Zalogowanie
Imię użytkownika / e-mail
Hasło
Registracja
Napisz recenzję na mój samochód  +Vložit inzerát

Legenda jménem Nürburgring. Zelené peklo vzniklo před 90 lety, fascinuje dodnes

Nasz temat
Daniel Fuglevič | 08.05.2017
dalších 20 fotek
Místem, kde vozy doopravdy létaly a občas létají i dnes, je slavný horizont Flugplatz (Letiště). | foto: silodrome.com
Nürburgring a jeho Severní smyčka má dnes skoro posvátný status, jde o jednu z nejslavnějších tratí světa. Okruh, který legendární pilot formule 1 Jackie Stewart nazval zeleným peklem, letos slaví 90 let.
Abychom se však podívali, jak legendární okruh vznikl a pochopili jeho vývoj do dnešní podoby, musíme se vydat až do 20. let minulého století.

Už tehdy se totiž v německém pohoří Eifel u městečka a kolem hradu Nürburg závodilo. Ale jen na tamních veřejných silnicích. A přestože v této době měli závodníci hrdinská srdce a v podstatě žádný pud sebezáchovy, přece jen se tento způsob závodění některým zdál nebezpečný a také nepraktický.

První obětí Ringu byl Čech
Nápad vytvořit závodní okruh, který by si zachoval charakter dlouhých tratí, jakými byly třeba Targa Florio či stará Monzy, měl tedy pevné základy. A na těch se už v roce 1925 začaly stavět první zatáčky „starého" Nürburgringu. Na stavbu jako architekt dohlížel Gustav Eichler.

Na jaře roku 1927 už byl okruh dokončen a 18. června se tu uskutečnil první závod, na Ring tehdy vyrazily motocykly a sajdkáry. Klání ovládl Toni Ulmen. A o den později už soutěžila auta, vítězem prvního závodu byl Rudolf Caracciola s Mercedesem.

Zajímavé je, že Nürburgring brzy nabídl také „Touristenfahrten", tedy jízdy pro veřejnost, které se těšily popularitě vlastně od samotného začátku.

Čtěte také: Auto pro papaláše na okruzích. Uřvaná Tatra 603 s obřími výfuky ničila soupeře

K naší domovině se pak bohužel váže úplně první fatální nehoda. Ve svém Bugatti Typo 35B při Velké ceně sportovních vozů totiž v 15. července 1928 zahynul český pilot Čeněk Junek.

Tehdy měl okruh (podobně jako ostatní dráhy všude ve světě) na dnešní poměry žalostná bezpečnostní opatření, svodidla skoro neexistovala a stromy často stály hodně blízko trati.

Celý okruh měl dohromady 174 zatáček, měřil lehce přes 29 kilometrů a dal se již tehdy rozdělit na dvě hlavní části: kratší Südschleife a delší Nordschleife.

Po roce 1929 se však celý okruh používal jen zřídka. Velké ceny se většinou konaly pouze na Nordschleife, Severní smyčce s délkou 22 km, a menší závody se jezdily na Südschleife, sedmikilometrové Jižní smyčce.

Po válce se jelo dál
Zábavu za volantem sice na několik let přerušila druhá světová válka, už v roce 1947 se ale otevíralo znovu a Severní smyčka byla nadále hlavním místem pro ty nejlepší závody. A také pro ty nejlepší závodníky.

V roce 1953 se uvedl podnik 1000 km na Nürburgringu, jeden z nejtěžších závodů šampionátu vytrvalostních závodů, který se po letech proměnil až do dnes známé každoroční čtyřiadvacetihodinovky.

Formule 1 na německém okruhu také dominovala. V 60. letech se ale karta obrátila a právě v této době začala být Nordschleife tou nejtěžší a pro některé i nejděsivější tratí v kalendáři.

Rychlost monopostů exponenciálně rostla, zatímco jejich bezpečnost a také bezpečnost okruhu naprosto stagnovala. V tomto desetiletí jsou tabulky úmrtí na okruhu opravdu depresivním čtením. Nebylo výjimkou, že si zákeřná Nordschleife vyžádala klidně i čtveřici životů během jedné sezóny.

Čtěte také: Škoda byla Simply Clever už dávno. Podívejte se na její chytré nápady z historie

Nějaké úpravy na okruhu sice proběhly a přidala se šikana k cílové rovince, přesto ale byla Severní smyčka neuvěřitelnou výzvou. Rychlé úseky střídaly ty pomalé, nevyzpytatelné počasí zajišťovalo suchý povrch na jedné části trati, zatímco tu druhou sužovala bouřka, a délka okruhu piloty ždímala doslova fyzicky i psychicky.

Není tedy divu, že Nordschleife po Velké ceně Německa v roce 1968 popsal vítězný Jackie Stewart jako zelené peklo. Tahle přezdívka už Ringu zůstala. A jen přispěla k jejímu kultovnímu postavení.

Po několika dalších smrtelných nehodách se ovšem v roce 1970 piloti F1 dohodli, že na okruhu nebudou startovat, jestliže neproběhnou změny k bezpečnějšímu závodění.

Změny však nestačily
Brzy tak zmizely hrboly, snížily se horizonty a instalovala se svodidla. Některé zatáčky a úseky zcela zmizely, čímž se okruh o trochu zkrátil. Stále však měl délku nekonečných 22,8 kilometrů a nehledě na změny, formule i v roce 1971 mnoho horizontů svou rychlostí doslova přeskakovaly.

Nordschleife si za dobu svého působení vyžádala na více než 200 životů z řad pilotů, traťových maršálů i diváků. 
- více smrtelných nehod se nyní děje při jízdách pro veřejnost než při oficiálních závodech
- poslední smrtelná nehoda pilota při závodě se odehrála v roce 2013
- poslední smrtelná nehoda týkající se diváka se odehrála v roce 2015
- neoficiální zdroje uvádějí, že ročně - po započtení všech tragických nehod, tedy i při jízdách pro veřejnost - zahyne na okruhu 3 až 12 lidí 

Poslední Velká cena F1 se jela na Nordschleife v roce 1976 a možná je vám už jasné proč.

Ošklivá nehoda Nikiho Laudy, který si doslova prošel peklem, a díky požáru mu zůstaly doživotní následky, byla prostě hřebíkem do rakve formulového závodění na Severní smyčce. Po této mediálně nejpropíranější bouračce se F1 alespoň na nějakou chvíli přesunula z oblasti Nürburgu na okruh Hockenheimring.

Vytrvalostní závody a další menší podniky se ale na smyčce jezdily dále, přičemž okruh v následujících letech čekaly další úpravy a také zkrácení na současných 20,8 kilometru.

Čtěte také: "Rudá svině" stála u zrodu slavného úpravce AMG. Závodní stroj fascinuje dodnes

Pro tuto verzi okruhu drží rekord Stefan Bellof, který během tréninku na 1000 km na Nürburgringu zajel se svým Porsche 956 čas 6 minut 11 sekund a 13 setin. Při jízdě dosáhl průměrné rychlosti přes 200 km/h.

Tento čas nebyl dodnes překonán, a to ani současnými produkčními auty, ani závodními stroji.

Částečně to lze vysvětlit tím, že závody takzvaných Le Mans prototypů či celkově takto nekompromisně rychlých vozů, se již nyní na Nordschleife z bezpečnostních důvodu nekonají. Tvrdě závodit se ale nepřestalo...

Nürburgring dnes
Jelikož nemohla být Severní smyčka už z principu a toho, kde a jak byla postavená, nikdy považována za moderní a bezpečný okruh, v oblasti Südschleife vyrostla v roce 1984 zcela nová Grand Prix (GP strecke) trať splňující poslední bezpečnostní standardy.

Okruh dlouhý 4,5 až 5,1 kilometru (dle rozvržení) byl postaven hlavně k přilákání Formule 1 zpět do oblasti Nürburgu. Propojením se Severním smyčkou pak vznikla skoro 26 kilometrů dlouhá kombinace obou tratí, jež se dnes využívá k vytrvalostním závodům.

Zajímavosti o Ringu:
• - oficiálně má dnešní Nordschleife 73 zatáček, další zdroje ale uvádějí až 165 zatáček s výčtem i těch nejmírnějších
• - jelikož je Nordschleife legislativně veřejnou komunikací, je díky tomu vlastně nejdelší jednosměrkou světa
• - za původní mistry okruhu (Ringmeister), jsou považování například Juan Manuel Fangio, Stirling Moss, Jackie Stewart či Stefan Bellof
• - ikonické nápisy na trati měli zprvu fungovat jako připomenutí vyhaslých životů
• - kromě závodů se na okruhu od roku 1985 koná i obří hudební festival Rock am Ring
• - celý komplex Nürburgringu aktuálně prostřednictvím firmy NR Holding AG ovládá ruský podnikatel Viktor Charitonin, stálo ho to více než dvě miliardy korun

Moderní okruh ovšem nezaujal jen nejvyšší formu motoristického sportu, ale také podniky jako WTCC, DTM, závody kamionů, motocyklů, historických vozů a dalších.

Nordschleife ale v žádném případě nebyla novým okruhem odsunuta do stínu, ba naopak. Její nebezpečnost a složitost je i přes nekončící úpravy ve srovnání s moderní tratí o to více na očích.

Severní smyčka si neustále drží obrovskou popularitu mezi závodníky a fanoušky, ale také samotnými automobilkami.

Testování a rekordy
Hlavně v poslední době je trend testování nových vozů na Nordschleife rozšířený mezi snad každou známější automobilku nehledě na typ vozu.

Využití těžkého okruhu s různými typy zatáček, mnoha horizonty, dlouhými rovinkami a řadou zákeřných míst jako testovací trati bylo nicméně záměrem od samotného startu výstavby ve 20. letech. Nyní se to ve všední dny po Severní smyčce maskovanými prototypy jen hemží.

Prvním, kdo s příchodem internetu zažehl moderní trend traťových rekordů produkčních vozů a jejich propagace, bylo Porsche se svou 911 GT3 v roce 1999. Tehdy se poprvé rozkřiklo, jak "devětsetjedenáctka" zajela Ring pod 8 minut.

Od té doby automobilky kvůli zviditelnění svých modelů o nejrychlejší čas bojují pravidelně.

Trojice nejrychlejších produkčních vozů na Severní smyčce:
• 1. Lamborghini Huracán Performante – 6:52,01
• 2. Porsche 918 Spyder – 6:57
• 3. Lamborghini Aventador SV – 6:59,73

Ocena artykułu
5.0 z 5 (100%)
Oceniano: 1x
Ještě jste nehodnotil/a
Dyskusja
do artykułu nie ma żadynch dyskusji
dodać wystąpienie do danej dyskusji
Nejčtenější články předchozích 7 dnů