Kolohousenka i Škoda PA: Historie obrnìných aut naší armády trvá už pøes 100 let

Škoda PA potøebovala dva øidièe. Jeden mìl na starosti jízdu smìrem dopøedu, druhý odpovídal za couvání. Prvními obrnìné vozy, které se zaøadily do výzbroje armády novì vzniklého Èeskoslovenského státu, se staly v roce 1918 dva exempláøe vozù Lancia. Pøivezli si je do vlasti vojáci èeskoslovenských legií z Itálie. Poté se pohybovaly pøevážnì na Slovensku.

Historii tìchto vozù, a také jejich následovníkù pøipomíná ve své expozici Vojenské muzeum na demarkaèní linii v Rokycanech. Prohlédnout si je mùžete v naší fotogalerii.

Právì v Rokycanech je také na informaèním panelu popsán zrod prvního obrnìného vozu, který v roce 1920 vznikl na území republiky. Šlo o typ Škoda-Fiat 18 BL. Pomìrnì velký vùz (na délku mìl skoro pìt a pùl metru) dostal dvì vìže opatøené tìžkými kulomety Maxim. S nimi pak na výšku mìøil 265 centimetrù. Pohánìl ho ètyøválcový motor Fiat se zdvihovým objemem 5,6 litru a výkonem 38 koní. I vinou pìtimilimetrového panceøování, které hmotnost navýšilo na 6,9 tuny byl stroj urèený pro pìt vojákù schopný vyvinout maximální rychlost pouze 10-15 kilometrù. Mimo silnice byl k nièemu a na bìžné silnici se neumìl otoèit. Brzdy byly neúèinné a motory se pøehøívaly. Velitelé vozy oznaèovali za naprosto nepoužitelné. Osm z vyrobených kusù proto bylo z výzbroje staženo již v roce 1925 a zbývající ètyøi v roce 1929.

Krachem skonèil také projekt nazvaný Kolohousenka, nebo také KH-60. Pochází z roku 1924 a stojí za ním pražská strojírna Breifeld-Danìk. Nápad to byl zajímavý. Vozidlo pohánìné osmilitrovým motorem Hanomag bylo již pohyblivìjší - na kolech zvládalo rychlost 45 kilometrù v hodinì a 18 na pásech. Pøitom pøehodit systém pohonu trvalo zpoèátku 20 minut a po vylepšení jen polovinu tohoto èasu. Posádku tvoøili dva muži - øidiè a støelec.

Pøesto nakonec zùstalo jen u prototypù. Dva kusy byly nakonec prodány Sovìtskému svazu.

Již pomìrnì zajímavé technické parametry mìly obrnìné automobily Škoda. Konkrétnì se jednalo o typ Škoda PA-II a PA-III. Pøi práci na prvním z nich konstruktéøi vedeni úvahou o špatné manévrovatelnosti pøedhùdcù vymysleli systém, který umožòoval pohon i øízení obou náprav. Mezi nimi se ale muselo pøepínat, takže byli zapotøebí dva øidièi. Jeden mìl na starosti jízdu smìrem dopøedu, druhý pak couval. Proto mìl za každé situace automobil øízenou pøední a pohánìnou zadní nápravu. Pohon všech kol možný nebyl.

Na silnici bylo vozidlo schopné díky osmdesátikoòovému motoru (a pøes znaènou hmotnost 7,36 tuny) jet rychlostí až 70 kilometrù v hodinì. Bohužel jejich prùchodnost terénem nebyla pøíliš velká právì kvùli vysoké hmotnosti a nízké svìtlé výšce.

Devìt strojù pøesto pomìrnì spolehlivì sloužilo v Èeskoslovenské armádì 10 let - od roku 1925 do roku 1935. Poté byly Škoda PA-II vyzbrojené ètyømi tìžkými kulomety pøedány policejním složkám.

Následovníkem byl typ Škoda OA 27 neboli PA-III. Šlo o lehèí, menší, pohyblivìjší a levnìjší typ. Standardní výbavou byly dva tìžké kulomety a jeden záložní tìžký/lehký kulomet. Armáda si objednala 15 kusù a všechny byly dodány v roce 1929. Stroj byl hodnocen jako spolehlivý a nenároèný na údržbu. Však byl také urèen hlavnì pro pohyb na silnicích rychlostí do 35 kilometrù v hodinì. Nìkteré z tìchto automobilù se dokonce zapojily do bojù. V létì roku 1938 byly nasazeny do akce pøi potlaèování povstání nìmeckého Freikorpsu v pohranièí.

Posledním typem, který si armáda pøed zaèátkem druhé svìtové války objednala od domácích producentù, byla Tatra vzor 30. Po dùkladných zkouškách vojáci od kopøivnické továrny koupili v roce 1934 celkem 51 kusù tìchto vozù. Auto bylo urèeno pro tøi muže - velitele, øidièe a støelce a ve výbavì se nacházely tøi lehké kulomety.

Na rozdíl od vozù Škoda šlo o lehký dopravní prostøedek - jeho hmotnost s pancéøováním 5,5 milimetru byla jen 2,35 tuny. Proto na rozpohybování na rychlost až 60 kilometrù v hodinì postaèoval jen ètyøválec se zdvihovým objemem válcù 1910 cm3. Jeho maximální výkon èinil 32 koòských sil.

Jelikož nìkteré z tìchto vozù byly umístìny u slovenských jednotek, po vzniku Slovenského státu se zapojily rovnìž do útoku na Polsko a Sovìtský svaz.