Citroën CX slaví 50 let. Měl to, co pak z francouzských aut vymizelo

Citroën představil světu model CX 26. srpna roku 1974. Jednalo se o nástupce předchozího DS, a přestože CX vždy bylo a bude tak trochu ve stínu předchozí ikony, stále se jednalo o nesmírně zajímavý a úspěšný vůz, který má dnes velkou fanouškovskou základnu. Zároveň je bohužel i ukázkou toho, jak se z francouzských aut časem vytratila jejich inovativnost. CX přišlo jen chvilku poté, co značky Citroën a Peugeot oznámily propojení a v říjnu 1974 – tedy dva měsíce po svém představení – ohromil svět na autosalonu v Paříži. Od začátku se vyráběl v továrně ve francouzském Aulnay, což byl svého času nejmodernější montážní závod v Evropě. Pro rok 1975 byl také zvolen autem roku, kdy s důstojným náskokem překonal konkurenční Volkswagen Golf, Audi 50, Fiat 131 a Volvo 200.

Tak jako přechozí DS, ale i následující XM, fascinoval Citroën CX svou aerodynamickou karoserií, typickou mimo jiné zakrytováním zadních kol či konvexním zadním sklem. A fascinující byla pochopitelně i technika. Sama karoserie je již samonosná, ovšem s nápravnicemi spojená celkem šestnácti pružnými členy, které mají eliminovat hluk a vibrace od silnice.

O tlumení se starají ikonické „koule“ – hydropneumatický podvozek s nastavitelnou světlou výškou, který propůjčoval vozům Citroënfascinující a naprosto ojedinělé jízdní vlastnosti až do posledního modelu C5. Vysokotlaký hydraulický okruh se vedle tlumení staral i o brzdný účinek kotoučových brzd na všech čtyřech kolech. V roce 1975 dostal model CX také posilovač řízení s proměnným účinkem.

Neméně fascinující byl i interiér. Oproti předchozím vozům mimořádně „fluidní“, plný oblých hran a s nezvyklým „létajícím talířem“ přístrojové desky, který vystupoval ze skosené palubky.

Opomenout nelze ani pozoruhodně tvarovaný jednoramenný volant a samozřejmě ovladače – ačkoliv tou dobou už byly standardem páčky pod volantem na ovládání blinkrů, světel a stěračů, Citroën se vydal cestou napevno umístěných ovládacích prvků na přístrojovce, na které ovšem řidič dosáhnul, aniž by sundal ruce z volantu.

Zvláštních a neotřelých technických řešení bylo v autě plno – jde právě o tu jinakost, která byla místy skvělá, místy divná, ale která se z francouzských aut časem úplně vytratila.

Z předchozího DS byl zachován pohon předních kol, ovšem motor se přesunul dále do přední části auta, a ještě byl skloněn kvůli rozložení hmotnosti. Za motorem se pak v motorovém prostoru našlo místo dokonce pro rezervní kolo. Jako první verze byla uvedena CX 2000 s benzínovým dvoulitrem, ale za 17 let, co se vůz vyráběl, se pod kapotu dostala velká spousta dalších motorů na benzín i naftu.

CX bylo v osmdesátých letech jedním z vozů, které pomohly turbodieselům k popularitě. Mezi nadšenci je však přirozeně nejžádanější verze GTI – ani ne tak ta první atmosférická, která měla z motoru o objemu 2,3 litru 128 koní, ale spíše ty pozdější, vybavené turbodmychadly. Model CX GTI Turbo dostal v roce 1984 motor o objemu 2,5 litru s přeplňováním, a tím i výkon 168 koní, takže dosahoval obdivuhodné maximálky 220 km/h. O maličko silnější byla ještě pozdější verze s mezichladičem, označovaná GTI Turbo 2.

Na samém začátku výroby bylo CX k mání pouze jako čtyřdveřový sedan, od roku 1976 se ale začalo vyrábět i praktičtější kombi Break, které dalo vzniknou mnoha dalším verzím. V nabídce se objevila třeba osmimístná verze Familiale se dvěma řadami zadních sedadel, existovala varianta se zvýšenou střechou, sanitní vůz nebo čistě užitková verze Enterprise s nákladovým prostorem a zadními dveřmi napevno.

Model CX se taky nedlouho po svém vzniku začal prosazovat jako vůz pro politiky a další pasažéry z řad VIP. Zájem projevil dokonce předseda vlády a prezident republiky, a tak se Citroën rozhodl věnovat těmto zákazníkům zvláštní péči. Vznikl tak model CX Prestige s vinylovou střechou a nerezovými dekoracemi, ale hlavně s rozvorem prodlouženým o 25 centimetrů a později také se zvýšenou střechou.

CX bylo zkrátka automobilkou vnímáno jako celá platforma, na které stála rozsáhlá modelová řada.

Specifická a velmi odolná konstrukce podvozku, která díky hydropneumatickému odpružení zvládala sebehorší povrchy, předurčila CX i k závodní kariéře. Vůz si užil svoje i na zpevněných tratích, mnohem častěji byl ovšem vidět na vytrvalostních závodech, kde díky podvozku porážel i vozy s pohonem všech kol.

Asi nejvýraznějším úspěchem, na který bude automobilka vzpomínat již navždy, byl závod Tour Automobile du Sénégal v roce 1977. Do afrického horka tehdy odstartovalo třicet posádek, po třech tisících kilometrech ovšem zůstalo pouze sedm vozů, mezi nimi všech pět továrních Citroënů CX 2400, které dojely na prvních pěti pozicích.

CX se vyrábělo v letech 1974 až 1991. Sedan skončil v roce 1989, kdy byl nahrazen nástupcem XM, kombi ale ještě pokračovalo, a to až do léta 1991. Za celou dobu se vyrobilo slabě přes 1 000 000 vozů všech variant.