Změna legislativy
Snaha recyklovat odpady se od 1. ledna tohoto roku dotkla také vyřazených automobilů, jejichž likvidace je nyní upravena novými legislativními změnami. Tyto změny zahrnuje novelizovaný zákon o odpadech, který implementuje nařízení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES do českých předpisů. Bližší informace nám k těmto změnám sdělila Jarmila Krebsová z tiskového oddělení MŽP: „Výrobci vybraných vozidel a akreditovaní zástupci jsou, v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou a s jednou z hlavních zásad environmentální politiky ES „znečišťovatel platí“, povinni zajistit na vlastní náklady sběr a další nakládání s vybranými autovraky a ke splnění této povinnosti uzavřít písemnou smlouvu s osobami oprávněnými ke sběru, výkupu, zpracování, případně využívání a odstraňování vybraných autovraků, pokud jimi není sám.“
Od 1. ledna tohoto roku platí, že provozovatel zařízení ke sběru autovraků je povinen tyto autovraky převzít od majitele bezúplatně (kat. M1 a N1). K tomu Jarmila Krebsová dodává: „Bezplatně musí být odebrány automobily, pokud obsahují nutné části vozidla, zejména hnací a převodové agregáty, karosérii, katalyzátor dle homologace, nárazníky a pokud neobsahují části neschválené výrobcem a odpad nemající původ ve vybraném vozidle“.
Pro výrobce nebo výhradního dovozce značky se povinnost odebírat vybraná vozidla vztahuje na autovraky vlastní značky, byla-li odevzdána do sběrného místa jejich výrobci a akreditovanými zástupci stanoveného.
Vyřazení automobilu z registru vozidel
Pokud se majitel automobilu rozhodne vůz vyřadit z registru vozidel, je podle zákona povinen autovrak předat pouze osobám, které jsou provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků. Tito provozovatelé, kterých je u nás více jak 400, musí majiteli bezplatně vystavit doklad o ekologické likvidaci, který je potřeba doložit k žádosti o vyřazení z registru vozidel na příslušném úřadě (např. městský/obecní úřad). Seznam těchto provozovatelů můžete najít například na internetu, kde vznikl ve spolupráci s MŽP samostatný informační systém pro vyřazené automobily, najdete jej na stránkách www.isva.cz.
Je systém samofinancovatelný?
Oslovili jsme jednoho z tvůrců a provozovatelů zmíněného informačního systému pro vyřazené automobily, pana Davida Hrabinu, který k systému recyklace autovraků uvádí: „Povinnost provozovatelů zdarma odebírat autovraky je samozřejmě dobrou zprávou pro občana, který doposud platil za ekologickou likvidaci poplatek 500 - 1500 Kč. Složitější už to je pro provozovatele zařízení ke sběru a zpracování autovraků, který se bude muset bez této finanční položky obejít. Zákon o odpadech není nastaven úplně nejšťastněji a téměř veškerou povinnost přenáší právě na provozovatele zařízení ke sběru a zpracování autovraků. Zákon také pro komoditu autovraky nestanovuje žádný recyklační poplatek jako například pro elektrozařízení, kde například na ekologickou likvidaci ledničky platí kupující 420 Kč.“
Jak dále uvádí David Hrabina, je při současných cenách druhotných surovin, dostatečném počtu zpracovávaných autovraků a kvalitním managementu tento proces samofinancovatelný: „Při demontáži starého auta (prodeji železných kovů, neželezných kovů, drahých kovů) a následném prodeji náhradních dílů (pokud je to možné) lze získat až 3000 Kč. Od této částky je potřeba odečíst mínusovou položku jako dopravu, práci lidí, ekologizaci (nebezpečné složky), management atd. Čistý zisk z ekologicky zlikvidovaného vozidla potom není až tak závratný.“
Co na to provozovatelé autovrakovišť?
Ovšem provozovatelé těchto zařízení nevidí vše tak jednoduše, jak se na první pohled zdá. Už v loňském roce založili sdružení, aby měli lepší vyjednávací pozici při obhajobě svých argumentů proti současné legislativě (www.sza.cz). Jejich snahy směřují například k zavedení recyklačních poplatků pro automobilky, které by museli vkládat určité finanční částky do zvláštního fondu na recyklaci autovraků. Podle nich je totiž bezplatná recyklace vybraných autovraků značně ztrátová. Tento návrh ukládání peněz do zvláštního fondu už dříve obsahovala připravovaná novela zákona, ale nakonec v zákonech chybí.
Další snahou sdružení zpracovatelů autovraků je prosazování řádných kontrol subjektů, podnikajících v oboru ekologické likvidace autovraků se zaměřením na subjekty fungující bez řádného povolení a jejich následné účinné postihování. S tím souvisí i další bod, který si sdružení klade za cíl, a sice prosazovat zavedení výrazných sankcí pro majitele automobilů za likvidaci těchto vozů jinde než ve schválených zpracovatelských zařízeních.
Systém existuje, ale rozjezd není hladký
Vyřazené autovraky by tedy měli být odevzdávány pouze provozovatelům zařízení ke sběru a zpracování autovraků s příslušným povolením. Ti ho ekologicky zneškodní, zrecyklují podle stanovených kvót a poměry recyklovaného a zhodnoceného materiálu zaevidují v novém systému, který bude vykazovat výsledky pro Evropskou komisi. Jenže tento systém má zatím trhliny. Autovraky zpracovávají převážně černá vrakoviště, certifikovaní zpracovatelé nechtějí odebírat autovraky zdarma, nový informační systém pro evidenci se zatím nepoužívá, chybí příslušná vyhláška…
Směrnice evropského parlamentu 2000/53/ES (ze dne 18. září 2000), která vše spustila, stanovuje míru opětovného použití a recyklace od 1. ledna 2006 na nejméně 80 % průměrné hmotnosti vozidla a rok. Od 1. ledna 2015 se tato míra zvyšuje na 85 %. V plnění závazků vůči této směrnici jsme tedy značně pozadu, a jak je vidět ze současného stavu, cesta to bude ještě rozhodně trnitá.