Motocykl Windhoff ve své době vzbudil senzaci. A automobil září v Kopřivnici

Pro dnešní příznivce motocyklů už to je zapomenutá značka, ale ve své době byl stroj Windhoff 750 unikátem a dodnes svým systémem udivuje sběratele veteránů. Vyrobilo se jich v letech 1928 až 1931 přibližně 1 450 kusů. Produkci však ukončila hospodářská krize. Ve světě se údajně dochovalo pouhých 20 exemplářů. V TEXTU NAJDETE:

• Fascinující model 750
• Ve třech variantách
• Krize zastavila vývoj
• Česká stopa značky Windhoff
Motocykly Windhoff byly vyráběny společností Windhoff Motorradenbau GmbH v Berlíně v Německu v letech 1924 – 1933. Továrna byla umístěna na Bülowstrasse 106 a podnik vedl Hans Windhoff.  Firma podle Wikipedie nejdříve vyráběla chladiče pro osobní automobily, nákladní automobily a letadla. Hans Windhoff v roce 1902 založil se svým bratrem Fritzem továrnu v Rheine, potom v letech 1907 - 24 podnikal sám v Berlíně. Uvádí to v publikaci Motociclette Pluricilindriche a Turismo:1895 - 1968 (Motone Italy, 2002) Stefano Milani.

Windhoff v roce 1924 vstoupil na rozvíjející se německý motocyklový trh s vodou chlazeným dvoutaktem o objemu 125 ccm. Stroj měl motor postavený v licenci podle návrhu Huga Ruppe , jehož design ladepumpe, který měl zvláštní píst, používaný jako kompresor ke komprimaci směsi paliva a vzduchu, později byl úspěšně používán DKW ve svých závodních strojích pro Grand Prix. 



Windhoff dosáhl s těmito malými dvoutakty poměrně dost závodních úspěchů. Karl Reese v knize Motorräder aus Berlin (Johann Kleine Vennekate Verlag, Lemgo Germany, 2002) popisuje, že experimenty se zvětšenými dvoutakty o objemu 493 ccm a 517 ccm, o které se Windhoff pokoušel, nebyly příliš vydařené. Strojům chyběla potřebná spolehlivost.

V roce 1926 přišla továrna s návrhem nového stroje, který byl na svou dobu technicky fascinující. Představen byl v roce 1927. Motocykl měl čtyřválcový motor s vačkovým hřídelem v hlavě válců o objemu 746 ccm a chlazený byl olejem. Motor navržený inženýrem Daubenem, který se později připojil k Mercedesu, neměl vnější olejové kanály, takže jeho design byl velmi čistý.

Windhoff 750 a jeho zvuk:

Žebrování motoru fungovalo jako obří chladič, chladícím prostředkem byl recirkulační olej. Jediný horní vačkový hřídel byl poháněn řadou ozubených kol v přední části motoru. Wikipedie uvádí, že velmi málo čtyřválcových sériově vyráběných motocyklů z předválečného období mělo vačkový hřídel v hlavě. Pozoruhodnými příklady byla první iterace Ariel Square Four z roku 1931 nebo dánský Nimbus z roku 1934. 

Podvozek Windhoff neměl žádný „rám“, o kterém by se dalo mluvit, a motor/převodovka byl použit jako namáhaný prvek, přičemž vidlice a zadní pomocný rám byly přišroubovány přímo na něj. Stroj měl i další zvláštnosti. Vidlice s vlečným ramenem měly dvojité listové pružiny pro tlumení, bez zadního odpružení. Trubky zadního rámu vystupovaly přímo z odlitku převodovky a držely skříň rozvodovky pro pohon hřídele, zadní náboj a brzdu. Navzdory masivnímu vzhledu se lze na wikipedii dočíst, že celková hmotnost stroje byla pouze 440 liber, což je 199,5 kilogramu.

Motocykl neměl ve své době obdoby. Web muzea Motorworld by V. Sheyanov, věnující se historickým motocyklům, píše, že vyvolal skutečnou senzaci a brzy poté zaujala společnost Windhoff důstojné místo ve světové historii motocyklů. Podle něj se čtyřválec Windhoff 750, stejně jako mnoho jiných motorek, propadl krizí z 30. let a vyráběl se pouhých 40 měsíců. Motorworld uvádí, že je známo, že v letech 1927 až 1931 bylo vyrobeno asi 1 450 motocyklů. Dodnes se na světě dochovalo pouhých 20 exemplářů.

Windhoff 750 se vyráběl ve třech verzích, které se lišily rozvodovým mechanismem a drobnými technickými vylepšeními. V roce 1927 dostala první verze dělenou trojúhelníkovou nádrž a mohla pojmout 12 litrů paliva. Konzolově odpružené sedlo bylo podepřeno listovými pružinami. Průměr přední bubnové brzdy byl 170 milimetrů.

Druhá verze, jejíž jeden exemplář se nachází v muzeu Motorworld by V. Sheyanov v Rusku u města Samara, se objevila v roce 1928 se 14litrovou nádrží zaoblenějšího tvaru a předním brzdovým bubnem o průměru 220 mm. Třetí verze se lišila pouze elektrickou výbavou.

Hans Windhoff navrhl pro rok 1929 nový stroj s plochým dvojitým motorem s bočními ventily o objemu 996 kubických centimetrů, ale zasáhla hospodářská krize, která znamenala, že se do výroby dostal jen velice malý zlomek strojů.  Windhoff se snažil o výrobu malých dvoudobých motocyklů o objemu 298 ccm, s motory vyráběnými v licenci od Villiers, ale odbyt byl velice slabý, a tak společnost podle wikipedie ukončila motocyklovou výrobu v roce 1933.



Produkci firmy značky Windhoff lze vystopovat také v Česku. Nejedná se však o motocykl, ale o unikátní automobil z roku 1902. Pekelný kočár pro arcibiskupa, jak se mu říká, se nachází v soukromém AutoMotoMuzeu Oldtimer v Kopřivnici. Expozici obohatil po rekonstrukci v červenci roku 2019.

A proč pekelný kočár pro arcibiskupa? Autor Petr Krab Kadeřábek na webu Garáž.cz píše, že prvním majitelem auta byl doktor teologie, první český arcibiskup neurozeného původu, Theodor Kohn. Kohn pocházel původně z židovské rodiny ze Zlínska, působil na arcibiskupství v Olomouci, a o jeho osobě kolovalo mnoho dobových pověstí.



Když byl z arcibiskupství papežem odvolán, tak to bylo rok poté, co si v Německu od jisté firmy bratří Windhoffů zakoupil krásný červený blyštivý jednoválcový automobil. Kohn dožil na svém zámečku ve Štýrsku, ale automobil Windhoff nějakým dílem osudu zůstal na Moravě nadobro.

První zmínku o automobilu Windhoff zveřejnil v časopis Mladý svět v čísle 48 z roku 1968, kde byl uveden na seznamu mezi tehdy nejcennějšími historickými vozidly u nás. „Přesný rok výroby se tehdy nevěděl, podařilo se ho upřesnit až novodobému majiteli Milanu Pulcovi v roce 2012, a to díky korespondenci s ochotě firmy Windhoff Bahn und Anlagentechnik GmbH, která mimochodem stále existuje a zabývá se výrobou kolejových vozidel a drážních zařízení,“ píše se na webu Garáž.cz.

Auto bylo vyrobeno jako jedno ze dvou kusů pro reklamu chladičů spol. Hans Windhoff Berlín –Schöneberg v roce 1902 ve spolupráci s firmou Arthur Haendler Auto-Bau, Berlín. Informace byla však poskytnuta z původní obchodní knihy archivu společnosti Windhoff, která se částečně zachovala.

O většinu své historie společnost přišla během bombardování Německa ke konci druhé světové války. Na našem území vůz vystřídal několik majitelů. Dokonce absolvoval i několik zajímavých jízd.

Motocykl Windhoff 750 lze v Česku najít ve sbírce Václava Dohnalíka z obce Lazníky, ovšem v podobě skvěle postaveného papírového modelu. Dohnalík vlastní kolekci třiceti papírových modelů historických motocyklů z první poloviny 20. století, které zhotovuje bez návodu, podle snímků běžně dostupných na internetu.

Navíc z běžné kladívkové čtvrtky v měřítku 1:6.  Dohnalík svou kolekci vytvořil v letech 2015 – 2023. Nechybí v ní ani model unikátní Windhoff z roku 1927. Rekord byl zaregistrován do České databanky rekordů 9. dubna 2023.