Víte, jak správně používat klimatizaci? Neužeňte si rýmu a ušetřete

Klimatizace se postupně stala prakticky standardním prvkem výbavy, který už nalezneme i ve velmi malých automobilech. Její přítomnost dokáže notně zpříjemnit cestování, ale pouze pod podmínkou, že ji správně použijeme. Správným používáním totiž zajistíme, že zůstaneme zdraví a jízda s klimatizací nás nebude stát moc peněz. Všichni známe ten nepříjemný pocit, kdy usedáme do rozpáleného auta, stojícího již několik hodin na sluníčku. Usednout se zavřenými okny, rozjet se a začít klimatizovat do horkého, dusného vzduchu v kabině, je v tu chvíli úplný nesmysl.

Vůz je lepší nejprve vyvětrat a to ideálně ještě před tím, než do něj vůbec nasedneme. Řada aut má třeba funkci, o které mnozí majitelé vůbec nevědí: když dlouze stisknete na dálkovém ovladači tlačítko odemknout, sjedou všechna okna.

Necháte-li auto s otevřenými okny stát několik minut před odjezdem, vzduch v něm bude hned o dost příjemnější.

Další možností je po příchodu k vozu otevřít dveře řidiče a spolujezdce a chvíli „mávat" jedněmi z nich. Není třeba je zcela zavírat, ale pouze prudké přivírání a otevírání umí interiér v rychlosti trochu vyvětrat a vyhnat z něj horký vzduch.

V každém případě se po vyjetí doporučuje mít ještě chvíli stažená okénka a puštěný větrák bez klimatizace. Tím se totiž vůz definitivně vyvětrá a klimatizace už s ním nebude mít tolik práce.

Jakmile máme vyvětráno, je ideální nastavit klimatizaci nejprve na nízkou teplotu. To znamená u manuální klimatizace zcela modré pole a středně rychlý větrák, u automatické třeba 21 až 23 stupňů a automatický režim. Okna samozřejmě jsou již zavřená a oběh vzduchu přepnutý na vnitřní okruh, kdy klimatizace rychleji chladí.

Když pociťujeme, že se ve vozidle začíná ochlazovat, je načase klimatizaci zase trochu ztlumit. U manuální můžeme nastavit teplotu vzduchu tak, aby nebyl úplně ledový, a větrák aby jen lehce vanul.

Na automatické klimatizaci nastavujeme teplotu vždy tak, aby nebyla oproti venkovní nižší o víc než o šest stupňů. Pokud nám přijde, že větrák zbytečně moc funí, můžeme jej stáhnout ručně.

Mnoho lidí dělá tu chybu, že si nechá vzduch (ideálně ještě naprosto ledový), foukat přímo na sebe. To je ovšem ten nejhorší možný postup. Klimatizace sice má foukat předními výdechy do interiéru, ovšem vzduch nikdy nemá směřovat do obličeje ani na jiné části těla. Výdechy je lepší směřovat nahoru na strop, čímž se celý interiér chladí rovnoměrně.

Nasměrujeme-li výdech na sebe, je docela slušná šance, že nás bude po jízdě bolet za krkem. Vzduch z klimatizace zároveň vysušuje sliznice, čímž si říkáme o rýmu nebo kašel.

Před cílem cesty je dobré si vzpomenout a postupně navýšit teplotu klimatizace ještě o pár stupňů. Na posledních pár kilometrů je dále vhodné klimatizaci zcela vypnout, aby se z klimatizačního systému dostala vlhkost, a také aby se posádka aklimatizovala na vnější teplo.

Pokud totiž vystoupíme z klimatizovaného auta do parného letního dne, čeká nás dost nepříjemný teplotní šok. Uděláme-li to takhle párkrát rychle za sebou, opět si koledujeme i o nemoc.

Stručně řečeno, klimatizace nám nejméně zvýší spotřebu tehdy, budeme-li dodržovat všechny výše uvedené poučky. Zejména je nutné stále udržovat zavřená okna, zapnutý vnitřní oběh a nenastavovat teplotu příliš nízko, aby nemusel kompresor běžet nonstop.

Při pomalé jízdě lze ušetřit případně i vypnutím klimatizace a otevřením oken. Jízda po městě, není-li právě pomalá doprava, může být s otevřenými okny dokonce i výrazně příjemnější.

Vypnutím klimatizace naopak nic neušetříme ve chvíli, kdy se pohybujeme rychleji mimo město. Otevřená okna tady totiž znamenají zhoršenou aerodynamiku a vyšší spotřebu než při jízdě s klimatizací.