Dacia Sandero Stepway 1,5 dCi: Předsudky stranou

Praha /TEST, FOTOGALERIE/ - Automobilka Dacia je nejen u nás vnímána jako výrobce těch nejlevnějších vozů. A levné, to je často pouze ohleduplné synonymum pro něco špatného. V případě modelu Sandero Stepway to ale v žádném případě neplatí. Dacia Sandero je v základní výbavě s cenovkou 164 900 korun momentálně druhým nejlevnějším autem v České republice, hned v závěsu za svým sourozencem Loganem (nejlevnějším automobilům v Česku jsme se ostatně věnovali nedávno, viz tento odkaz). Obě Dacie se přitom od ostatních levných vozítek, která se hodí hlavně k cestování od jednoho nákupního centra k druhému, odlišují většími rozměry i výrazně širšími možnostmi využití.

S vyšší výbavou pak sice roste i u Dacií cena, ale ta nikdy nebude závratná. Například Sandero v testovaném provedení Stepway vyjde nejlevněji na 224 900 korun s přeplňovaným tříválcem 0,9 TCe (90 k) a na 286 900 korun s naftovou patnáctistovkou.

Diesel je však k dispozici pouze s nejvyšším provedením Arctica, které ale nabízí poměrně bohatou výbavu. Připlatit si vlastně můžete jen za metalický lak (10 500 Kč), kožené čalounění (12 000 Kč), rezervu (1 500 Kč) a dotykový multimediální systém s navigací (6 500 Kč). Jinak nic podstatného nechybí.

Další výhodou je, že se za nové Sandero ani nemusíte stydět. Aktuální druhá generace vypadá docela dobře a „oplastované" verzi Stepway s vyšším podvozkem (světlá výška činí 21 centimetrů) to sluší ještě víc.

A je i šikovná. Ne, že by byla Dacia nějakým teréňákem, chybí jí i pohon všech kol, ale v nějakém lehčí terénu, třeba na rozbité polní či lesní cestě, se rozhodně neztratí. Podvozek navíc působí docela bytelně a odolně, což dokládá pohled na štědře dimenzované tlumiče a pružiny.

Nepřekvapí tedy, že je Stepway i hodně pohodlný a ladně si poradí i s většími nerovnostmi. To je na českých silnicích rozhodně velké plus. Na druhou stranu autu nesvědčí dravá jízda a rychlé zatáčky – Sanderu se do nich vyloženě nechce, musíte ho nutit. A když už se vám ho podaří do oblouku patřičně srovnat, „odmění" se citelným náklonem karoserie.

Ale nevím, jestli lze takové chování považovat za výrazný nedostatek. Sandero Stepway prostě není sportovní auto a tak je třeba ho chápat. Ostatně... Všiml jsem si, že většina řidičů v silničním provozu Dacii opravdu bere absolutně apaticky a jako by si nechtěli připustit, že dokáže jet i docela rychle. Na dálnici v levém pruhu mi totiž ohleduplně uhnul málokdo – přestože byl pravý pruh volný a já byl rychlejší než řidič přede mnou.

S testovanou motorizací se totiž Sandero hýbe poměrně svižně. Až překvapivě. Naftový čtyřválec 1,5 dCi má sice jen 90 koní (maximum točivého momentu činí 220 N.m), ale s lehkým vozem si snadno poradí. Je taky poměrně pružný a nevadí mu spolupráce s pouze pětistupňovou převodovkou.

Ta (a ani vyšší karoserie) kupodivu příliš nevadí ani spotřebě, která mi téměř vyrazila dech. Při svižné jízdě se pohybovala v průměru kolem 5,4 l/100 km, s lehčí nohou se mi povedlo ji dlouhodobě srazit na 4,4 l/100 km.

Ale všechno není jen krásné a chvályhodné. Hluk motoru se zřetelně dostává do kabiny, slyšet je i valivý hluk od kol. Nejvíc mě ale mrzely podivné vibrace, které se ozvaly pokaždé, když motor točil zhruba dva tisíce otáček, po překročení této hranice vibrace postupně ustaly. Nejvýraznější byly při zařazené pětce. Rád bych věřil, že šlo o nedostatek pouze u testovaného vozu.

Přestože hlavním posláním Sandera (a vlastně všech Dacií) je relativně pohodlné přemístění takřka čehokoli (rodiny, psa, zahradního vybavení, nábytku na chalupu) z bodu A do bodu B, jízda v něm mě docela bavila.

Jeho řízení je totiž tak trochu návratem do příjemné minulosti. Řízení s klasickým hydraulickým posilovačem řízení působí přirozeně, řazení dlouhou „šaltpákou", která trčí až úsměvně vysoko ze středového tunelu, funguje ne úplně hladce, ale docela přesně, a brzdy vyžadují více síly.

Ani interiér, nabízející dostatek prostoru, nevypadá úplně moderně, tedy pokud pomineme velký dotykový displej multimediálního systému – který je mimochodem skvělý, především svižně reaguje na pokyny a taky hudbu přehrává docela kvalitně. Zbytek ale jednoznačně prozrazuje, že Sandero je pořád především levným vozem. Zvyknout si musíte například na ovládání elektrického stahování oken na středovém panelu, plasty jsou pochopitelně tvrdé, držáky na nápoje nepůsobí příliš důvěryhodně a zvuk doprovázející zabouchnutí dveří evokuje předrevoluční škodovky. A volant lze nastavovat jen výškově a třeba sedačky jsou hodně ploché a postrádají boční vedení.

Na druhou stranu to všechno působí tak nějak poctivě a odolně. Skutečnou kvalitu, nejen interiéru, ale i celkovou spolehlivost a „trvanlivost" auta však samozřejmě prověří až čas. V tuhle chvíli ale pořízení Sandera Stepway považuji za docela výhodnou koupi - za ty peníze...

Dacia Sandero Stepway 1,5 dCi: Hodnocení a technické údaje
+	výborný motor
+	skvělý poměr cena/výkon
+	prostorný interiér
-	hluk v kabině
-	sedadla bez bočního vedení
-	některá řešení vypadají příliš levně
motor	vznětový čtyřválec, přeplňovaný
objem	1 461 ccm
max. výkon	66 kW (90 k)
max. točivý moment	220 N.m
max. rychlost	167 km/h
0-100 km/h	11,8 s
komb. spotřeba	4 l/100 km
cena test. vozu	305 400 Kč