Rady pro tankování v zahraničí

Málokdo doceňuje pokrok, jaký do českého regionu vnesly čerpací stanice. Ještě před pár lety byly nově vznikající čerpací stanice jedněmi z nepočetných míst, kde mohli cestující využít moderního stravovacího zařízení nebo kde nalezli čisté toalety.

Čerpací stanice v zahraničí nabízejí širokou škálu služeb. Přečtěte si základní rady, kde a jak bez problému natankovat správné palivo a jak nejlépe platit.

Málokdo doceňuje pokrok, jaký do českého regionu vnesly čerpací stanice. Je ostuda si to přiznat, ale ještě před pár lety byly nově vznikající čerpací stanice zahraničních koncernů jedněmi z nepočetných míst, kde mohli cestující využít moderního stravovacího zařízení nebo kde nalezli čisté toalety. Jejich vysoký standard zakrátko následovaly benzinové pumpy, tuzemských státních a soukromých firem, a také restaurace a motely podél silnic.

Jelikož je česká síť benzinových stanic a jiných zařízení pro cestující relativně nová, vyznačuje se skutečně solidním standardem. Čeká totéž rozmazleného českého řidiče i v jiných zemích? Je dobré vědět, co lze čekat

Základní informací, jíž by měl disponovat kandidát na transevropského cestovatele, jsou ceny pohonných hmot v jednotlivých státech. Obecně vzato je lví podíl ceny paliv tvořen nejrůznějšími daněmi. A proto, čím více stát do hospodářství zasahuje, tím je palivo dražší. Například v „drahém“ Švýcarsku stojí litr bezolovnatého benzinu s oktanovým číslem 95 po přepočtu 0,87 euro, ve středně bohaté Francii až 1,12 euro. Ještě dražší je benzin v Belgii nebo v Itálii - 1,18 euro/litr.

Zajímavostí je také skutečnost, že ve Švýcarsku se vůbec nevyplatí jezdit se vznětovými motory. Nafta je zde dražší než bezolovnatý benzin a v přepočtu stojí skoro 0,89 euro. Vyplývá to z lokálních ekologických daní; panuje zde přesvědčení, že nafta životnímu prostředí škodí více než benzin. Podobná situace je ve Velké Británii, naopak na Slovensku, ve Švédsku, v Norsku či Slovinsku mezi cenami nafty a bezolovnatého benzinu není prakticky žádný rozdíl.

Uvědomme si, že ceny pohonných hmot se výrazně liší i uvnitř jedné země. Kdysi jsem jel automobilem se vznětovým motorem do Slovinska a Rakouska. Těsně před česko-rakouskou hranicí jsem se dal zlákat reklamou „poslední čerpací stanice v republice“. Jak se později ukázalo, v Rakousku byla nafta o 5 eurocentů na litr levnější než v Čechách.

Nejaktuálnější informace o cenách paliv v Evropě najdeme na internetu, např. na stránkách rakouského automotoklubu – http://www.oeamtc.at/

Mnohem víc než jen čerpací stanice
V mnoha zemích jsou objekty podél dálnic daleko více než jen čerpacími stanicemi – jsou to místa odpočinku, pikniku, s restaurací, nebo dokonce motelem. Jedny z nejhezčích - tzv. aire – najdete podél francouzských dálnic. Zpravidla jsou umístěny v takové vzdálenosti od dálnice, aby k nim nedoléhal ani hluk, ani zplodiny. Nabízejí odpočinek jak lidem, kteří musí počítat (piknikové stolky, bezplatné toalety), tak i movitějším cestujícím (restaurace). Trochu horší je situace v Itálii, tam jsou objekty podél dálnic spíše menší a klid lze najít jen uvnitř. Celkem dobré jsou zato restaurace sítě Autogrill – Italové jsou koneckonců známí tím, že nejedí jen tak něco a kdekoli.

V Německu vyrůstají podél dálnic dva druhy objektů. Ty blíže silnic nesou název Rasthofy a dávají o sobě vědět i několik desítek kilometrů předem. Rasthof zpravidla nabízí obchod, bar nebo restauraci, někdy dokonce i motel, ale ceny zde nejsou nejnižší. Kilometr nebo dva od dálnice leží levnější Autohofy, určené především profesionálním řidičům. Vždy disponují velkým parkovištěm pro kamiony a restaurací s domácí stravou za přístupné ceny. Na čerpací stanici při Autohofu je palivo nezřídka o několik centů levnější než v Rasthofu.

Ve Španělsku není těžké narazit na tzv. area de servizio, zavedou nás do nejbližší vesnice, v níž jsou restaurační zařízení a hotely. Avšak i tady se stále častěji budují velké objekty přímo u dálnic – přirozeně příslušně dražší. Pravidlo „čím dále od dálnice, tím levněji“ asi platí v každé zemi.

Nástrahy v označeních

Je známo, že bezolovnatý benzin – nezávisle na místním názvu – se značí zeleně, benzin olovnatý pak černě. Před načerpáním nesprávného paliva nás ochrání rozdílná šíře tankovací „pistole“ na stojanu. Je však třeba si pamatovat, že nafta se v mnoha zemích označuje jako Diesel nebo velkým písmenem „D“, ve Francii se jí říká gazole a v Itálii gasolio. V případě pochybností se raději zeptejte zaměstnance čerpadla - slovu Diesel rozumí každý.

Pokud jde o benzin, v mnoha zemích se již neprodává benzin olovnatý. V nabídce je bezolovnatý benzin s oktanovým číslem 91, 95 a 98. První nese v Německu a Rakousku označení „normal“, na rozdíl od „super“ čili oktanového čísla 95. Před výjezdem je dobré se důkladně seznámit s návodem k obsluze automobilu, poněvadž benzin s oktanovým číslem 91 je výrazně levnější než číslo 95. Pro změnu existují i země (např. Itálie), kde nekoupíme benzin „super plus“ čili palivo s oktanovým číslem 98.

Jak zaplatit?
Nejjednodušší je platit v hotovosti, převážná většina čerpacích stanic přijímá také kreditní nebo platební karty, především VISA a MasterCard. Při platbě kartou do bankomatu (Maestro, Visa Electron) mohou někdy vzniknout potíže. O možnosti platby kartou se proto raději informujte před tím, než sejmete „pistoli“ ze stojanu. V některých zemích, např. v Itálii a Švýcarsku, jsou velmi populární samoobslužná čerpadla. Na italských pumpách jsou obvyklé stojany, jež přijímají bankovky - automat vydá množství paliva odpovídající vložené bankovce, proto je třeba se ujistit, že se nám vejde do nádrže, jinak nebudeme moci přebytek natankovat. Ve Švýcarsku automaty kromě hotovosti přijímají také platební karty. Zde je to jednodušší – před tankováním vkládáme kartu, tankujeme a potvrzujeme – stejně jako v bankomatu.

Kde nejlépe nakupovat?

Nejspíše lze doporučit čerpadla velkých mezinárodních koncernů. Lze na nich platit kartou a dohovořit se cizím jazykem. Jestliže se však neobáváte místního koloritu, můžete prošlapanou cestu opustit. Odměnou vám bude nižší cena – a možná také lepší jídlo ... a spokojený úsměv.

Tomasz Jaźwiński
Zdroj: FLOTILA