Nejen malé Jawy. Na Slovensku vznikal i motocykl ČZ 180 Roland

V malém okresním slovenském městě nedaleko Bratislavy vyráběli několik let povedený stroj s technikou vyvinutou ve Strakonicích. Všeobecně se ví, že malé motocykly značky Jawa se v období socialismu vyráběly ve slovenské Povážské Bystrici. Šlo o stroje s kubaturou do 50 cm3 a jejich roční produkce se lišila v závislosti na aktuální mezinárodní politické situaci. Vždy, když se schylovalo k nějakému válečnému konfliktu, se produkce dopravních prostředků v této zbrojní fabrice utlumila a stoupla výroba zbraní, po uklidnění naopak na výrobních linkách přibylo jednostopých vozidel.

Už málo je ale známo, že za zákazníky několik let mířily ze Slovenska také stroje s logem strakonické společnosti ČZ. Stalo se tak v období před třiceti lety a za vznikem typu ČZ 180 Roland byla soukromá firma - Moto Yuropa Senec.

Motocykl si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.Nevyvinula ovšem vlastní nový stroj. Roland, přestože vypadá zcela svébytně, je fakticky upraveným motocyklem ČZ 125 typ 488 a ČZ 180 typ 487.

Vlastním dílem slovenské společnosti byl design plastových krytů, které na sebe poměrně ladně navazovaly a táhly se od nádrže až po celou délku sedla.

Na video s představením u nás poměrně vzácného stroje se můžete podívat zde:

Jelikož se jednalo o motorku se vzhledem cestovního endura, nepřekvapil ani upravený výfuk. Ten byl vedený horem právě pod plastovým podsedlovým krytem.

Zákazník, jak vyplývá z výše uvedených typů strojů ČZ, si mohl vybrat buď stopětadvacítku s výkonem 9,5 koňské síly, nebo verzi s kubaturou 180 cm3. Ta už měla výkon podle dobového prospektu výrobce patnáct koní a dovolovala vyvinout maximální rychlost 110 kilometrů v hodině.

V obou případech se samozřejmě jednalo o dvoudobý vzduchem chlazený jednoválec vyvinutý konstruktéry ve Strakonicích. Ti byli také autory rámu motocyklu.

Lidé, kteří na Rolandu mohli jet, si pochvalovali jeho dobrou obratnost danou poměrně nízkou suchou hmotností 130 kilogramů.

Převodovka měla čtyři rychlostní stupně. Na předním kole byla namontována kotoučová brzda, vzadu se nacházel buben. Převod na zadní kolo byl řešen klasicky řetězem. Přední kolo mělo velikost 21, zadní 18 palců.

Zákazník si kromě kubatury mohl zvolit také barvu stroje. V nabídce byla bílá, černá, červená, zelená, žlutá a dokonce i fialová. Za příplatek bylo možné dokoupit například kufřík na zadní nosič.

Bohužel, ani v bratislavském technickém muzeu, kde je jeden tento stroj vystavený, jsem nezjistil, kolik Rolandů celkově vzniklo. Údajně se vyráběly tři roky – v letech 1993 – 1996. Největší počet z nich (podle dobového tisku to mělo být snad až 400 měsíčně) byl vyvezen do zemí v Jižní Americe. Na Slovensku i u nás se jich dochovaly jen desítky.

Firma Moto Yuropa Senec, která svého času měla i oficiální prodejní zastoupení motocyklů Jawa a ČZ na Slovensku, už dnes neexistuje.