FRM je české auto opředené záhadou. Vůz zmizel, když tvůrce prchal před nacisty

Kdyby nebylo války, všechno by bylo jinak. Třeba bychom dnes jezdili vozy značky FRM. Právě vývoj a plánovanou sériovou výrobu tohoto českého automobilu s aerodynamickým tvarem totiž přerušila druhá světová válka. Kdoví, jak by nakonec projekt malé automobilky z pražských Střešovic dopadl.   Abychom se podrobněji podívali na tajemný a zapomenutý prototyp FRM, připomínající trochu aerodynamické Tatrovky, musíme se vrátit do období první republiky těsně před začátkem války, kdy zdejší situace přála motorismu a domácí velké i malé automobilky se snažily naplno vytěžit svůj technický rozvoj.

Dobré podmínky ke startu vlastní značky viděli i pánové Stefan Fischer a Otto Reimann. Fischer jako zapálený konstruktér a designér plný zkušeností a nápadů, Reimann jako byznysmen, který založení automobilky FRM (zkratka Fischer-Reimann-Motoren) odborně připravil po organizační stránce a dokonce sehnal finančního partnera ve formě bankovního domu I. G. Selig. Příběh značky FRM – a samozřejmě i spousty dalších výrobců – popsal známý motoristický publicista Jan Tuček v nové knize Automobily první republiky: 1918-1938.

Prvotní myšlenka na výrobu nového automobilu pocházela od Fischera, který chtěl vlastní cestou zužitkovat své poznatky ze studia konstrukce vozidel a hlavně stále populárnější aerodynamiky. Fischer totiž dříve pracoval na závodních vozech i motocyklech Jawa. A jeho mentorem nebyl nikdo jiný než Švýcar maďarského původu Paul Jaray, tehdejší odborník na proudnicové karoserie a aerodynamiku celkově, který se podílel na designu nejen mnoha známých aut.

Jakmile se tedy Fischerovi a Reimannovi povedlo před rokem 1935 rozpohybovat všechny záležitosti spojené s vybudováním vlastního podniku, a hlavě dát dohromady skromný sedmičlenný tým vytvořený z českých, německých i maďarských techniků, mohlo se v dílně v pražských Střešovicích začít se stavbou prvního prototypu.

Přestože první model značky FRM silně připomínal dříve uvedenou Tatru 77, s technikou kopřivnické automobilky neměl nic společného. Tvary karoserie 77 nicméně vycházely částečně také z nápadů již zmíněného Paula Jaraye, s nímž Fischer pracoval a čerpal od něj znalosti. Design proudnicových karoserií byl jednoduše „v módě“, nelze se tedy divit, že se objevil i na prototypu FRM.



Začínalo se ovšem nejprve u obdélníkového ocelového rámu, který dostal výztuhy uprostřed a podvozek, jehož konfigurace připomínala dnešní nezávislá push-rod zavěšení. Na všech čtyřech kolech byly bubnové brzdy.

Zpátky ke karoserii, oporou pro umístnění plechových dílů byla dřevěná kostra, a ačkoliv bylo FRM koncipováno jako pohodlné čtyřmístné vozidlo, mělo jen dvojici dveří. Přední sedačky pak byly sklopitelné dozadu, čímž bylo možné vytvořit dvojici rovných lůžek.  

 

Uložení motoru bylo v prototypu FRM vskutku netradiční. Vodou chlazený čtyřválec o objemu 1,9 litru a výkonu 42 koní (31 kW) byl totiž umístěn za zadní nápravou napříč, samotná jednotka ležela napravo a jeho převodovka vlevo. Chladič motoru našel místo před přední nápravou.

Manuální třístupňová skříň měla dodatečnou funkci rychloběhu pro komfortnější cestování na dálnici. Motor pak nepoužíval řemenový rozvod, ale všechna ústrojí včetně rozdělovače, dynama nebo čerpadel byla poháněná ozubeným převodem.

Prototyp FRM byl dlouhý 4600 mm, široký 1450 mm a vysoký 1490 mm, přičemž rozvor měřil 2900 mm. Posedlost aerodynamickou efektivitou ale nakonec možná sabotovala konečnou pohlednost vozu. Proporčně a hlavně svou šířkou totiž vypadalo FRM trochu podivně. Pro srovnání, moderní Škoda Citigo, nejmenší auto české automobilky, prcek určený do města, je široká 1641 mm. Délka FRM přitom dosahovala téměř délky současné Octavie (4670 mm)...

Pohotovostní hmotnost vozu se rovnala 860 kg. V celkovém zatížení se čtyřmi pasažéry (ano, opravdu se dovnitř vešli) a nějakými zavazadly pak hmotnost narostla na přibližně 1200 kg.

Výhody úzké aerodynamické karoserie se ale projevily hlavně v dynamických schopnostech. Podle dochovaných informací FRM bez problému dokázalo cestovat dálniční rychlostí 120 km/h. Maximální rychlost se však pohybovala až kolem 150 km/h.

Plány automobilky FRM byly po roce 1935 velmi ambiciózní a zdá se, že firmu mohla čekat zajímavá budoucnost. S prototypem Fischer v lednu 1936 úspěšně vycestoval do Švýcarska, aby mohl auto na vlastní oči vidět i mistr aerodynamiky Jaray. Toho roku vůz najezdil po zahraničí stovky, ne-li tisícovky kilometrů rovněž jako součást testování.

Už v roce 1937 plánovali Fischer a Reimann spuštění sériové výroby, která měla probíhat v nových prostorách bývalé chrudimské textilky. Stále vyhrocenější situace v Evropě před samotným začátkem druhé světové války ale dělala hlavně Fischerovi starosti. Byl totiž židovského původu.

K žádnému spuštění výroby proto nakonec nedošlo a nadějný inženýr se rozhodl zavčasu v roce 1938 utéct do Velké Británie – samozřejmě ve svém unikátním prototypu.

Dodnes však není známo, co se s vozem stalo. Během odplouvání trajektem z Antverp měl podle všeho Fischer narazit na nespecifikované problémy a nakonec odcestovat bez auta. V belgickém přístavu tak stopy po prototypu FRM chladnou. A pak mizí úplně.

Říká se ovšem, že prototyp nakonec opravdu padl do rukou nacistů. Kdo ví.

Zdroj: Automobily první republiky: 1918-1938, Jan Tuček