Jak se měřil kufr Škody Enyaq? Lidé umí skládat cihličky stále lépe než počítač!

Objem zavazadlového prostoru je jedna z hodnot, která v Česku kupující nových automobilů hodně zajímá. Škoda nyní prozrazdila, jak se vlastně tato hodnota stanovuje.   Základním stavebním materiálem při měření jsou plastové cihličky, které mají tvar kvádru s hranami 20x10x5cm. Jde tedy o 1000 cm3 neboli jeden litr. Právě v této jednotce se totiž hodnota objema zveřejňuje.

Na to, jak cihličky vypadají, a jak se skládají, se můžete podívat do naší fotogalerie, případně se podívat na video:

„Důležité je, že objem, který tam jednou narovnáme a podle normy pak udáváme v technických údajích k vozidlu, musíme být schopni kdykoli pomocí normovaných kostek vyskládat znovu,“ vysvětluje pro internetový magazín Škoda Storyboard základní zásadu opakovatelnosti měření Ladislav Kraus, který za vývoj zavazadlového prostoru zodpovídá. Pokud bychom měli doma dostatek stejných cihliček, mohli bychom tedy klidně výsledek zkontrolovat sami.

Výsledek nesmí být pro specialisty značky žádným překvapením. Objem zavazadlového prostoru je totiž součástí zadání vývoje celého vozu.  „Prvotní návrh probíhá v počítači a v něm se simuluje i měření objemu. To může počítat program automaticky opět s využitím normovaných kvádrů, tentokrát virtuálních, nebo to i v počítači dělá člověk,“ popisuje Kraus postup.

Počítač s tím prý má docela hodně práce. „Může to počítat klidně přes víkend. Hledá totiž nejlepší možnou cestu, a když se kostička nevejde, zkouší, kam až musí sestavu rozebrat, aby prostor využil co nejlépe,“ dodává Peter Hancko, jeden z konstruktérů zavazadlového prostoru. Člověku to jde rychleji. Skládání při fyzickém měření je obvykle otázkou několika hodin „Při skutečném měření pak většinou technici díky zkušenosti dosáhnou u základního objemu zhruba o 5 litrů lepšího výsledku než na počítači,“ říká Hancko.

Do výsledku se zahrnují i prostory mimo ten hlavní, který vidíte po otevření pátých dveří vozu. Cihličky se tedy skládají rovněž pod podlahu zavazadlového prostoru a při měření se sklopenými zadními sedadly se zaplňuje rovněž místo u podlahy pod sklopenými opěradly. Jeho využití příslušná norma v případě, že se sem lze po otevření dveří dostat, povoluje a definuje ho jako dodatečný zavazadlový prostor.

Vždy je nutno dodržovat daná pravidla. Kostičky se například nesmí do auta nacpat hrubou silou, i když drobná tolerance přece jen existuje. Koberec a čalounění jsou přece jen pružnější než plechové části vozu.

Pokud se měří objem prostoru za první řadou sedaček, je nejprve zapotřebí správně nastavit přední sedadla. „Sedadla jsou za pomoci figuríny nastavena do pozice určené normou pro průměrného člověka. Za takto nastavené sedadlo umisťujeme polykarbonátovou přepážku, která nám vymezí určený prostor pro vyrovnávání kostek. Ty nám tak nepropadávají kolem sedadel,“ vysvětluje Hancko. Do tohoto celkového objemu se sklopenými sedadly se pak počítají i různé další úložné prostory, které se v autě za přední řadou sedadel nacházejí. Kromě zmíněného místa pod podlahou i pod sklopenými opěradly jsou to třeba zadní schránky ve dveřích, schránky u podběhů a podobně.