Jako z Verneovky: Ze starých autodílů vyrábí muž z Frenštátu nápadité lampičky

Od malička to Dalibora Lupíka z Frenštátu pod Radhoštěm táhlo k motorům a k vůni benzínu. Je motoristou srdcem i duší. Třicet let se už věnuje i renovaci veteránů a z této činnosti mu zbyla řada součástek. A tak z nich začal vyrábět vskutku originální lampy, které sklízí zasloužený obdiv. Jsou tak netradiční, že by se hodily i do knih Julese Verna. • 30 let práce na veteránech
• Celý život v obklopení kutilů
• Výroba lampiček jako steampunk
• Lampy ze vzácných součástek
„Začal jsem s výrobou lamp, když už byly všechny starosti za mnou. Člověk se pak dostane do klidnějšího režimu a zastaví se. V dílně přesto stále trávím moře času. Moje paní je k tomu tolerantní a za ty roky si už zvykla,“ svěřuje se Dalibor Lupík z Frenštátu pod Radhoštěm.

„Nyní jsme se přestěhovali do hor. Je tady relativně klid. Velká města moc nemusím. Svět už jsem projel a prolítal a teď hledám spíš pohodu. A to se týká taky práce,“ vysvětluje.

Dalibor Lupík pochází z Kopřivnice, která je vyhlášená tím, že tam má sídlo výrobce automobilů Tatra.

„Vystudoval jsem se strojařinu. Jezdil na závodních motocyklech a mezitím opravoval motorky a auta. „Když se podívám zpět, tak jsem 30 let renovoval luxusní předválečné autoveterány. Z dílny mi vyjelo za tá léta přibližně 30 vozů. To, myslím, není špatné,“ uvádí skromně a dodává: „Specializovaná firma renovuje tak 1 až 2 kusy za rok. Na to musí mít několik lidí různých profesí.“



Dalo by se dokonce říct, že s řemeslem Dalibor Lupík vyrůstal. „Můj otec byl kutil desatera řemesel. Byl to zámečník, strojař a zvládal i práci se dřevem. Od malička jsem mu pomáhal a učil se práce všeho druhu nejen na rodinném domě, ale i na zahradě. Můj děda měl už za první republiky velkou stolárnu. Takže jsem vyrůstal kolem řemesla a obklopen kutily,“ vzpomíná. Dnes už se ze zdravotních důvodů věnuje pouze strojařině.

A za léta renovací se podle něj nějaké ty součástky, které už nemají využití nashromáždí. „Když jsem si uvědomil, kolik mi zůstalo součástek, které už nebyly použitelné, přemýšlel jsem, co s nimi. A začal jsem z nich známým, kamarádům a přátelům vyrábět dárky. Ani nevím, proč jsem začal s lampičkami,“ usmívá se Dalibor Lupík.

Výroba lamp a lampiček nejroztodivnějších tvarů ho začala bavit. Přes zimu jich ve volných chvílích vždy pár udělá.

„Vyplyne to samo od sebe. Uvidím součástku a už mám v hlavě plán. Je to vlastně podobné stylu steampunk. Aktuálně chystám kamarádovi závodní motorku na sezonu a dělám osmiválcový motor veterána pro pražského kamaráda. A když už mě nebaví dělat seriózní práci na motoru, tak začnu nějakou tu lampičku,“ směje se.

Některé součástky, které používá, jsou prý poměrně vzácné a daly by se podle Dalibora Lupíka prodat za zajímavé ceny. „Jsou to původní součástky z motorů z 20. a 30. let. Kdejaký sběratel by po nich s chutí hrábl. Použil jsem třeba i 30 centimetrové ventily z lokomotivy. Ty jsem získal od veteránistů, kteří se věnují lokomotivám. Občas taky zajdu pro nějaký materiál na šrotiště,“ vysvětluje Dalibor Lupík.

Hotové výrobky prý už nepředělává. Je to zkrátka improvizace.

„Většinou to netrvá moc dlouho. Člověk jen potřebuje mít nápad. Těžko říct, kolik mi vlastně jedna vezme času. Tu a tam něco svařím, vysoustružím, ale přesně na hodiny to spočítat neumím. Do týdne mívám však většinou hotovo. Nikam moc nespěchám. Je to pro mě oddechovka od práce. Začnu a čekám, kdy přijde další nápad, netlačím. Vyplyne to samo od sebe,“ popisuje svůj styl práce.

Finančně to podle něj není náročné. To ale za předpokladu, že má k dispozici díly. „Co se týče stojacích lamp, tam je to malinko složitější. Některé součástky musím vyrábět i na laseru. Český kutil si vždy nějak poradí,“ usmívá se Dalibor Lupík.