Dostupná auta s motorem uprostřed. Proč je chtít? A jaké vybrat?

Když se řekne „auto s motorem uprostřed“, vybaví si většina lidí exotické supersporty, které jsou běžnému smrtelníkovi prakticky nedostupné. Jenže auta s motorem uprostřed vůbec nemusí být drahá. A mnohdy se jedná o poměrně zajímavou variantu na koupi sporťáku s excelentními vlastnostmi. V první řadě trocha terminologie. Přestože si mnoho z nás myslí, že motor uprostřed musí nutně znamenat motor za zády posádky, není to pravda. Ačkoliv je tato koncepce dnes nejpoužívanější, existují i auta s motorem uprostřed, jejichž agregát je ale umístěn před posádkou. Důležité totiž je, aby byl celý motor umístěn mezi nápravami, a je jedno, jestli je za přední nápravou, nebo naopak před zadní.

Jako auta s motorem uprostřed proto lze označit třeba i Hondu S2000, Jaguar F-Type, Nissany 350Z a 370Z nebo Porsche 928. Všechny tyto vozy mají nicméně motor před posádkou a tak se mnohdy setkáváme s označením „vpředu uprostřed“ nebo s anglickým termínem „front-mid engine“.

Jak ovšem bylo řečeno, častěji se setkáváme s motorem umístěným za posádku. A tyto vozy jsou také většinou považovány za skutečná auta s motorem uprostřed. Do této kategorie spadá většina supersportů od Ferrari, Lamborghini, Pagani, McLarenu, ale třeba i Toyota MR2 nebo sourozenci Porsche Boxster a Cayman. Naopak opatrně s Porsche 911, což je často chyba. To má totiž na rozdíl od menších sourozenců motor až za zadní nápravou, takže se jedná o jeden z mála vozů s motorem umístěným vzadu a nikoliv uprostřed.

Podíváme-li se do historie, koncepce motoru uprostřed je brána jako jedna z historických koncepcí automobilu. Za vůbec první vůz s motorem uprostřed je považován Autocar z roku 1901, jehož jednoválec byl umístěn pod sedačkou a používal pohon hřídelem.

Z historie stojí za zmínku i vozy, jejichž motor se nacházel před kabinou, byl umístěn podélně s převodovkou směřující vpřed a roztáčel přední kola. Sem spadá třeba Citroën Traction Avant či pozdější DS a také americký Cord 810.

Průkopníkem na poli supersportů ale bylo až Lamborghini Miura z roku 1966. Další sportovní vozy s motorem uprostřed - a za posádkou - přišly až po něm.

Stejně jako každé technické řešení v automobilovém průmyslu, má motor uprostřed svoje pro a proti. Největší pro, a zároveň i důvod, proč se motor uprostřed objevuje u všech supersportů, je pochopitelně rozložení hmotnosti. Těžký motor mezi nápravami centralizuje těžiště auta, lépe zatěžuje zadní poháněná kola při akceleraci a zároveň eliminuje potápění přední nápravy při brždění.

V zatáčkách se potom auto lépe ovládá a má neutrální chování.

Právě neutralita je ale zároveň i nevýhodou. Sportovní auta s motorem uprostřed sice déle drží, ale jakmile adheze dojde, přechází do smyku o dost rychleji a „kousavěji“ než vozy tradičnějších koncepcí. Krom toho se zde pochopitelně objevuje problém s prostorem. Jelikož není motor vytlačen až na kraj auta, zasahuje do prostoru, kde by mohly být sedačky pro zadní pasažéry. Proto je také většina aut s motorem vzadu uprostřed pouze dvoumístná.

Jak bylo zmíněno v úvodu, většina lidí považuje koncepci s motorem uprostřed za výsadu drahých supersportů. To ovšem není nutně pravda a třeba na trhu ojetin si lze vybrat několik vozů s motorem vzadu uprostřed, jejichž cena vám nezruinuje rodinný rozpočet. My jsme pro vás vybrali pět tipů – tři vcelku levná auta a dvě levnější superauta. Najdete je v další kapitole.

 

Nejprve tedy ta dostupná.

1. Toyota MR2 W30 (1999 – 2007)

Toyota MR2.

Malý a na první pohled nenápadný sporťák od Toyoty má motor za dvoučlennou posádkou a řídit vás naučí jako málokteré jiné auto. A navíc si můžete užívat otevřené nebe nad hlavou, což se pochopitelně počítá. Toyota celkem vyrobila tři generace.

Dnes seženete poslední generaci MR2 za velmi rozumné sumy a nebudete-li trvat na tom, aby bylo auto „voňavka“, lze se dostat i pod 100 tisíc korun. O pohon se v poslední generaci staral jediný motor, a sice čtyřválcová osmnáctistovka bez turba, podávající výkon 141 koní (104 kW). Na rozhýbání MR2 tento agregát bohatě stačí, ovšem dejte si pozor na zvýšenou spotřebu oleje.

2. Porsche Cayman/Boxster (1996 – dosud)

Porsche Boxster.

Nenechte se zmást přihlouplými vtipy o „Porsche pro kadeřníky“. Levné kompaktní sporťáky od německé značky jsou vynikajícím řidičským náčiním. A pokud nekoupíte zanedbaný kus, nesežerou vás ani na servisních nákladech.

Jako první přišel Boxster v roce 1996 a pokud zůstanete u ročníků kolem milénia, lze si dopřát auto již okolo 200 tisíc korun. Náš horký tip je sice o dost dražší, ale o to lepší. My doporučujeme první generaci Caymanu S, vyráběnou od roku 2006. Tyto vozy jsou vybaveny atmosférickým plochým šestiválcem o objemu 3,4 litru, jenž disponuje výkonem 295 koní (217 kW). Cena se pohybuje od 600 tisíc nahoru.

3. MG F/TF (1995 – 2011)

MG TF.

Malý kabriolet z Británie je přímou konkurencí pro výše zmíněnou Toyotu MR2 a jedná se zároveň o nejunikátnější vůz z výběru. Svoje MG budete pravděpodobně nějakou dobu hledat, ale když ho najdete, můžete si nadělit spoustu srandy za docela málo peněz. MG stojí takřka bez výjimek do 100 tisíc korun.

První generace MG F přišla v roce 1995 a nejčastěji ji seženete se čtyřválcovou osmnáctistovkou Rover K-Series, jejíž výkon se pohybuje od 120 do 159 koní (88 až 117 kW). Ještě o kus zajímavější je generace druhá, označovaná jako MG TF, a vyráběná od roku 2002. Zásadně přepracovaný vůz si však uchoval stejné motory jako předchůdce.

Další dvojice aut je už sice dost drahá, ale pořád se jedná o ty dostupnější varianty na scéně exotických sporťáků.

 

4. Audi R8 (2006 – 2015)

Audi R8.

První generace supersportu z Ingolstadtu šla za posledních několik let s cenou hodně dolů. Přitom se jedná o plnohodnotnou záležitost, konkurující libovolnému italskému oři. Vybírat můžete slabší osmiválec 4.2 FSI o výkonu 420 koní (309 kW) nebo silnější desetiválec 5.2 FSI o výkonu 525 koní (386 kW). Fajnšmekři mohou sáhnout dokonce i po vzácném manuálu, kombinovaném s osmiválcovým motorem.

U cen je velmi dobře možné, že levnější R8 už nikdy nebude. V současnosti se první ročníky s osmiválcem dají sehnat pod hranici jednoho milionu korun, což je asi nejnižší částka, za kterou si lze obstarat opravdový supersport s motorem uprostřed.

5. Alfa Romeo 4C (2013 – dosud)

Alfa Romeo 4C.

Maličká, charakterní a naprosto úchvatná Alfa Romeo je věcí, kterou musíte tak trochu milovat. Pokud jí přijdete na chuť, už nikdy nebudete chtít jinak. Její zajímavostí je karbonové šasi, doplněné o skromně velký přeplňovaný čtyřválec o objemu 1,75 litru a dvouspojkovou převodovku. To sice nezní nijak dramaticky, ale 240 koní (177 kW) stačí k tomu, aby 4C upalovalo z nuly na sto za 4,5 sekundy.

Technická unikátnost a nízké stáří však bohužel stojí za tím, že je Alfa pořád relativně drahá. Ceny prakticky nepadají pod 1,2 milionu korun, což sice není extrémní suma v porovnání s jinými supersporty, ale je třeba brát v potaz, že je Alfa hračkou jen těžkou použitelnou na běžné používání či cestování.