Pedro Rodríguez se ve své vlasti stal ikonou své doby. Stejně jako jeho mladší bratr Ricardo se dokázal prosadit v silné konkurenci a zařadil se mezi závodní jezdce Formule 1, čímž se stal druhým Mexičanem v historii tohoto prestižního seriálu. Kromě toho získával cenné trofeje i v závodech vytrvalosti. Za svou kariéru usedal za volant sportovních vozů značek Ferrari a Porsche. Jeho slibnou závodní dráhu, stejně jako u jeho bratra, ukončila tragická nehoda.
V půlce ledna 2025 si mohli motorističtí fanoušci připomenout nedožité 85. narozeniny legendárního jezdce Petra Rodrígueze.
Bratři začali závodit už v raném věku
Narodil se jako Pedro Rodríguez de la Vega 18. ledna 1940 v Mexiko City. Byl starším bratrem závodního jezdce Ricarda Rodrígueze, který se v roce 1961 stal vůbec prvním mexickým jezdcem, který kdy závodil ve Formuli 1.
Oba bratři začali závodit už v raném věku. Rodríguezové závodili na kolech a motocyklech a stali se mexickými národními motocyklovými šampiony v letech 1953 a 1954. Pedro, podle knihy Svět automobilů (Orbis Londýn, 1974) a kapitoly s názvem Rodriguez: The young lions of Mexico, kterou napsal známý britský motoristický publicista Mike Kettlewel, sedlal motocykl Adler.
Automobilový závodník Pedro Rodríguez:
Bylo samozřejmostí, že poté následoval jejich vstup do soutěží automobilů. Pedro to zkoušel v rallye s Fordem, ale moc se mu nevedlo. Když mu bylo 15 let, startoval při místních závodech s Jaguarem XK120 nebo Porsche 1600S.
Nevydařený mezinárodní debut a start v Le Mans
Svůj nepříliš vydařený mezinárodní debut v autech absolvoval Pedro v roce 1957. Při Nassau Speed Week totiž po divoké jízdě zdemoloval své Ferrari 500 TR.
V roce 1958 poprvé startoval v prestižním závodě 24 hodin Le Mans, kdy se střídal za volantem Ferrari 500 TR58 s José Behrou, bratrem slavného závodníka Jeana Behry. Po dvanácti hodinách a 119 kolech ale museli odstoupit pro problémy s chladičem. Při 12hodinovce v Remeši pak Rodríguez s Behrou skončili na druhém místě ve své třídě a celkově dojeli na osmém místě s Porsche Carrera. Rodríguez pak ještě skončil na konci sezony v Nassau na druhém místě s Ferrari 250 TR.
Do Evropy se vydal závodit v roce 1959
V závodech sportovních vozů dosáhl Pedro Rodríguez svého prvního velkého vítězství se svým bratrem v roce 1961 v Paříži při závodu 1 000 kilometrů, kdy řídili Ferrari 250 GT.

Pedro Rodríguez při závodě Targa Florio 1961 s Ferrari., zdroj: Wikimedia Commons, neznámý fotograf, volné dílo
Závodit do Evropy se Pedro Rodríguez definitivně vydal v roce 1959. Postupně na sebe začal upozorňovat dobrými výsledky v prestižních závodech. Po Grand Prix Liberty na Kubě 1960, kdy skončil s Ferrari 250TR druhý za Stirlingem Mossem na Maserati Tipo 61 se rozhodl, že další rok bude jezdit Formuli Junior.
Dál ale s bratrem jezdili vytrvalostní závody, až upoutali pozornost Enza Ferrariho, který jim nabídl se svým týmem jízdy ve Formuli 1.
Tragická tréninková jízda bratra Ricarda
Bohužel na konci roku 1962 mladší z bratrů Rodríguezů Ricardo zahynul při tréninku na nemistrovský závod F1 na domácím okruhu v Mexiku.
Tehdy se stáj Ferrari rozhodla nestartovat v nemistrovské velké ceně na okruhu v Mexico City. Ricardo se ale chtěl závodu zúčastnit, a tak se dohodl s týmem Roba Walkera, že pojede s jeho Lotusem 24. Bohužel hned první trénink se mu stal osudným.
V zatáčce Peraltada se mu utrhl závěs pravého zadního kola, vůz v plné rychlosti narazil do svodidel a Ricardo byl na místě mrtev. Bylo mu teprve 20 let a kvůli jeho smrti byl v Mexiku vyhlášen národní smutek.
Ricardo byl nejmladším pilotem F1
Ricardo Rodríguez byl ve věku 19 let a 208 dní, kdy poprvé závodil za Ferrari na Velké ceně Itálie 1961, nejmladším jezdcem Formule 1, který závodil za legendární italský tým, a tento titul držel až do Velké ceny Saúdské Arábie 2024, kde jeho rekord překonal Brit Oliver Bearman ve věku 18 let a 305 dní.
Při Velké ceně Itálie 1961 se Pedrův bratr Ricardo také stal nejmladším jezdcem, který startoval v závodě formule 1 až do Velké ceny Kanady 1980, a nejmladším jezdcem, který startoval z první řady až do Velké ceny Belgie 2016, a při Velké ceně Belgie 1962 se stal nejmladším jezdcem, který získal body ve Formuli 1. Tento rekord vydržel až do Velké ceny Brazílie 2000. Jeho smrt ve věku 20 let v roce 1962 z něj udělala nejmladšího jezdce Formule 1, který zemřel.
Přemýšlel o konci kariéry, nakonec ale vstoupil do F1
Pedro po tragické smrti mladšího bratra pomýšlel na ukončení závodní kariéry. Nakonec si to ale rozmyslel a pokračoval, a to rovnou ve Formuli 1.
Svou kariéru v seriálu mistrovství světa F1 Pedro začal v roce 1963 a debutoval při Grand Prix USA na okruhu Watkins Glen. V tréninku zajel s Lotusem – Climax desátý nejrychlejší čas, v závodě samotném se mu už tolik nedařilo. Musel odstoupit pro poruchu na motoru. Závod nedokončil, ke smůle svých fanoušků, ani při svém druhém startu v F1, kterým byla jeho domovská Velká cena Mexika.
První mistrovský bod získal na domácím okruhu
Na svůj první mistrovský bod si tak musel počkat až do následující sezony 1964, kdy už hájil barvy stáje
North American Racing Team (NART) s vozem Ferrari 156. Dojel si pro šesté místo při Grand Prix Mexika na tehdejším okruhu Ciudad Deportiva Magdalena Mixhuca.
V roce 1967 vyhrál
Velkou cenu Jižní Afriky s vozem Cooper – Maserati, když pouze on a Rhodesan John Love ujeli 80 kol. O kolo zpět nechali například Stirlinga Mosse a o čtyři dokonce Jacka Brabhama.
Druhým vítězstvím, které si v seriálu Formule 1 připsal byla
Velká cena Belgie 1970, kde jel s vozem BRM. V seriálu mistrovství světa Formule 1 si připsal 55 startů. Poslední závod absolvoval 4. července 1971 a byla jím Velké cena Francie.

Perdo Rodríguez jede s vozem BRM závod seriálu MS F1., zdroj: Wikimedia Commons, Anefo, CC0
Vozil mexickou vlajku a záznam mexické hymny
Pedro Rodríguez se v Mexiku oženil s Angelinou, rozenou Damy, v roce 1961, ačkoli měl v Anglii přítelkyni Glendu Foreman, s níž v pozdějších letech žil v Bray na Thames.
Po vítězství při Grand Prix Jižní Afriky 1967 sebou vždy vozil mexickou vlajkou se záznamem mexické národní hymny, protože pořadatelé podle portálu
wikipedia při této velké ceně neměli k dispozici mexickou hymnu a místo toho mu jako vítězi zahráli mexický kloboukový tanec.
Konečně šampiónem 24 hodin Le Mans
V roce 1968 vyhrál prestižní závod 24 hodin Le Mans s vozem Ford GT40, když se za volantem střídali s belgickým jezdcem
Lucienem Bianchim. Připomeňme, že Pedro Rodríguez startoval ve 24 hodin Le Mans už od roku 1958 a pokračoval i po svém triumfu v roce 1968, a to až do osudného roku 1971.

Pedro Rodríguez těsně před tragickým závodem 200 mielen a Interserie na okruhu Norisring v červenci 1971., zdroj: Wikimedia Commons, Harald Bischoff, CC BY-SA 3.0
Osudný závod Interserie na Norisringu
V roce 1971, konkrétně 11. července, Pedro Rodríguez startoval při závodě 200 mielen von Nürnberg, jehož součástí byl i závod Interserie, na okruhu Norisring. Byl to čtvrtý podnik teprve druhého ročníku okruhového seriálu, který v roce 1979 poznalo také tehdejší Československo na závodní trati v severočeském Mostě.
Rodríguez usedl do kokpitu Ferrari 512 M stáje Herbert Müller Racing, která patřila jeho příteli a týmovému kolegovi ze závodu Targa Florio 1971. Jeden ze zdrojů uvedl, že traťoví fotografové si už v desátém kole všimli, jak se pravá přední pneumatika Rodríguezova auta vyzouvá z ráfku při prudkém brzdění v jedné z ostrých zatáček.
Dvě kola nato pneumatika úplně sjela z ráfku a auto narazilo do zdi. Od ní se pak odrazilo zpět na dráhu a hned začalo hořet. Pedro Rodríguez zemřel krátce poté, co byl vytažen z ohořelého vraku. Zachránit kamarádův život se snažili Leo Kinnunen, který jel závod s Porsche 917 Spider, a Herbert Müller, startující s Ferrari 512 M. Oba zastavili a snažili se dostat přítele z dosahu plamenů. Bohužel, Pedro havárii nepřežil.
Pedro Rodríguez byl považován za nejlepšího jezdce své éry na mokré trati, uvádí to článek na webu
Old Racing Cars. „Spolu s Jo Siffertem byl považován za nejstatečnějšího jezdce v motoristickém sportu, protože pouze oni dva se svými Porsche 917 při startu 1 000 km ve Spa Francorchamps v roce 1970 dokázali jet tzv. na doraz za deště a v těsné blízkosti ve velmi úzké a velmi nebezpečné zatáčce Eau Rouge,“ doplňuje informaci portál
wikipedia.
V roce 2016 byl Pedro Rodríguez v akademickém článku Mikea Hanlona na webu
New Atlas, který informoval o studii matematického modelování, jenž posuzoval relativní vliv jezdce a stroje, zařazen na 24. místo nejlepšího jezdce Formule 1 všech dob.
Po vítězství ve třídě
LMP2 na 24h Le Mans v roce 2013, prvním vítězství ve třídě pro mexického jezdce od dob Rodrígueze, přiznal jezdec Ricardo González, že Pedro Rodríguez byl jeho vzorem a hrdinou.

Pamětní deska na okruhu Norisring., zdroj: Wikimedia Commons, Ludwig Hager, CC BY-SA 4.0
Pocty Pedru Rodríguezovi
První vlásenka na Daytona International Speedway je pojmenována zatáčkou Pedra Rodrígueze. V roce 1973 byla přejmenována závodní dráha v Mexico City Magdalena Mixuhca, kde se jezdily závody F1, Champ Car, NASCAR a další seriály, na Autódromo Hermanos Rodríguez - Autodrom bratří Rodríguezů.
V červenci 2006 byla
na místě havárie na okruhu u Norimberku umístěna bronzová deska, za spolupráce Nadace Scuderia Rodríguez a místních úřadů.
Carlos Eduardo Jalife-Villalon vydal v roce 2007 biografii bratří Rodríguezů -
The Brothers Rodriguez (David Bull Publishing) s anglickým překladem, který v roce 2009 vyhrál cenu Motor Press Guild Book of the Year.
Rodríguezovi vzdal hold i Sergio Pérez
Jezdec F1
Sergio Pérez měl na hlavě speciálně navrženou ochrannou přilbu, která vzdala hold Pedru Rodríguezovi pro Velkou cenu Monaka 2022, ve které získal své třetí vítězství ve Formuli 1.
Přilba obsahovala barvy Rodríguezovy přilby a navrch ještě vítězství Rodrígueze a Pereze a umístění na stupních vítězů před Perezovým vítězstvím
ve Velké ceně Monaka v roce 2022, že jako jediní dva mexičtí piloti Formule 1, dosáhli vítězství v závodech. Navíc měl na helmě ještě napsáno Gracias Pedro - děkuji Pedro.
Pro úplnost ještě připomeňme statistiku úspěšných startů, kterých
Pedro Rodríguez dosáhl s vozy Ferrari a Porsche:
Ferrari: 9 prvních míst (Independenzia, dvakrát Montlhéry, Governor´s Trophy, Double Bridgehamton, 3 hours Daytona, 2 000 km Daytona, Quebéc, Canada Sport), 14 druhých míst (Ferrari Classic, třikrát Nassau Trophy, Circuito del Moral, Cuban GP, dvakrát Nürburgring, třikrát Canada Sport, Governor´s Trophy, Montlhéry a Spa) a 7 třetích (Governor´s Trophy, dvakrát Sebring, Nassau, Canada Sport, Nürburgring a Daytona).
Porsche: 8 prvních míst (dvakrát Daytona, Brands Hatch, dvakrát Monza, Watkins Glen, Spa a Zeltweg) a dvě druhá místa (Targa Florio a Nürburgring).