Oblast fleet managementu, či česky správy vozového parku, je velmi dynamicky se rozvíjejícím odvětvím. Zodpovědní manažeři firem si jsou dobře vědomi, že tato oblast oplývá také potenciálem provozních i investičních úspor. K tomu je třeba využívat vedle správně nastavené strategie-Car policy a vhodného výběru financování vozidel i další nástroje. Důležitým podpůrným nástrojem managementu firmy a fleet manažera jsou takzvané TCO (Total cost of ownership) – neboli obecně řečeno - celkové náklady na vlastnictví a také provoz věcí nebo služeb. Tuto na první pohled složitou analýzu zvládne v jednoduché podobě vytvořit i běžný ekonomicky znalý motorista, čímž získá zajímavý pohled na strukturu nákladů provozu svého vozidla. Jak vysvětluje Martin Paulina, konzultant společnosti Accenture, v případě vozového parku jde o model sledování TCO s vyčíslením veškerých nákladů souvisejících jak s pořízením, tak s následným provozem. „Jedná se o jednoduchý koncept, ovšem se silnou vypovídající hodnotou. Model je využívaný pro sledování nákladů vynaložených na movité věci nebo služby, na vyhodnocování a porovnávání různých způsobů obstarání, jako controllingová základna pro optimalizační iniciativy a podobně,“ uvádí Paulina.
Proč se vyplatí sledovat TCO?
Jak už z logiky věci vyplývá, TCO je užitečným pomocníkem při monitoringu nákladů. Při zavedení sledování TCO management především zjistí, jak je to se skutečnými náklady na pořízení a hlavně následný provoz konkrétního vozidla. Zda opravdu nejnižší pořizovací cena je tím nejdůležitějším vodítkem a v jakém poměru se na skladbě jednotlivých nákladů podílejí provozní položky. „TCO totiž poskytuje celistvý pohled na náklady a případné výnosy sledované položky. Mnoho firem opomíná náklady, které nejsou přímo vidět, nebo nejsou přímo spojené s daným vozidlem,“ vysvětluje Martin Paulina důvody, které vedou firmy k zavedení modelu sledování TCO. „Na druhou stranu je nutné zmínit, že TCO poskytuje jenom nákladový a výnosový pohled. Firmy by měly při svém strategickém rozhodování v oblasti fleet managementu, kromě tohoto ukazatele, sledovat také dopady na cash-flow, jako například při jednorázovém nákupu oproti pravidelným leasingovým splátkám,“ upozorňuje. Například u operativního leasingu s full servisem je už veškerý servis vyjma PHM obsažen v měsíční leasingové splátce a náklady nese leasingová společnost, rizikem ale může být velký rozdíl v pořizovací a zůstatkové hodnotě vozu. Proto tento způsob pořízení, který může mít příznivý dopad na cash-flow, nemusí vyjít v konečných TCO nejvýhodněji. Ale nejenom při pořízení auta na operativní leasing „all inklusive“ či s otevřenou kalkulací nebo pomocí finančního leasingu či při pořízení vozu na úvěr a za vlastní prostředky, je sledování TCO výhodné. Veškeré náklady na provoz vozového parku by měl, stejně jako u kteréhokoliv jiného oddělení ve firmě, zodpovědný manažer sledovat tak jako tak. A náklady následně v pravidelných periodách kontrolovat a porovnávat a podle toho nastavovat vhodnou strategii pro co nejefektivnější řízení celého podnikového útvaru.
Pořizovací cena není vždy rozhodující
Obecně se dá říci, že se TCO skládají z několika základních částí. Prvotní z pohledu firmy jsou náklady na samotné pořízení vozu. Ty tvoří v závislosti na samotném druhu financování pořízení vozu přibližně jednu třetinu celkových nákladů. Další velice důležitou položkou jsou pohonné hmoty. Ty ve svém důsledku tvoří opět přibližně jednu třetinu všech nákladů na vozidlo. Třetí významnou složkou TCO jsou náklady na administrativu a správu vozového parku společnosti. Největší roli zde hrají mzdové náklady a pak také poplatky a vnitropodnikové režie. Další položkou TCO je pojištění a servis spolu s údržbou. Zde opět záleží na druhu financování a také na nastavení spoluúčasti u havarijního pojištění. V neposlední řadě je nutné zmínit daně a poplatky, jako je silniční daň, dálniční známka a v případě nákladních vozidel také dálniční mýto, které může mít zvláště v posledních letech vedle drahých PHM významný podíl na zvyšujících se nákladech na provoz vozového parku. Samostatnou položkou jsou potom pneumatiky, u kterých záleží na opotřebení především podle druhu pneu a charakteru jízdy. Také je třeba nezapomínat na poplatky za pneuservis a výměnu pneu v jarním a podzimním období. Poslední položkou celkových nákladů na pořízení a provoz vozidla pak tvoří ostatní náklady, kam můžeme zahrnut například pořízení a provoz GPS, školení řidičů či náplně do ostřikovačů nebo případný polep vozidel. „Poměr jednotlivých složek TCO se ale výrazně liší v závislosti na charakteru vozového parku a způsobu provozu. Například u banky, která využívá převážně luxusní vozidla na leasing, vypadá TCO jinak, než například TCO vozového parku čety údržbářů distribuční soustavu energetické společnosti,“ vysvětluje Martin Paulina z Accenture. V současnosti podle něj ale většina firem TCO pro sledování nákladovosti vozového parku nevyužívá. „Trend je ovšem pozitivní a je způsoben především trvajícím tlakem na snižování nákladů a s tím souvisejícími optimalizačními iniciativami firem,“ dodává.
TCO je moderním nástrojem, jak efektivněji přistupovat k řízení vozového parku z hlediska struktury nákladů. Proto je vhodné jak pro velké korporace, tak i pro menší firmy. „Dokonce i jednotlivci by se měli zamyslet nad celkovými náklady využívaní pořizovaného vozidla,“ radí Paulina. U velikých společností má samozřejmě využívaní TCO největší dopad. Rychlá analýza může upozornit třeba na výrazný nepoměr administrativních nákladů nebo třeba pomůže podpořit iniciativu pro omlazení vozového parku a podobně.