Navigace, kamery a další nové vychytávky do starých aut: co funguje a co ne

Morální zastaralost je velká bolest automobilového průmyslu. Auto samotné má relativně dlouhou životnost a o modelech z přelomu milénia můžeme mluvit jako o celkem moderních vozech, které splní všechny požadavky majitelů. Totéž se ovšem nedá říct o jejich rádiích, navigacích a asistenčních systémech, které jsou z dnešního pohledu dávno výběhovou technikou. • Něco se přidat nedá, něco se nedoporučuje
• Parkovací kamera je lepší než parkovací asistenty
• VIDEO: Jak fungují levné parkovací kamery? Podívejte se na srovnání
• Lepší infotainment: Kdo má „DIN“, má vyhráno
• Kupujte kvalitu!
Toto téma jsme nakousli již relativně nedávno v článku, který hovořil o vestavěných navigacích v autech jako o přežitku z minulosti. Protože proč mít navigaci v autě, když máte současně lepší a aktuálnější navigaci přímo v chytrém telefonu, a stačí pouze vymyslet způsob, jak dostat obraz z telefonu na displej v autě.

S přehráváním hudby v autě je to v zásadě stejné. I tady platí, že když nechceme poslouchat klasické FM/AM rádio, máme hudbu ve svém telefonu a zbývá vyřešit, jak ji přehrát z reproduktorů v autě.

Další věc jsou nejrůznější jízdní nebo parkovací asistenty – některé z nich se dají i do staršího auta dodělat poměrně „bezbolestně“, někdy je to ovšem zhola nemožné. Takže jakou techniku, moderní vychytávky a „gadgety“ lze do staršího auta smysluplně přidat?

V první řadě je nutné připomenout, že do auta jednoduše nelze přidat žádné aktivní jízdní asistenty, není-li jimi vybaveno již z výroby. Zapomenout tak musíte na všechny ty aktivní vedení v jízdních pruzích, na protikolizní asistenty, ale třeba i na tempomat, natož adaptivní.

Všechny tyto prvky vyžadují sofistikovanou síť čidel a senzorů, které posílají své výstupy do řídících jednotek. Něco takového nezvládne do auta vlastními silami dodělat ani ten nejzapálenější domácí kutil či autoelektrikář.

Nedoporučuje se potom ani dodělávat techniku, pro kterou je potřeba velkých úprav – nejčastěji v elektroinstalaci vozu, ale řeč je i o vrtání nebo řezání do plastů a o dalších úpravách.

Příkladem za všechny mohou být dodělávané parkovací asistenty. Prodávají se sady pro klasická parkovací čidla, která pískají, když se vůz blíží k překážce. Zapojení takových čidel ovšem nejčastěji znamená vyvrtání otvorů do nárazníku, jejich propojení s jednotkou v kufru a následně instalace „pípáku“ nebo vizuální indikace do interiéru.

Mnohem jednoduší je proto sáhnout po couvací kameře. Ta odvede ve výsledku lepší službu než senzory a doby, kdy byla kamera s obrazovkou mnohem dražší než pár ultrazvukových čidel, jsou dávno pryč. V současné době pořídíte kamery elegantně implementované do zadní podložky pod registrační značku, případně se dají místo jednoho osvětlení SPZ, a stačí protáhnout jeden kabel k zobrazovacímu zařízení v interiéru. To pak ani nemusí být samostatný displej. Prodávají se vnitřní zpětná zrcátka s integrovaným displejem.

Spíš než parkovací senzory, kamery a asistenty ale řidiči, zejména ti mladších ročníků, řeší „infotainment“ – tedy sdružený systém, který nejčastěji obsahuje přehrávání multimédií, konektivitu s mobilním telefonem, navigaci a případné další funkce. Nejčastěji se celý systém ovládá přes dotykový displej.

Máte-li v autě zastaralé autorádio nebo infotainment, existují náhrady. Samozřejmě vůbec nejjednodušší řešení se nabízí tehdy, máte-li stávající jednotku ve standardu ISO 7736, který byl původně stanoven jako DIN 75490 a právě „DIN“ se pro něj vžil coby přezdívka.

Nejčastěji na trhu nalezneme rádia a infotainmenty ve velikostech „1 DIN“ nebo „2 DIN“ a výběr je obrovský. Infotainmenty tohoto typu mohou mít velké dotykové displeje a rozhraní Android, takže nabídnou všechno, co vestavěné infotainmenty moderních aut – tedy samozřejmě bez rozhraní s autem jako takovým.

Najdete tu ale konektivitu s mobilním telefonem – a to včetně rozhraní Apple Carplay a Android Auto, samozřejmě rádio včetně digitálního příjmu nebo navigaci. Podle typu pak můžete narazit na systémy s integrovanou pamětí, do které lze nahrát hudbu pro off-line přehrávání, nebo třeba na systémy, které mají vstup pro obraz z kamery.

Výše zmíněnou parkovací kameru tak můžete zapojit přímo do nich a existuje dokonce způsob, jak vše zapojit tak, aby se kamera sama spustila při zařazení zpátečky – dělá se to aktivací kamery signálem z couvacího světla.

Pokud nemáte v palubní desce otvor pro rádio/infotainment ve standardu DIN, existují i náhrady pro originální infotainmenty podle typu auta. Tady už je ovšem situace složitější, protože záleží, jak je řešen konkrétní systém v konkrétním autě.

Nezbývá než zabřednout do diskuzních fór a zjišťovat zkušenosti majitelů, kteří už se do podobné přestavby pustili. Všeobecně ovšem platí, že pokud jde o auto obvyklého typu a existuje dostatek lidí, kteří modernější náhradu původního rádia/infotainmentu poptávají, pak taková náhrada existuje.

Je ovšem pořád potřeba mít na paměti důležitou věc, a sice kvalitu jakéhokoliv příslušenství, které si do auta dáváte. I když půjde o veskrze jednoduché doplňky, které lze do auta namontovat i vymontovat bez větších úprav a škod, nejsou to věci, které chcete měnit každou chvíli.

Konkrétně u doplňkových infotainmentů platí, že trh doslova přetéká levnými čínskými výrobky, které slibují hromadu funkcí, okoukanou od nejmodernějších aut, a magicky atraktivní cenovku k tomu. Situace je ale stejná jako s levnými tablety nebo mobilními telefony – nejlevnější varianty většinou fungují jen chvíli, než začnou vykazovat hromadu problémů. Vždy je tedy lepší připlatit a nakupovat od renomovaných značek.

Stejná situace platí pro samotnou montáž. Spousta zdatných kutilů se cítí na montáž elektronického příslušenství do auta svépomocí, a většinou na tom skutečně není nic těžkého. Pokud si ale nejste jisti, je mnohem jistější svěřit montáž odbornému autoelektrikáři.