Bez potvrzení od majitele hrozí v cizině i sešrotování vozu: Příběh pana Hnitky

Měla to být poklidná dovolená spojená s návštěvami přátel ve Velké Británii. Místo toho se pro pana Hnitku změnila v boj o záchranu rodinné octavie. Kdyby ho to nestálo tolik peněz a nervů, mohl by Daniel Hnitka s odstupem času na svůj příběh z Velké Británie vzpomínat s úsměvem. Třeba na to, jak agilní britský policista nejprve vyžadoval náležité doklady po spolujezdci a teprve poté, co si všiml, že před ním není na pravé straně vozu volant, přešel na druhou stranu.

Jenže spletitá historie, při které rodinná Škoda Octavia Combi první generace unikla sešrotování jen těsně, skončila vrácením třísetlibrové pokuty (v přepočtu cca 8500 Kč) na bankovní konto teprve minulý týden. 

"Začalo to tak, že nás poblíž Liverpoolu zastavilo policejní auto a policista si vyžádal doklady," vypráví mladý muž z Příboru na severní Moravě. Když zjistil, že v dokladu o zákonném pojištění (takzvané zelené kartě- pozn. red.) není uvedeno jeho jméno, ale někoho jiného, okamžitě rozhodl o pokutě ve výši 300 Liber a zabavení vozu. Nemohli jsme si vzít ani svá zavazadla, přijela odtahová služba a octavia odvezla neznámo kam.



Začátek celého problému byl v tom, že policista neznal odlišnost evropských zvyklostí zákonného pojištění od toho ve Velké Británii. Zatímco u nás, a rovněž v mnoha dalších zemích se pojištění vztahuje na konkrétní automobil, za kanálem La Manche, se uzavírá pojištění odpovědnosti řidiče. Nemusí pomoci ani ověřený dokument o tom, že vozidlo má určitá osoba řádně zapůjčené od vlastníka. Vzor dokumentu můžete najít například na stránkách tuzemského Ústředního automotoklubu (ÚAMK).

V následujících dnech pa několikrát navštívil policejní služebny, nikdo se s ním však prý nehodlal bavit. Navíc se dozvěděl, že pokud nedodají správný dokument o pojištění podle britských zvyklostí, bude vůz po dvou týdnech sešrotován. Jelikož nemohl jezdit svým autem, vznikaly mu samozřejmě i další náklady. Například za taxíky při cestování mezi jednotlivými institucemi.

"Naštěstí jsem měl sjednané pojištění právní ochrany, navíc jsem získal kontakt na českého policistu, který v Anglii působí, do věci se zapojil i Generální konzulát v Manchesteru," vypočítává Daniel Hnitka. Nakonec se po devíti dnech vyčkal vydání auta a věcí v něm uložených.

Jakousi smutnou tečkou je pro něho zjištění britských médií o tom, že tento dopravní policista, v jehož rukou se tehdy ocitl, je leckdy až příliš horlivý. Tisk totiž zmiňoval jeho agresivní počínání při zatýkání pouze patnáctiletého chlapce.