Kempování na divoko? 4 rady na cestu. A pak už jen pohoda, kterou si zamilujete

Ta pravá cestovatelská idyla nečeká v evropských kempech praskajících ve švech, nýbrž v přírodě, daleko od lidí. Než zmizíte z civilizace, seznamte se s omezeními, s nimiž je třeba počítat, i s nepsanými pravidly slušného táborníka. • Prozkoumejte legislativu daného státu
• VIDEO: Norsko jako ráj kempování na divoko
• Zajistěte si dostatek zásob i energií
• Myslete na bezpečnost
• Chovejte se jako neviditelní
Cestování bez omezení, svoboda, dobrodružství… To jsou hlavní důvody, proč lidé vyrážejí v obytných autech napříč Českem či Evropou. Jenže pak je tu stinná stránka - přelidněné kempy, v nichž jsou karavany zejména v hlavní sezóně vyskládané jako sardinky v konzervě a kde si o tiché přírodní romantice můžete nechat leda zdát (pokud vám okolní frmol dovolí usnout).

Kempování takzvaně na divoko, to je jiná. Nikde nikdo, jen tichá krajina, lesní zvěř a hvězdné nebe nad hlavou. Žádný div, že právě tento způsob nocování láká stále více dovolenkářů.

I parkování a nocování ve volné přírodě však má svá pravidla - ať už zákonná, či etická - a svá úskalí. Vlastní zkušenost je v tomto směru nepřenosná, základní věci je však dobré vědět předem, počítat s nimi a taky se na ně dobře připravit. Co byste měli vědět, než se utáboříte na malebné loučce u lesa?

Zakázané ovoce je pro leckoho lákadlem a vědomí porušených pravidel ještě opepří dobrodružnou dovolenou. Pokud však nevyhledáváte adrenalin spojený s útěkem před strážci zákona, dodržujte zákony země, v níž jste hosty. V některých státech Evropy je parkování mimo kempy či vyhrazená parkovací stání jednoznačně zakázáno, jinde se rozlišuje mezi přenocováním a kempováním.

V Česku jsou prozatím zákony relativně benevolentní. Podle Asociace kempování a karavaningu ČR stačí dodržovat pravidla, jako je respektování dopravního značení, soukromého vlastnictví a nařízení přírodních parků či chráněných krajinných oblastí. U našich slovenských sousedů je volné kempování zakázáno, postihů se však dočkáte nejspíš jen v oblasti národních parků a přírodních rezervací.

Naopak přísný zákaz panuje například ve Švýcarsku, Rakousku, Nizozemí a Chorvatsku, potíže můžete mít i v některých částech Itálie, Španělska[TAG=][/TAG] a Portugalska. Než vyrazíte do plánované destinace, dobře se proto seznamte s lokální legislativou i výší případných pokut.

Zatímco většina kempů představuje „civilizaci“ se všemi jejími výdobytky, ve volné přírodě jste stoprocentně odkázáni na vlastní zdroje. Pokud jde o elektřinu, jistou míru soběstačnosti vám poskytnou solární panely, ani od nich však nečekejte zázraky. Určitě je dobré mít s sebou aspoň výkonnou powerbanku a zdroje světla s dobrou výdrží, všechny myslitelné přístroje pak nabíjejte během cesty.

Samozřejmostí je dostatečná zásoba vody, ať už pitné, či užitkové. Počítejte také s tím, že v lese či na louce nevypustíte šedou vodu či toaletu, a udělejte to včas třeba na benzínce nebo stellplatzu. Na jednu stranu jde o naprosto logické, až samozřejmé kroky, na druhou stranu právě na ty člověk často zapomene a po výlevce se začne shánět až ve chvíli, kdy slunce zapadá za obzor a blíží se čas táboření.

Rozbíjet tábor ve volné přírodě za tmy přitom není moc dobrý nápad. V tomto ohledu vyžaduje divoké kempování ještě o něco lepší plánování než cestování mezi kempy.

Zejména v turisticky exponovaných oblastech jsou obytná auta oblíbeným terčem zlodějů. Zabezpečení vozů je navíc vzhledem k všudypřítomnému šetření hmotnosti bídné, proto nezbývá než se dovybavit na vlastní pěst například poplašným zařízením, neocenitelná je také přítomnost psího hlídače.

Nejdůležitější je však prevence, tedy volba místa, kde k nocování zastavíte. Uprostřed hlubokých lesů se návštěvy pobertů pravděpodobně obávat nemusíte, ti se zdržují spíš poblíž parkovišť na dálnicích. Na pozoru se však mějte v blízkosti turistických letovisek a vyhledávaných pláží, kde leckdy řádí organizované gangy a používají velmi sofistikované metody. V těchto lokalitách je na zvážení spíše nocování v kempu.

Bezpečným místem se ale rozumí i takové, z nějž se po noclehu dostanete bez pomoci zemědělské techniky. Myslete na to, že čím dál od silnice zajedete, tím složitější bude případné vyprošťování. Pokud je cesta aspoň částečně zpevněná, nejspíš se není čeho bát, na pozoru se však mějte u cest travnatých či pokrytých pouze udusanou hlínou.

Když se přes noc spustí liják, hlína se promění v mazlavé bahno, na něž nejsou běžné obytné vozy stavěné. Totéž platí o loukách - večer suchá tráva, ráno po dešti nesjízdná bažina.



Kempaři, kteří po sobě v přírodě nechávají spoušť, jsou hlavní příčinou stále se zpřísňujících restrikcí. I když by se zdálo, že ohleduplné chování k okolnímu prostředí je naprostá samozřejmost, osvěty zřejmě stále není dost. Když ráno opouštíte tábořiště, mělo by vypadat stejně jako před vaším příjezdem, snad kromě ujeté a pošlapané trávy, která se během chvilky zase zregeneruje.

Odpadky si můžete odvézt s sebou a zbavit se jich na nejbližší benzínce, k vykonávání velké potřeby si berte do lesa lopatku. Rozhodně v divočině nevylévejte obsach chemického WC, a to ani v případě, že používáte „ekologickou“ náplň. Velký pozor dávejte při rozdělávání ohně, při velkém suchu nebo uprostřed lesa na něj raději zapomeňte.

V neposlední řadě si vyberte vhodné místo k parkování. I po té nejzapadlejší cestě mohou někdy projíždět lesníci, hajní nebo zemědělské stroje, kterým se nechcete připlést pod kola.