Ještě dva roky si budou v Liberci připomínat zakladatele autoprůmyslu Liebiga

V červnu roku 2022 vyvrcholí připomínkou oslav 150. výročí narození Theodora von Liebiga akce pořádané v liberci na počest počátků zdejšího automobilového průmyslu. Organizuje je Syndikát severočeských novinářů.   Prakticky ve stejné době jako v nedaleké mladoboleslavské firmě Laurin&Klement, začaly také v Liberci vznikat první typy dopravních prostředků pro individuální dopravu. 

Přestože již v roce 1902 zdejší průmyslník Christian Linser začal vyrábět motocykly a na přelomu let 1905/1906 vznikl první automobil poháněný dokonce čtyřválcovým motorem, za hlavního hybatele rozvoje autoprůmyslu je považován baron Theodor von Liebig. Peněz měl dost. Po svém dědečkovi totiž zdědil 14 textilních továren, přičemž jejich řízení se ujal již ve svých osmnácti letech.

Velmi brzy ho pohltilo nadšení pro automobily a motorismus. V roce 1893 si koupil od Carla Benze jeho motorovou čtyřkolku Victoria a stal se vůbec prvním vlastníkem řidičského oprávnění v Čechách.

Účastnil se různých dálkových jízd a závodů. Současně ale díky jeho osobní známosti mohl vzniknout první československý vůz Präsident v továrně NW v Kopřivnici. Zařídil totiž dodávku dvouválcového Benzova motoru, který tento automobil poháněl. Zde si také nechal vyrobit závodní speciál NW 12.

Stále ale toužil po možnosti vyrábět vlastní typy vozů. Proto se v roce domluvil s dalšími dvěma majiteli textilek na Liberecku a v roce 1907 společně založili Libereckou továrnu na automobily. Z německého překladu Reichenberger Automobil - Fabrik pak vznikla zkratka RAF.

Prvním vyráběným typem se stal model 24/30, na který se dodávaly různé typy karosérií. Od roku 1908 automobilka sídlila v nových prostorách. Postupně se rozšiřovala paleta nabízených typů. Kromě těch se čtyřválcovými motory byly k dostání u dealerů v mnoha evropských zemích rovněž dvouválce.

Na vrcholu nabídky ovšem stály vozy s motory se šoupátkovými rozvody. Patent na ně měla britská firma Daimler, která licenci poskytovala jen špičkovým výrobcům. V každé zemi mohl být navíc jen jeden takový. Například v Německu to byl Mercedes a v Belgii Minerva.

Auta se značkou RAF vlastnil například rakouský císař František Josef 1., arcivévoda Leopold Salvator, kníže Rohanm hrabě Clam-Gallas a mnozí další. 

Osobní automobily RAF však byly vzhledem ke své technické vyspělosti drahé a nemohly se tedy prodávat ve velkých sériích. Proto se automobilka začala orientovat i na produkci užitkových aut. Nabízela například autobusy, sanitní nebo komunální automobily.

Nakonec se vlastníkům zdálo, že by mohlo být výhodné spojení s mladoboleslavskou firmou Laurin&Klement. Baron Liebig byl ostatně členem i její správní rady. Nakonec tedy v roce 1912 Laurin&Klement značku RAF odkoupil. Ještě další čtyři roky pokračovala v areálu RAF v Liberci-Ostašově automobilová produkce. Obvykle však šlo pouze o díly, případně jejich sestavy. Typ 18/50, což byl mohutný vůz se čtyřválcovým agregátem s objemem 4713 cm3 a výkonem padesát koňských sil, se po náběhu produkce v letech 1911 a 1912 v Liberci až do roku 1916 montoval jako Laurin & Klement RK v Mladé Boleslavi.

Valnou část modelů vyráběných automobilkou RAF v její krátké historii je možno spatřit na několika informačních panelech, které jsou vystaveny v prostorách obchodního centra ve Fügnerově ulici.