Závodní škola probíhá na moderním okruhu nedaleko estonského přímořského letoviska Pärnu. Na to, že jde o severskou zemi, je červnová teplota sahající k 30 stupňům Celsia docela překvapením. Nad asfaltem se proto tetelí vzduch a trať je dokonale suchá. To je ideální start pro začátečníky, kteří by se jinak na mokré vozovce trápili. Spolu s deštěm by přišlo i větší riziko karambolu.
"Na okruhu je důležité držet čistou stopu. Jezdec musí být dokonale sžitý s autem a to ho musí poslouchat na slovo. Je nezbytné, abyste přesně odhadli, jak se vaše auto za konkrétních okolností zachová," představuje se úvodními slovy hlavní instruktor Jan Kalmar. V následujících dvou dnech bude pečlivě bdít nad naším postupem a hodnotit ho.
Seznámení s okruhem
Co udělá každý správný závodník jako první? Seznámí se s okruhem. A tak se novináři rozdělení do tří konkurenčních týmů vydají na procházku po trati. Naštěstí není příliš dlouhá, a tak prohlídka trvá zhruba hodinu. Jan se u každé zatáčky zastavuje a ukazuje správnou stopu.
"Cílem je dosáhnout co největšího úhlu průjezdu. Klíčové je proto zatočit ve správný okamžik. Pokud to uděláte pozdě, vyjedete tak ze šikany pomaleji. Pokud příliš brzo, může se stát, že skončíte mimo trať ve štěrku," upozorňuje a pohybem ruky naznačuje správnou stopu pravotočivou zatáčkou. Do ní se najíždí z levého okraje trati, pak se jen těsně mine pravý, aby vůz skončil opět na levé straně v co nejvyšší rychlosti. Ale na jezdce čekají i mnohem komplikovanější zatáčky.
Druhou fází seznámení s okruhem je kontrolovaná projížďka. Instruktor nasedne do auta a tým ho následuje, každý v jednom autě. K dispozici máme Porsche 911 Carrera 4S, tedy vozy s pohonem všech kol, výkonem rovných 400 koní a schopností zrychlit z nuly na 100 km/h za 4,5 sekundy. Maximální rychlost leží jen kilometr pod hranicí 300 km/h. Ale takhle rychle nám místní zatáčky uhánět nedovolí.
Instruktor jede po trati přesnou čistou stopou, naším cílem je pečlivě ho napodobovat. První kola jedou ležérním tempem, další rychleji a rychleji. Cílem je dostat se na správnou rychlost a naučit se, kdy a kde přesně zařadit správný převodový stupeň. Jan dělá průvodce z vysílačky: "Teď levá zatáčka, najeďte zcela vpravo, zařaďte dvojku a pak na plný plyn. Pozor, přijde táhlá pravá, jeďte prostředkem, protože navazuje na další zatáčku, jinak byste ji nevytočili. Zařaďte tři, na rovince pak čtyři."
Takto vypadají detailní instrukce, které si řidič musí zapamatovat, aby projel okruh co nejrychleji. A když padne dotaz, jakou rychlostí se má zhruba do zatáčky najet, Jan se zasměje: "Jestli si nějaký řidič sleduje na okruhu rychlost, tak zároveň nemůže sledovat, kam jede. Vždycky se dívejte, kam autem míříte, jinak to dopadne špatně."
Detailní analýza
Po jízdě "ve vláčku" se pozice prohodí. Instruktor si vybere vždy jednoho z týmu. Ten jede první, za ním instruktor, který mu do vysílačky říká, co dělá špatně. "Příště, až pojedeš touhle zatáčkou, přidej plyn o něco dřív. Tady zase brzdi později, byl jsi příliš pomalý. Špatná stopa, víc vlevo!" Janova teorie je jasná: když se jezdci neřekne správný postup, opakuje chybu pořád dokola. A nikdy nebude tak rychlý, jak by mohl být.
Ještě lepší je, když pak řidič dokáže sám identifikovat, jaké má nedostatky. K tomu slouží speciální analytický software. Auto je vybaveno zařízením, které na kameru nahrává prostor před vozem i řidiče samotného. Zároveň monitoruje rychlost, polohu na trati i tlak na jednotlivé pedály. Stačí, aby měl každý řidič vlastní USB klíčenku, na kterou se data uloží, a pak si je může sám prohlédnout na notebooku.
Z analýzy je pak evidentní, že například před zatáčkou mohl ještě silněji šlápnout na brzdy. Křivka grafu ukazuje, že je využil jen z 80 procent. Kdyby to bylo naplno, mohl brzdit do zatáčky později a tím být rychlejší. "Ideálem je, když na trati jedete pořád na maximum. Takže buď plyn až na podlahu, nebo brzdy až na podlahu," hodnotí data Jan.
Mini Le Mans
Škola končívá maturitou a tou je v našem případě závěrečný závod, který Porsche nazvalo Mini Le Mans. Tři týmy, každý má šest řidičů, každý z nich jede sedm kol, dohromady tedy 42. Stopky měří celý závod každému týmu zvlášť. Do času se započítává výměna řidičů, dvakrát výměna předního kola a tankování, takže vše musí proběhnout co nejrychleji. Ale jsou tu ještě trestné minuty. Třeba za překročení povolené padesátky v boxech nebo když se při tankování paliva rozlije benzín na zem. Každý tým si pečlivě zvolí strategii. Kdo bude řídit jako první, druhý, kdo bude zodpovědný za výměnu kola, kdo za tankování a hlavně, kdy tyto události proběhnou.
Tři, dva, jedna, start! První auto vyráží na okruh, s odstupem po 15 sekundách i další dvě. Závodní atmosféru podtrhuje fakt, že jsou auta zkrášlena polepy jako u legendárních závodních týmů. Soutěží proti sobě jezdci stáje Martini, Gulf a Rothmans tak, jako kdysi. "Jakmile jedete po trati, tak vám adrenalin z hlavy vymaže, kolik vám ještě zbývá kol. Takže já vám je budu hlásit do vysílačky a nakonec zopakuji: zpět do boxu, maximum 50. Aby bylo jasno," volí strategii náš týmový šéf Timo Kluck.
Během pár kol se všichni v pořadí ztratí. Jeden tým už totiž přezouval, na druhý to ještě čeká. A čas v boxech je kritický. A jezdci také dělají chyby. Maďarský kolega přeslechl výzvu k návratu do boxů a jede kolo navíc, což stojí cenný čas. Jiný tým zase přijel do boxů o kolo dříve a dostal trestnou minutu. Po hodině a půl závodění přijde konečně cíl. A výsledek? Vyhrál tým, který nadělal nejméně chyb. Ale všichni si s sebou odnášejí to, co se za uplynulé dva dny naučili. Umějí lépe poznat chování auta na limitu. Vycítí, kdy a jak správně zrychlit nebo brzdit. A to se bude určitě hodit i mimo trať v realitě běžného provozu.
Cena
Program Porsche Sport Driving School je přístupný veřejnosti. Cena se pohybuje od 40 do 240 tisíc korun podle zvoleného tréninku, délky a jeho náročnosti. Kromě jízd na okruhu jsou k dispozici také projížďky v terénu nebo speciální zimní program zahrnující jízdy na zamrzlých jezerech na severu Finska.