Nejhezčí historický Seat umí nadchnout. Zkoušeli jsme ho u Barcelony

Seat více než třicet let své existence vyráběl v lincenci modely Fiat. Jedním z nich byl také 850 Spider. Venku sice svítilo sluníčko, teploměr ukazoval 14 stupňů, ale pocitová teplota byla vinou studeného větru výrazně nižší. Přesto (a to jsem teplomilný člověk), mi tentokrát vůbec nevadilo usednout za volant vozu, nad jehož sedačkami bylo pouze otevřené nebe.

Na to, jak vypadal, se můžete podívat do naší komentované fotogalerie.

Díky společenské akci automobilky Seat jse totiž dostal možnost projet se hodinku v okolí slavného závodního okruhu Circuit de Catalanuya v modelu Seat 850 Spider. Je to určitě nejhezčí vůz, který tato španělská značka založená v roce 1950 vyráběla a každý nadšený řidič si ho chce vyzkoušet.

Hrdost možná Kataláncům trochu snižuje fakt, že jde do poslední křivky karosérie a toho nejmenšího šroubku produkt vymyšlený specialisty italské značky Fiat. Právě modely této automobilky totiž Firma od padesátých do poloviny osmdesátých let vyráběla. A mezi nimi také tento dvoumístný sportovní vůz, který nakreslil zřejmě nejslavnější návrhář kabrioletů Nuccio Bertone. 

Z výrobní linky továrny položené nedaleko Barcelony sjížděly jak klasické hatchbacky 850, tak rovněž verze Spider a Coupé na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. A zatímco hatchbacky měly ve své zádi uložený motor s logickou kubaturou 850 cm3, v případě kupátek a spiderů byl objem čtyř válců zvětšen na 902 cm3.

Díky tomu se výkon dostal přes hranici 50 koňských sil, konkrétně na 52. To sice nevzbuzuje úžas, zejména při porovnání s výkony současných sportovních vozů, ale na druhou stranu je třeba vzít v potaz hmotnost auta, které na délku měří jen 382 a na výšku dokonce jen 122 centimetrů. Na váze by ručička měla ukázat jen 730 kilogramů.

Díky péči specialistů z renovační dílny Seatu byl tento zkoušený kousek v naprosto skvělém stavu. Dokonce třeba lak byl v určitě lepší kvalitě, než jakou mu byli schopni dodat před více než padesáti lety tehdejší lakýrníci.

Interiér je nádherně jednoduchý a překvapivě prostorný. Jen poloha za volantem se mi vzhledem k výšce (186 centimetrů) hledala hůře. Nakonec bylo ale jediným probléhem hmatání po řadicí páce, zejména, když bylo třeba například z třetího stupně záhodno přeřadit. Vlastně i to řazení trojky nebylo úplně jednoduchým úkonem. Páka totiž se totiž ve svých drahách pohybovala trožku tuze, a tedy bylo nutné ji to správné polohy pro třetí "kvalt" trošku dotlačit.

To, že řízení takového vozu (je samozřejmě bez posilovače) bude mít trošku vůli, jsem už po předchozích zkušenost s takto starými jinými vozy tušil. A přesné taky moc nebylo. Když jsem tedy vjeli na zatáčkovitou silnici, docela jsem si s volantem "nazatáčel". Byla to však naprostá zábava a náladu mně zvedaly také zdvižené palce a oslavná troubení z kolemjedoucích moderních vozů. Naopak účinek brzd se mi zamlouval. Je je na pedál třeba šlapat důrazně.

V kopcích je samozřejmě nutné kvůli nizoučkému točivému momentu (jen 65 Newtonemetrů při 4000 otáčkách za minutu) často řadit, ale vůbec mi to nevadilo. Jen jsem si vzpomněl, v jaké kondici museli být tehdy řidiči, pokud chtěli s tímto vozem například přejet přes průsmyky v Pyrenejích. Hladinu adrenalinu v krvi zvyšoval také ryk motoru, který jsem si ale vzhledem k vzácnosti zapůjčeného exempláře nedovolil vytáčet až k šesti a půl tisícům otáček, kde začínají na otáčkoměru žlutá a červená pole.

Klíčky jsem po hodince za volantem vracel opravdu nerad a ještě poté jsem dlouhé minuty stále modrého krasavce obcházel jako nějaký hladový pes.

Součástí společenské akce Seatu však nebyly jen novinářské jízdy s historickými modely. Seat svoji historii připomínal návštěvníkům akce Espíritu De Montjuk, která je na Pyrenejském poloostrově vyhledávaným setkáním majitelům elegantních historických modelů a také závodních speciálů. Například zde v akci byly téměř dvě desítky vozů F1 z let 1976-1983. Například vítězný McLareny Nikiho Laudy, ale také nádherný Lotus 91 či Tyrell 011.

Seat na této akci připomněl 30. výročí svého sponzorství Letních olympijských her 1992 v Barceloně. Kromě samotných sportovců na nich sehrály významnou roli také některé tehdejší modely značky Seat, jež olympijské hry aktivně podporovala. S olympijskými hrami v Barceloně jsou navždy spjaty vozy Toledo Electric, vybavený elektromotorem, a Ibiza Olímpico. Oba plnily důležité logistické úkoly v barcelonské olympijské vesnici i v rámci závodů, které se konaly během olympijských her.

Španělská značka současně oslavila 50. výročí modelu Seat 127 expozicí sestavenou z různých verzí tohoto praktického hatchbacku včetně závodní varianty. Akce připomněla také 40. výročí modelů Ronda, Fura Crono a Panda Papamóvil, což byl speciál postavený narychlo pro návštěvu hlavy katolické církve.