Čínské elektromobily dobývají Evropu. Čeká nás ekonomická válka?

Čínský automobilový průmysl expanduje ve velkém. Se svými elektromobily už dominuje polovině světového trhu a má pod palcem i strategickou výrobu baterií. Co s tím mohou dělat tradiční evropské automobilky? V České republice to tak zatím nevypadá, ale fakta hovoří jasně. V posledních letech se čínský automobilový průmysl rychle rozvíjí a expanduje mimo jiné i do Evropy. Jen za prvních devět měsíců tohoto roku vyvezla Čína do zbytku světa 825 tisíc elektromobilů. S celosvětově rostoucím zájmem o elektromobily a s podporou vlády se čínské automobilky stávají na mezinárodním trhu lehce konkurenceschopnými. Pro zajímavost – aktuálně tvoří čínské značky polovinu prodaných elektromobilů na celém světě a v Číně absolutně dominují i na úkor zde dříve mnohem silnějších automobilek – zmiňme například Volkswagen. A co se za poslední roky stalo evropským automobilkám v Číně, hrozí nyní i v Evropě. Podle analytiků zde tradiční evropské automobilky ztratí během dalších let až čtvrtinu trhu – právě ve prospěch levnějších čínských značek.

Jedním z klíčových tahů čínských automobilek bylo najímání manažerů, designérů a inženýrů z evropských a amerických automobilek. Tímto způsobem získaly cenné zkušenosti a know-how, které jim pomohly navrhnout atraktivní elektromobily odpovídající evropským standardům i vkusu. To vše navíc za velmi zajímavé ceny. Čínské automobilky rozpoznaly slabiny evropského trhu a nejsilněji vstoupily do segmentu cenově dostupných kompaktních elektromobilů. Například model MG4, srovnatelný s VW ID.3, je v základní verzi levnější o více než 200 tis. Kč. Tato cenová výhoda může být pro mnoho evropských zákazníků lákavá. Zvláště v době, kdy se mnohé firmy snaží ve svých vozových parcích přejít ze spalovacích vozidel na elektromobily – hlavně kvůli ekonomickým výhodám.

Z výše uvedeného je zřejmé, že aktuální situaci nesou tradiční evropské automobilky s nelibostí. Zároveň si ale jsou dobře vědomy své závislosti na dodavatelském řetězci, který nakupuje z Číny. Na mysli mám hlavně problematiku výroby baterií pro elektromobily, která je aktuálně do velké míry závislá na čínských firmách. Ty aktuálně pro celý svět dodávají až 80 % všech baterií – nejdražší části každého elektromobilu. Tenhle vysoký tržní podíl má strategický význam (bez baterie elektromobil nevyrobíte) a Čína to dobře ví. Také proto si tohle prvenství pojistila vlastnictvím strategických podniků v těžebním a zpracovatelském řetězci pro výrobu baterií. Čína vévodí hlavně v těžbě grafitu, ale prim hraje i při zpracování lithia nebo kobaltu. Masivní tržní podíl mají dva čínské podniky (CAT a BYD) i ve výrobě bateriových článků, z kterých se skládají finální baterie pro elektromobily. A tady se trochu oklikou dostáváme k důvodu, proč jsou čínské elektromobily o tolik levnější. Ano, jde o kombinaci nižších vstupních nákladů na výrobu, levnější pracovní síly a dotační podpory čínské vlády.

Situace pro evropské politiky (chtějí splnit klimatické cíle při zachování zaměstnanosti a tvorby HDP), ale ani pro evropské automobilky (ty si chtějí udržet tržní podíl) tak zatím nevypadá zrovna růžově. Pokud jako Evropané nechceme nakupovat baterie do elektromobilů od čínských partnerů, je třeba masivně investovat do továren na výrobu baterií (tzv. gigafactory). Jenže každá taková továrna v Evropě vyjde mnohem dráž (náklady se pohybují kolem 870 mil. dolarů), než v Číně (650 mil. dolarů) a to vše s nejistou návratností, kterou může kdykoli ovlivnit rychlá změna geopolitické situace. Každopádně pokud by chtěla být Evropa ve výrobě elektromobilů zcela nezávislá na Číně, musela by dle analytiků do roku 2030 investovat do výrobních kapacit 98 miliard dolarů.

Zatímco někteří odborníci věří, že čínské automobilky v blízké budoucnosti ovládnou evropský trh, jiní jsou skeptičtí. Je pravda, že čínské automobilky mají výhody v ceně a rychlém vývoji, ale evropské automobilky mají dlouhou historii, loajální zákazníky a prozatím i silné postavení na trhu. Tak jako tak, čínská invaze elektromobilů v Evropě je skutečností, se kterou se evropské automobilky musí vyrovnat. Jen čas ukáže, zda obstojíme a jakou cenu za to případně zaplatíme.