Před 30 lety podnikli Němci pokus o záchranu značky Robur. Svět už nedobyli..

Německý automobilový koncern IFA zahrnoval také značku Robur. Těchto lehkých náklaďáků jezdilo svého času v socialistickém Československu tisíce kusů. Podobně neúspěšně jako projekt čtyřtaktního Trabantu skončil na samém počátku devadesátých letech minulého století pokus o záchranu značky Robur. Tedy výrobce lehkých nákladních automobilů z města Žitava, které se nachází těsně za hranicí s Českou republiku na německé straně Lužických hor.

Tím projektem byl Robur LD 3004, který získal unikátní vzhled díky přidanému kusu plastu na přední části vozu a změněnému nárazníku. Do něj se pak přestěhovaly světlomety s novým obdélníkovým tvarem. Desetiletí používané kulaté bývaly umístěny výše - vedle masky chladiče.

Hlavní technickou inovací byla ale výměna dlouhá léta používaných dieselových i benzinových motorů za agregát vyráběný renomovanou firmou Deutz. Ani to ovšem nepomohlo a o rok později sjel z výrobní linky poslední automobil. Už ani neměl ono typické logo Robur s rozházenými písmeny. To se přestěhovalo do jednoho z obdélníků v nové plastové masce.

Historie výroby vozidel byla přitom v Žitavě skutečně dlouhá. Nejprve, od roku 1888, se tu sice produkovaly textilní stroje, ale již o dva roky později se firma vlastněná Karlem Gustavem Hillarem zaměřila na produkci jízdních kol. Měla tedy ještě o pět let starší historii než mladoboleslavská Laurin&Klement.

Na začátku dvacátého století pak do výrobního sortimentu přibyla také motorové dopravní prostředky. Například tříkolka Phänomobil a v letech 1912-27 také osobní auta. Ta už měla jméno Phänoman. O příštím směřování továrny ovšem rozhodla zakázka od německé pošty na výrobu lehkých nákladních vozidel. Po prvním typu s označením 4L přišla řada modelů s názvem Granit.

Nákladní auta Phänoman Granit se zde montovala ještě deset let po skončení druhé světové války, kdy byla již továrna dávno znárodněna. V roce 1956 však potomci továrníka Hillara dosáhli zákazu používání označení Phänoman. Muselo se tedy vymyslet nové jméno. Tím se stalo Robur. I když se nabízí, že východoněmečtí soudruzi automobilku pojmenovali podle futuristického dopravního prostředku, který vymyslel hrdina románu Robur dobyvatel spisovatele Julese Verna, skutečnost je jiná. Robur je totiž součást latinského označení dubu letního (Quarcus Robur).

Prvním vozem, který logo Robur dostal, byl Garant. Šlo o jen trošku upravený Granit 27. 

Konstruktéři firmy, která se stala součástí obřího východoběmeckého automobilového koncernu IFA, však už připravovali nový typ nákladního automobilu s trambusovou karosérií. Tím byl Robur s původním označením LO. Čísla, která pak vždy následovala za těmito písmeny, označovala nosnost. Ta se pohybovala od necelých dvou až po tři tuny.

Existovaly také verze s pohonem všech kol. V roce 1968 se dospělo k modernizaci, po níž automobil dostal místo oválného otvoru v přední stěně kabiny obdélníkovou mřížku. Kromě původního benzinového motoru se začal nabízet také vzduchem chlazený dieselový čtyřválec. Tato auta pak označovali LD. Diesel byl postupně modernizován, až se na konci osmdesátých let dospělo k nejvyššímu výkonu 77 koňských sil a nejvyššímu točivému momentu 240 Nm. Stále se ovšem jednalo o čtyřlitrový atmosféricky plněný čtyřválec.

Za celou poválečnou dobu se v Žitavě vyrobilo asi 250 000 nákladních vozů, z nichž nemalá část jezdila v různých zemích bývalého socialistického tábora, včetně Československa. Posledních 350 kusů z tohoto počtu činil výše zmíněný typ LD 3004.