První jízda: SEAT Tarraco je stejný jako sourozenci, přesto má svůj charakter

Seat Tarraco je již třetím SUV španělské automobilky, které přijíždí zabojovat na český trh, kde sourozenci Volkswagen Tiguan a Škoda Kodiaq slaví prodejní úspěchy. O to víc nás zajímalo, čím chce novinka vyráběná ve Wolfsburgu získat zákazníky, a jak jezdí v různých podmínkách. Vyrazili jsme za ní do Barcelony a důkladně ji prověřili. Tarraco se od svých koncernových sourozenců odlišuje zejména vzhledem, podle zástupců automobilky cílí na mladší zákazníky. A doopravdy, po živém setkání s novinkou můžeme konstatovat, že vzhledem osloví všechny, kterým se Kodiaq nelíbí a Tiguan považují za příliš konzervativní. SUV od Seatu si zepředu nespletete díky šestiúhelníkové masce a zamračeným světlometům. Zadní partie charakterizují svítilny propojené vodorovnou linkou. Jasnou příbuznost s rodinnými členy je možné pozorovat výhradně při pohledu z boku.

Po otevření dveří kabiny nečekejte žádnou extravaganci. Příbuznost k ostatním modelům je patrná z koncernové promyšlenosti a přehlednosti. Za ergonomicky zdařilé považujeme pracoviště řidiče. Ovládací prvky v dobrém dosahu a logickém uspořádání nevyžaduje zdlouhavé seznamování nebo listování návodem. V praxi stačí nastavit sedadlo, volant a vyrazit na cestu.


Palubní desku osvěžuje „plovoucí“ obrazovka multimediální systému o velikosti osmi palců. Tu Seat nasadil do svého modelu vůbec poprvé, přičemž se nejedná o čistě dotykové řešení. Po stranách displeje zůstaly otočné ovladače sloužící nastavení hlasitosti a přiblížení navigace, které v záplavě čistě dotykových řešení přijdou vhod. Pod výdechy vzduchu na středovém panelu mají své místo klasická tlačítka a ovladače klimatizace. Fyzické ovladače tak Seatu nechybí a je to z našeho pohledu jen dobře. Jedinou vyjímku tvoří asistent hlídání jízdních pruhů, k jeho deaktivaci je nutné se prokousat několika kroky v menu digitálních budíků. Virtuální přístrojová kaplička s uhlopříčkou 10,2“ za volantem je přehledná a umožňuje zobrazit mimo jiné mapu navigace. Řešení je tedy podobné jako u tiguanu s rozdílem použitého fontu písma.

Interiér vozu dostal příjemné materiály, pěkné dekory a výtečné dílenské zpracování. Už v prvním stupni nabízené výbavy v zásadě nic důležitého nechybí, což je dílem českého zastoupení, které se rozhodlo úplný základ nenabízet. Tuzemský „entry“ model v podobě výbavového stupně Style neoslňuje cenovkou, ale nabízenou výbavou, když nechybí mimo jiné full LED přední světlomety, dvouzónová automatická klimatizace, digitální přístrojový štít, osmipalcová obrazovka infotainmentu, bezklíčkový vstup nebo kompletní bezpečností výbava. Vyšší nabízený stupeň výbavy Xcellence nabízí navíc o dva palce větší devatenáctipalcová litá kola, adaptivní tempomat, třízónovou klimatizaci, volič jízdních režimů, ambientní osvětlení interiéru nebo sportovní přední sedadla. Příplatková výbava se v současné době omezuje na jednu stranu A4. Díky tomu není potřeba s výběrem nového vozu ztrácet hodiny času jako v případě volkswagenu. Jen pro upřesnění dodejme, že Seat plánuje i sportovně orientované provedení FR.



Kromě tradičně prostorné kabiny je potřeba pochválit sedadla. Ty nemají tak výrazné boční vedení, ale svým provedením dokážou být slušnou oporou na delších cestách. Druhou řadu sedadel lze podélné posouvat, podle potřeby lze tak zajistit nadbytek prostoru cestujícím nebo zavazadlům. V pětimístném uspořádání pojme Tarraco 760 litrů, s třetí řadou dvojice sedadel schovaných v podlaze o 60 litrů méně. V obou případech jsou uváděné objemové hodnoty vyšší, než u Škody Kodiaq. Kufru nechybí dvojitá podlaha, která po sklopení druhé řady vytváří téměř rovnou ložnou plochu.

Cenově nejdostupnější verzi pohání zážehová patnáctistovka TSI s přímým vstřikováním a výkonem 110 kW při 5000 otáčkách. Točivý moment u ní dosahuje maxima 250 newtonmetrů v širokém pásmu od 1500 do 3500 otáček. Tato varianta vyhoví většině zákazníků, kterým nebude vadit spojení s manuální převodovkou a pohonem předních kol. Čtyřválec v nízkých otáčkách vyniká kultivovaností a posádku nijak zásadně neruší. Hodí se nejen na městské popojíždění, ale i na delší cesty. Tedy za předpokladu, že neplánujete jezdit dynamicky za plného obsazení. Dálnice a táhlé kopce v okolí španělské metropole ukázaly, že patnáctistovka naráží velmi rychle ve velkém voze na své limity. Z nízkých otáček se agregát zvedá hodně pozvolna a ke svižnějšímu tempu je nutné daleko častěji pracovat s řadící pákou. Nutností je držet pohonnou jednotku ve vyšších otáčkách, což rapidně zvyšuje spotřebu paliva a přináší vyšší hluk. Výkon je nutné dolovat, vše si odpracovat pomocí řadící páky. Svižnější jízda se tak prodraží a patnáctistovka pracuje na hranici svých možností. Šestistupňový manuál se vyznačuje krátkými drahami a přesnou kulisou, kvalty kromě třetího rychlostního stupně zapadají přesně, i když se rozhodnete rozdovádět a sázíte jednu rychlost za druhou.

Podvozek se vpředu spoléhá na modifikovaný MacPherson, vzadu na víceprvkovou nápravu. Tarraco se chová předvídatelně, působí jistě a svého řidiče netrestá. Přestože všechny zkoušené exempláře disponovaly adaptivními tlumiči, rozdíl mezi jednotlivými jízdními režimy byl naprosto minimální. Velmi překvapující záležitostí je fakt, že komfort nezhoršují ani dvacetipalcová kola.



Daleko vhodnějším agregátem než benzínová patnáctistovka se ukázalo být dvoulitrové TDI o výkonu 110 kW, které můžete párovat s pohonem předních kol nebo všech kol. V prvním případě dostanete manuální převodovku, v druhém sedmistupňové DSG. Obě kombinace nás mile překvapily, jízda s nimi byla o dost příjemnější. Zejména provedení s pohonem všech kol se chovalo velmi vybraně a poskytovalo nejpříjemnější svezení.


Menší možnosti výběru přináší vrcholný diesel TDI v podobě dvoulitru naladěném na 140 kW výkonu. Ten se spoléhá výhradně na spojení čtyřkolky se samočinnou dvouspojkovou převodovkou DSG. Úplně stejně je tomu také u zážehové, stejně výkonné, pohonné jednotky – dvoulitrového čtyřválce TSI. Zážehový vrchol disponuje točivým momentem 320 N.m, kdežto diesel nabízí rovných 400 Nm. Obě motorizace zajišťují dynamické svezení a vyhoví náročnějším motoristům. U benzínu je nutné počítat s faktem, že na rozdíl od dieselu se rád napije. Nic strašného to není, v praxi si vystačí s podobným přídělem jako patnáctistovka.

Tarraco je v podstatě stejné jako jeho sourozenci. Seatu se ale podařilo svému největšímu SUV vnuknout slušnou porci španělského DNA. Díky tomu působí osobitě a nevypadá jako jednovaječné dvojče již prodávaných sourozenců - do zelí nepoleze mladoboleslavskému medvědovi ani německému tiguanu. Svou klientelu si zaručeně nalezne, zájemce přesvědčí zajímavější cenovou politikou.