Šest věcí k zapamatování o nové Škodě Kodiaq: obří SUV jsme detailně prověřili

Škoda Kodiaq je největším ze čtyř typů v současnosti nabízených SUV s logem tuzemské značky Škoda. Tyto modely – tedy Kamiq, Karoq, právě Kodiaq a také elektrický Enyaq mají na celkových prodejích mladoboleslavské automobilky takřka poloviční podíl. Samotného Kodiaqu, který právě přijíždí na trh ve své druhé (a nejspíše také poslední generaci), se dosud prodalo přes 865 tisíc kusů. Auto jsem měl během nynější mezinárodní novinářské prezentace možnost řídit již podruhé. Poprvé jsem však usedal za volant verzí, které byly jednak zamaskované a jednak se na nich některé věci – například naladění nového typu tlumičů – stále ladily.

Nyní už byla navíc možnost vyzkoušet daleko větší spektrum motorizací a okusit nejrůznější vymoženosti a vychytávky, které v nejdražších výbavách vůz nabízí. Můžu tedy informovat o svých nejdůležitějších zjištěních:

Překvapení se nekoná. Ostatně, vzhled vozu je již znám od podzimu. Ale vlastně poprvé jsem si auto mohl prohlédnout za denního světla. Možná je trošku škoda, že současný design vozů Škoda je tak trošku předvídatelný. Evoluce v tomto směru přichází pozvolna.

Jednou z mála zajímavostí je fakt, že i po modernizaci zůstaly na přídi dva páry světlometů. Jsou tentokrát těsně nad sebou a opticky je odděluje pouze „hákovité“ denní svícení. Přední nárazník je velmi mohutný a maska chladiče výrazná, avšak svými rozměry nebije do očí, jak tomu bývá u některých jiných značek v poslední době.

Vzadu je pak ozvláštňujícím prvkem obložení posledního sloupku karosérie stříbrným plastem.

Kodiaq může mít světelný pás LED napříč maskou chladiče. To je ale za příplatek.

Verze Sportline se odlišuje tradičním použitím pro tuto výbavu typické černé barvy. Ta je na rámečku masky chladiče, na krytech vnějších zpětných zrcátek, na posledním sloupku, střešních ližinách a na horní části orámování bočních oken.

Interiér je pak u Kodiaqů Sportline vyveden v černé barvě a doplněn o sportovní volant a sedačky.

Auto se bude lakovat v devíti barvách, přičemž jednou z nich je zlatá. Jezdit bude vždy na kolech z lehké slitiny s velikostmi 17-19 palců.



Auto je připraveno na rodinné potřeby současného digitálního věku. Nadšený jsem z možnosti indukčně nabíjet v centrální konzoli hned pod palubní deskou dva telefony naráz, přičemž jejich přehřívání zabraňuje vespod integrovaný větráček. Navíc jsou ve voze rozmístěny čtyři USB konektory s nabíjecím výkonem 45 Wattů.

Uživatelé auta v interiéru dále naleznou vždy tři fyzické ovladače pro ovládání teploty klimatizace a několika dalších funkcí, digitální přístrojový štít a rovněž centrální multimediální displej s úhlopříčkou standardně deset a na přání třináct palců.

Potěší možnost dokoupit si ergonomické sedačky s osmi masážními programy, a také s vyhříváním a ventilací. Pro řidiče bude důležitý například skutečný head-up displej.

Lidé usedající dozadu zase ocení možnost posuvné zadní lavice a v případě opravdu velkých rodin lze získat také příplatková další dvě sedadla do třetí řady.

To, že zvenku auto působí poněkud bachratě, je důsledek jednak snahy o zdůraznění odolnosti a prostornosti a jednak o vytvoření opravdu velkorysého vnitřního prostoru.

To platí jak pro přední sedadla, tak i pro druhou řadu. Tam jsem usedl po nastavení sedadla řidiče do pozice, v jaké se svojí tělesnou výškou 186 centimetrů řídím. A zjistil jsem, že při posunutí zdejších sedaček do nejzazší zadní polohy, mám před svými koleny prostor ještě dvanáct centimetrů a nad hlavou málokde jinde vídaných deset centimetrů.

Odhodlal jsem se také k nastoupení do třetí řady, což nebude pro tělnatější a méně pohyblivé osoby úplně jednoduchý úkol. Malé děti, pro které jsou ale tato sedadla určena především, to určitě zvládnou v pohodě. Pokud by si tam přesto sedl dospělý, budou se ti před ním muset uskrovnit a posunout si sedadla docela hodně dopředu.

Všechny cestovatele a vyznavače aktivního trávení volného času nepochybně nadchne již první pohled do hloubi zavazadlového prostoru. Jeho objem, pokud máte vůz v pětimístné konfiguraci, dokonce o deset přesahuje hranici devíti set litrů. Je mezi vozy značky Škoda rekordní. Oproti minulé generaci se navýšil o osmdesát litrů.

Našel jsem v něm tradiční háčky, boční přihrádky, oka na uchycení nákladu a dvojitou podlahu. Dokonce i pod sklopnými sedadly třetí řady se může nacházet dojezdová rezerva. Menší kufr má vzhledem k umístění vysokonapěťové baterie pouze varianta iV s plug-in hybridním pohonem, ale i v té činí oficiální objem zavazadelníku 745 litrů.



Vybrat by si měl každý. Začíná se benzinovou patnáctistovkou, která ale dostala osmačtyřicetivoltový mildhybridní systém. Ten umožňuje jednak plachtění s vypnutým motorem, ale díky narekuperované energii získané při zpomalování umí elektromotor také vypomoci zatíženému spalovacímu agregátu. Poskytuje výkon 150 koní.

Následuje benzinový dvoulitr, který nabídne až 204 koní, turbodiesely s výkony 150 a 193 koňských sil a nově rovněž v praxi skutečně dobře využitelný plug-in hybrid. Díky akumulátoru s kapacitou 25,7 kWh reálně v městském prostředí zajistí více než stokilometrový čistě elektrický dojezd. Nejsilnější zážehový a vznětový motor se standardně pojí s pohonem všech kol.

V každém Kodiaqu už je sériově namontovaná automatická převodovka. S manuály již u svých největších modelů Škoda skončila. Její ovládací páčku naleznete na sloupku volantu.

Kodiaq se ještě letos navíc představí také ve variantě RS. Ta dostane opravdu silnou verzi dvoulitrového přeplňovaného zážehového čtyřválce.

Pokud si zákazník připlatí za dva boční zadní, tak může být uvnitř vozu pro ochranu cestujících namontovaných až devět airbagů. Klasickou sadu čelních, bočních a stropních doplňuje ještě jeden centrální. Ten chrání přední pasažéry před tím, aby se svými těly navzájem při nehodě nezranili.

Mezi novými bezpečnostními asistenty je například ten pro odbočování, který díky radarům a kameře na přídi vidí i tam, kam oči řidiče ne. Nový antikolizní asistent zasáhne do řízení při potřebě vyhýbacího manévru.

A pak je tu ještě jeden, který má zabránit například sražení cyklisty při náhlém otevření dveří zaparkovaného vozu. Pokud se totiž k autu blíží jezdec na kole, tak ho radary zaměří a rozsvítí varování ve zpětných zrcátkách. Současně zazní i zvukový signál. Řidič je tak ušetřen vykloubení ramene, které hrozí, pokud použije pro otevření dveří vzdálenější ruku. U nás tedy pravou. Tímto takzvaným holandským chvatem je donucen podívat se dozadu bočním okénkem. Zde ale vše zařídí elektronika.



Nečekejte pružnost podvozku jako mají vozy japonské značky Subaru nebo agilitu typickou pro menší a středně velká SUV BMW. Kodiaq je jednoznačně orientován na rodinu. Nepůsobí lehkonoze, ale na druhou stranu ani ne těžkopádně. Vyzkoušel jsem obě dieselové motorizace. Ta slabší měla samozřejmě pohon pouze předních kol a pouze pět namontovaných sedaček. Naopak ta silnější vozila další dvě přídavná sedadla.

S oběma vozy jsem ujel mnoho desítek kilometrů po dálnici (ale s nejvyšší povolenou rychlostí jen 120 kilometrů v hodině) a s oběma vystoupal hodně vysoko nad moře po úzkých silnicích s hadovitými serpentinami. Zatímco první exemplář zvládl testovací trasu ve svižném tempu s průměrnou spotřebou 6,8 litru na sto kilometrů, druhý si vyžádal o litr více. Dlouhodobý průměr bude, jak předpokládám, u obou verzí, vždy o litr nižší.

Líbilo se mi naladění brzd, které reagují přesně tak, jak řidič předpokládá při sešlápnutí pedálu určitou silou, v zatáčkách se ani u předokolky ani u čtyřkolky neprojevovala citelná nedotáčivost či přetáčivost a náklony byly na to, jak je auto velké a vysoké, poměrně malé.

Odhlučnění motoru je špičkové, u převodovky DSG se podařily vychytat snad všechny její dřívější mouchy. Také se mi líbilo krátké a tiché zhoupnutí karosérie na zpomalovacích retardérech a jiných nerovnostech.