Jaguar Land Rover pracuje na autopilotovi pro jízdu v terénu

Britská automobilka Jaguar Land Rover také pracuje na vývoji technologií autonomního řízení. Cílem projektu je vyvinout "autopilota", který bude využitelný nejen na silnici, ale i v terénu a za jakéhokoli počasí. „Náš výzkum autonomní jízdy v terénu není jen o tom, že auto samo řídí na dálnici nebo v extrémních terénních situacích. Hlavním cílem je pomoci řízeným i autonomním vozidlům bezpečně zvládnout jakýkoli terén nebo jízdní situaci," řekl Tony Harper, šéf výzkumu v automobilce Jaguar Land Rover.

Autonomní řízení by podle něj mělo fungovat, i když řidič sjede ze silnice. Pokud by si šofér v terénu nebyl jistý, jak nejlépe překonat překážku nebo nebezpečí, měl by mít možnost přenechat řízení vozidlu.

Systém by měl využívat data z několika neustále aktivních senzorů, díky nimž auto může "samo přemýšlet" a plánovat trasu na jakémkoli povrchu.



Automobilka proto pracuje na technologii, která dokáže rozpoznat povrch. Kombinuje kamerové, ultrazvukové, radarové a laserové senzory, díky kterým má vozidlo 360stupňový přehled o světě kolem sebe. Senzory mají být natolik vyspělé, že vozidlo dokáže rozpoznat charakter povrchu až po šířku pneumatiky, a to i při dešti nebo sněžení. Díky tomu bude moci plánovat optimální trasu.

Povrchem to ale nekončí, systém má zachytit i jakákoli nebezpečí na vozovce, vedle ní nebo dokonce i nad vozem - například kořeny stromů, balvany nebo přečnívající větve.

Ultrazvukové senzory přitom skenují oblast až pět metrů před vozidlem, takže nastavení offroadového systému Terrain Response se změní automaticky dříve, než vůz přejede z asfaltu na sníh nebo z trávy na písek.

Auto také dokáže automaticky upravit rychlost v závislosti na aktuálním charakteru povrchu. Senzory totiž rozpoznají hrbolatý terén včetně nerovné nebo zvlněné vozovky, výmoly či stojatou vodu.




Dalším klíčovým aspektem úspěšné autonomní jízdy v terénu má být schopnost vzájemné komunikace mezi vozidly, zejména pokud jsou mimo dohled za zatáčkou nebo na druhé straně terénní překážky. Vozy přitom mohou sdílet nejen informace zahrnující polohu vozidla, ale i o prokluzování kol, změny výšky zavěšení a sklon kol, stejně jako nastavení systémů.

„Tento systém komunikace dokáže propojit vozidla v jakémkoli terénním prostředí. Pokud některé vozidlo zastaví, ostatní vozidla v konvoji budou upozorněna. Pokud kola zapadnou do díry nebo na obtížném balvanu proklouznou, tyto informace budou přeneseny do všech ostatních vozidel. V budoucnosti by řada autonomních vozidel využívala tyto informace k automatické úpravě nastavení nebo dokonce změně trasy, aby se vyhnula nebezpečné překážce," říká Tony Harper.