Hvězdu si zaslouží i přes zvláštní design: Test ojetého Mercedesu-Benz CLC

Pro naši recenzi jsme tentokrát vybrali vůz připadající do úvahy při výběru vhodného modelu pro ženu-řidičku, která navíc vyžaduje automatickou převodovku. Cenový limit byl  stanovený na 250 000 Kč. Automobilky, které se řadí do takzvaného prémiového segmentu, měly ještě na začátku tohoto tisíciletí problém s oslovováním mladší klientely. Jedním z pokusů, jak také od nich získat nějaké peníze, byl model C Sportcoupé. Veřejnost se s ním poprvé seznámila v roce 2000, o osm let později pak přišla nová generace, která již dostala speciální označení CLC. Právě jeden exemplář tohoto vozu, který byl vyroben v roce 2011, a který do dnešních dnů stihl najet pouze 63 000 kilometrů, jsem si vypůjčil na test v Auto ESA. V současné době se nabízí za 204 000 Kč.

I se všemi detaily si ho můžete prohlédnout v naší komentované fotogalerii.

“Mercedes-Benz CLC nebyl ve své době příliš úspěšný a oproti konkurenci se jevil zastaralý. Mezi ojetinami je to ale dnes výhodou. Již na začátku výroby byla použita osvědčená technika předchozích generací, která znovu prošla výrobním cyklem tohoto modelu, a tudíž má velmi precizně vychytané všechny mouchy. Navíc je prost všech zbytečností souvisejících s honbou za snižováním emisí,” uvádi Filip Kučera z Auto ESA.

Testovaný kousek vypadal na první i druhý pohled velmi dobře. Černá barva vozům s třícípou hvězdou vždy slušela. Přední partie je pojatá velmi konzervativně, názory na zadní partii už můžou být rozdílné. Oproti současným elegantním kupé nejsou linie tak dotažené, Spíše připomínají některé levnější hatchbacky. S vyzněním této partie také moc neladí příliš velké zadní svítilny.

Uvnitř ale vládne klid a kvalita. Částečně kožené sedačky mají výrazné boční vedení a sedí se v nich příjemně nízko. Výbava obsahovala vše potřebné. Tedy například dvouzónovou automatickou klimatizaci, vyhřívané sedačky, rádio s CD přehrávačem, dále také šestici airbagů či mlhová světla. Dojem vylepšovala originální pětiparsková kola z lehké slitiny. Opravdu příjemným překvapením bylo, že interiér vypadal prakticky jako nový. Na karosérii už jsem pár vad našel. Například lehce odřený roh zadního nárazníku.

Tvůrci tohoto vozu samozřejmě v první řadě nemysleli na jeho praktickou využitelnost. Vzadu si dospělí nepohoví, místo je tu jen pro jedince tak do 170 centimetrů výšky. Ti se sem navíc musejí docela obtížně dostávat po odklopení předních sedaček.

Kufr ale je poměrně objemný a jeho objem se dá zvětšit po sklopení opěradel zadních sedaček, které jsou rozdělené v klasickém poměru 60:40.

Zkoušený kus CLC poháněl benzinový čtyřválec s objemem 1,8 litru, který byl spojený s pětistupňovou automatickou převodovkou. Její ovládací páka se, na rozdíl od současných modelů Mercedesu, nachází na středovém tunelu a nikoli na sloupku volantu. Vedle voliče převodovky je ještě malé tlačítko, kterým se přepíná režim tohoto ústrojí mezi komfortním a sportovním módem. V tom sportovním nechá samozřejmě motor běžet ve vyšších otáčkách, než přeřadí nahoru. Řazení je na dnešní poměry poněkud zdlouhavé a občas ho provází cuknutí.

To je vlastně ale jediná slabší stránka tohoto vozu, který, jak jsem vyzkoušel na dvou stech kilometrech silnic všech typů a kvalit, jezdí jako skutečný Mercedes. To znamená, že při poklidném až svižném stylu jízdu plavně pluje nad nerovnostmi tuzemských okresek, ale nikterak se nebrání ani sportovnějšímu řidičskému pojetí. Brzy jsem se přesvědčil, že kola ani po spadnutí do výtluku nebo najetí na příčnou nerovnost neztratí kontakt se zemí a už vůbec neodchýlí zbytek vozu z volantem určeného směru. Jen přejetí zmíněných příčných nerovností se projeví slyšitelnou “ranou” od kol.

Naopak odhlučnění motoru, valivého hluku, a rovněž aerodynamického šumu, je na velmi solidní úrovni.

Přestože je tento Mercedes “zakokolkou”, podvozek je naladěn směrem k lehké nedotáčivosti. Je to samozřejmě příspěvek k bezpečnosti, protože Mercedes předpokládal, že s tímto modelem budou jezdit méně “vyježdění” jedinci než třeba s třídou “E”.

Někomu sice nemusí vyhovovat poněkud tužší řízení a naladění brzd, na které se musí opravdu dupnout, pokud chce řidič rážně zpomalit, ale na druhou stranu, auto jede přesně tam, kam ho volantem posíláte a brzdný účinek se dá výborně dávkovat.

Výkon motoru 105 kW (143 koňských sil) nevypadá příliš lákavě, ale k bezproblémovému předjíždění a svižné jízdě postačí. Není totiž ještě “seškrcen” kvůli plnění emisních limitů.

Spotřeba sice není rekordně nízká, ale také nezruinuje vaši peněženku. Na dálnici jsem z palubního počítače odečetl průměr 7,5 litru na sto kilometrů, Celkový průměr za jízdu, při které jsem občas “spěchal”, byl 8,2 litru.

I když při přemýšlení o vhodném typu ojetého vozu pro řidičku tento konkrétní typ vozu málokoho napadne, podle mého názoru stojí za úvahu. Zejména, když na misku vah dáme také nízký nájezd konkrétního vozu.

“Můžu potvrdit, že se jedná se o velmi dobrou koupi, a to především z hlediska spolehlivosti, dobré výbavy a konkurenční ceny. Na silnicích ani v bazarech není kupé CLC často k vidění, a to ještě zvyšuje jeho atraktivitu. Vůz těchto parametrů vydrží ještě dlouho sloužit a jeho cena již bude klesat velmi pozvolna. Při dobré péči bude mít nová majitelka jistě další šanci na dobrý obchod při následném prodeji,” dodává Filip Kučera.

(Doporučuje Filip Kučera z Auto ESA)


BMW 3

Plusy

sportovní jízdní vlastnosti

pohon zadních kol v základu

minimalistický interiér

Mínusy

tuhé podvozky

náklady na servis



Audi A4

Plusy

komfortní jízdní vlastnosti

vyspělý pohon všech kol quattro

okázalý interiér

Mínusy

sterilní jízdní projev předokolek

náklady na servis


Mazda 3

Plusy

exotický design

benzínové atmosférické motory

lehká konstrukce

Mínusy

dražší náhradní díly

tenčí plechy