Douglasy slavily úspěchy při závodech TT a na ploché dráze. Vyráběly se 50 let

Britská továrna na motocykly Douglas z Kingwoodu se prezentovala hlavně stroji s horizontálně protilehlými dvouválcovými motory. Vyráběla je pro armádu, pro závody na ploché dráze a zkoušela to i s výrobou malých aut – cyclocarů. Jeden Douglas dokonce absolvoval cestu kolem světa. Na trhu tato značka vydržela půl století. • U zrodu stáli bratři William a Edwin

• V době Velké války jako hlavní dodavatel motorek

• První se zadním odpružením a kyvným ramenem

• Douglas na cestě kolem světa

• Úspěchy na Tourist Trophy

• Vliv Douglasu na ostatní výrobce
Když se na letošním červnovém 8. srazu historických vozidel, který pořádalo Auto retro muzeum Veteráni Litvínov, objevil motocykl Douglas W z roku 1917, byl okamžitě středem pozornosti motoristických nadšenců, hlavně těch, co vyznávají jednu stopu.

„Krásný stroj, opravdu motocyklová krása,“ řekl na adresu 107 let starého výrobku britské společnosti z Kingwoodu, části města Bristol herec Jiří Maria Sieber, sám vlastník několik motoristických veteránů.

Firma Douglas byl britský výrobce motocyklů, jejichž produkce probíhala v letech 1907 až 1957. Továrnu vlastnila rodina Douglasů. Motorky Douglas byly známé zejména pro své horizontálně protilehlé dvouválcové motory a jako výrobci plochodrážních strojů. Společnost také podle portálu wikipedia vyrobila také určitou řadu automobilů, a to v letech 1913 až 1922.

Společnost Douglas Engineering Company v Bristolu založili v roce 1882 bratři William a Edwin Douglasovi. Ta se zpočátku zabývala kovářskými pracemi, později přešla na slévárenské práce. Následovala 50 let trvající výroba motocyklů a krátce i automobilů.

Jedním ze zákazníků Douglasu byla firma Joseph F. Barter's Light Motors Ltd. Ta sestavila v letech 1902 až 1904 jednoválcový motor pro jízdní kola, aby poté vyvinula systém motoru pro jízdní kola Fée.

Fée dvouválec o objemu 200 ccm, jak uvádí autor Hugo Wilson v encyklopedii The Directory of Motorcykles (Dorlington Kindersley, 1995), byl namontován v řadě s rámem pomocí řetězového pohonu na předlohový hřídel pod ním se spojkou. „Toto pak použilo hnací řemen k pohonu zadního kola kola,“ popisuje Wilson.

Barter se svým Light Motors Ltd. vybudoval systém Fée, jehož výroba začala v roce 1905. Název Fée byl zanedlouho poangličtěn na Fairy. V roce 1916 časopis The Motor Cycle tvrdil, že Fée z roku 1904 byl prvním motocyklovým motorem s plochým dvojitým motorem. Douglas vyráběl odlitky pro Light Motors a pak převzal výrobní práva, když firma Light Motors v roce 1907 ukončila činnost.



Od roku 1907 byl na trhu motocykl Douglas o objemu 350 ccm, podobný Fairy s řadovým motorem namontovaným vysoko v rámu, ne však s řetězem poháněnou hřídelí pod ním, ale s řemenovým rozvodem.

Na Stanley Show v roce 1907 upoutal Douglas velkou pozornost motocyklem s motorem V4, který, jak se píše v bulletinu Stanley Show - The Motor Cycle z 25. listopadu 1908. Nakonec se ale do výroby nedostal.

Kolem roku 1911 byl rám upraven, aby mohl být motor nižší a v roce 1912 byly automatické sací ventily nahrazeny mechanicky ovládanými ventily.

Během I. světové války byla firma Douglas hlavním dodavatelem motocyklů a vyrobil kolem 70 000 motocyklů pro vojenské použití. Ve dvacátých letech 20. století pak Douglas postavil a instaloval do strojů první kotoučové brzdy. Navíc dostal královský rozkaz na dodávku motocyklů princům Albertovi a Henrymu.



Motocykly Douglas se také staly populárními v závodech na ploché dráze. Zpočátku byl upřednostňován model RA z roku 1923 s kotoučovými brzdami, což přimělo Douglase ke stavbě specifických modelů. T

Tyto konstrukce motocyklů byly postupně zvětšovány a zvyšován výkonu jejich motorů na objem 500 a 600 kubických centimetrů, kterými byly na konci 20. a počátkem 30. let minulého století vybaveny modely DT5 a DT6 Dirt Track.

Asi tři roky dominovaly závodům na ploché dráze. V roce 1929, nejúspěšnějším roce závodů, bylo prodáno 1 200 motocyklů Dirt Track.

Výroba motocyklů pokračovala do vypuknutí II. světové války a byla rozšířena na generátory. V roce 1948 se Douglas dostal do potíží, ale přišel s modelem T35. Ten se tak stal jedním z prvních sériově vyráběných motocyklů vybavených zadním odpružením, tedy kyvným ramenem, jedinečným v tom, že pružícím prostředkem byla podélná torzní tyč.



V roce 1955 přišel na trh Douglas Dragonfly 350, jako poslední vyráběný model. Firma byla na prodej a stala se majetkem společnost Westinghouse Brake and Signal Company Ltd. a výroba motocyklů Douglas tak byla ukončena. Stalo se tak v roce 1957. Douglas pokračoval v dovozu skútrů Vespa do Velké Británie a později dovážel a montoval motocykly Gilera.

Motocykl značky Douglas získal významnou pozornost v letech 1932–1933, kdy se Robert Edison Fulton, Jr. stal prvním známým mužem, který cestoval po zeměkouli s dvouválcovým motocyklem Douglas H32 Mastiff vybaveném automobilovými pneumatikami. Cestoval osmnáct měsíců a natočil film o své cestě. Zážitky a dobrodružství z jízdy popsal v knize s názvem One Man Caravan. Poprvé vyšla v lednu roku 1937.



Douglas, se stejně jako další výrobci motocyklů, pokoušel o výrobu aut. První byl v roce 1913 takzvaný cyklovůz – cyklocar, dvoumístné vozidlo, který by prodám za 200 liber. Výroba byla pozastavena kvůli I. světové války a když se vůz znovu objevil v roce 1919, měl větší motor a jeho cena vzrostla až na 500 liber. Ta se ale ukázala jako příliš vysoká a výroba nakonec byla zastavena. Žádná originální auta do dnešní doby nepřežila, ale jak uvádí portál wikipedia byla vyrobena replika s použitím některých originálních dílů.

Douglas měl nějaké úspěchy v motocyklových závodech a trialech. Dvanáct motocyklů Douglas bylo přihlášeno do Junior Tourist Trophy (TT) a Senior Tourist Trophy a další tři byly v závodě Sidecar během TT 1923.

Závod přinesl první vítězství pro značku Douglas na Isle of Man TT. Douglas však předtím vyhrál Junior TT v roce 1912.

Tom Sheard vyhrál v roce 1923 s Douglasem 500 ccm Senior TT. Navíc Freddie Dixon s Douglasem vyhrál vůbec první závod Sidecar na Isle of Man se spolujezdcem Walterem Dennym. A třetí místo pro Douglas zajel Alfie Alexander v kategorii Junior TT.



Další trofej pro Douglas získal v 1923 Jim Whalley, když vyhrál francouzskou Grand Prix, na vzdálenost 288 mil - 463 kilometrů. Další Douglas vyhrál ve stejném roce závod Durban - Johannesberg Marathon. Byl to pozoruhodný triumf Percyho Flooka s průměrnou rychlostí 69 kilometrů v hodině na vzdálenost 690 kilometrů.

V roce 1923 také Jim Whalley vyhrál španělský 12hodinový závod a Alec Bennett vyhrál v témže roce ještě závod Welsh TT. Byl zaznamenán ještě jeden úspěch Douglasu, a to v Rakousku v roce 1929, kdy zdejší TT závod vyhrál Rudolph Runtsch.

Po II. světové válce zaznamenala továrna už jen jeden výrazný úspěch, a to v silničních závodech. Připsal si jej stroj Mark III, když vyhrál v roce 1950 v Bemsee „Silverstone Saturday“ a porazil Velocettes, Nortony a Zlaté hvězdy BSA.

Tradiční Douglasovo uspořádání plochého dvouválcového motoru namontovaného s válci paralelně k rámu bylo samozřejmě zkopírováno hned několika výrobci motocyklů. Například Williamson Flat Twin, vyráběný v Coventry v letech 1912 - 1914, byl těžký motocykl využívající uspořádání Douglas. Ve Spojených státech zase Indian vyráběl lehký Model O v letech 1917 - 1919 a Harley-Davidson vyráběl model W v letech 1919 - 1923, oba s použitím rozložení Douglas.



Také několik německých výrobců využilo uspořádáním Douglasu. Například výrobce motorů BMW ukázal v roce 1920 svůj proprietární motor M2B15 flat-twin, který byl vyvinut právě z reverzního inženýrství motocyklového motoru Douglas.

Ian Faloon, v knize The BMW Boxer Twins Bible: All Air-Cooled Models 1970-1996 (Veloce Publishing, 2009) píše: „Shodou okolností se BMW zajímalo také o motocykly a v roce 1920 jeho předák Martin Stolle odstrojil svůj Douglas 500cc z roku 1914. Friz se pustil do jeho kopírování s pár úpravami a motor BMW M2 B15 byl na světě.“

Jediným existujícím značkovým klubem pro vlastníky motocyklů Douglas je celosvětově the London Douglas Motorcycle Club (LDMCC), založený již roku 1928.

Klub vydává vlastní časopis New Conrod, vychází šest čísel do roka, spravuje registr přeživších motocyklů, vydává reprinty manuálů a prospektů, disponuje vybranými náhradními díly, účastní se výstav a pořádá srazy.

Vzhledem k malým počtům zachovaných motocyklů, jejich technické komplikovanosti a konstrukčním řešením, která jsou většinou "jiná, než obvyklá", představuje LDMCC ojedinělou komunitu lidí, kteří opravdu drží pospolu.

Také v česku existují členové klubu, kteří se před časem rozhodli založit takzvanou Českou sekci, která by měla nejenom sdružovat stávající registrované členy LDMCC na našem území, ale zároveň podpořit a aktivovat i tu skupinu fandů značky, která z nějakých důvodů, třeba jazykových, členy klubu doposud není, ale kteří přesto motocykly Douglas vlastní, udržují a milují. Představuje tedy sdružení velice neformální, dobrovolnické a nevelké. Jak se můžete dočíst na webu Douglas klub, všichni členové ví, že nádherné okamžiky jízdy na stroji Douglas si každý musí nejdříve zasloužit a odpracovat - výsledek pak ale stojí za to.

Aneb jak říká dobová reklama: Dvouválec je nejlepší a nejlepší dvouválec je Douglas. Douglas - stroje, které fascinují.