Čím jsme jezdili před 20 lety?

Na poslední roky bývalého režimu si vzpomínám s obrazem zaprášených komunikacích, šedých fasád, kouřících trabantů a v zimě netopících Ikarusů. Jaké to tenkrát bylo?

Během uplynulých dvaceti let od revolučního 17. listopadu jsme zažili mnoho dobrého i mnoho špatného. Řadu událostí si s odstupem času už ani pořádně nepamatujeme. Republika se proměnila, vlády se několikrát vystřídaly a na silnicích se to změnilo k nepoznání. Doprava prodělala obrovský krok kupředu. Zejména pak v ulicích hlavního města lze při několikrát zvýšené hustotě provozu dýchat. Šedé domy a téměř identický vozový park se proměnil v barevnější svět. Občané nemusejí čekat na osobní automobily v pořadníku a mají konečně z čeho vybírat. Mohou u nových automobilů volit nejen barvu, ale také si připlatit za nestandardní prvky výbavy. Osobní auta jsou navíc dostupnější, což dokazuje i fakt, že za dvacet let stoupl počet registrovaných automobilů a řidičů více než dvojnásobně.

Bohužel vše není tak růžové, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za bývalého režimu trápil motoristy nedostatek čerpacích stanic (zejména na dálnici D1, kde mezi Prahou a Brnem bylo možné tankovat pouze u dvou "benzínek"), kdežto dnes se potýkáme zejména s přetížeností komunikací. V hlavním městě či na již zmíněné dálnici D1 stačí menší kolize a z dopravních tepen se rázem stává jedno velké parkoviště. Za dvacet let se postavilo dvojnásobek dálnic, intenzita dopravy však narostla mnohokrát více (zejména kilometrový výkon). Dobře na tom není ani samotný stav komunikací, který připomíná zejména po zimních měsících tankodrom. Ve všech ostatních faktorech je situace daleko lepší. Auta jsou bezpečnější, úspornější a v přepočtu k výplatám také levnější. Pojďme se podívat čím jsme poslední rok za "bolševíka" jezdili?

Potkat v ulicích měst hranatou karosu byl malý zázrak. Daleko častěji jste narazili na kloubový maďarský Ikarus (pokud jej chcete v současné době ještě vidět, doporučuji výlet do Budapeště, kde jich jezdí stále hodně). Z nákladních vozů pamatujeme Tatry, Liazky, Pragovky, Ify a o něco menší Avie a Robury plnící roli rozvozových vozů. Velmi populární Škoda 1203 plnila řadu úkolů, často byla k vidění například jako sanitní vůz či firemní mikrobus nebo dodávka. Z osobních vozů byly nejzastoupenější skupinou mladoboleslavské Škody 100, 105 a 120 v různých verzích (LS, GLS, LX, L). Jen pro zajímavost: z výrobních linek automobilky sjelo na 840 561 ks "sto-pětek" a na 1 070 693 ks "sto-dvacítek". Mezi další značky zastoupené na Československých silnicích patřila Lada, Moskvich, Dacia, polský Fiat, FSO Polonez, Olcit, Wartburg, Trabant, ARO, Zastava (v licenci vyráběný Fiat 128) a zřídka Renault, Peugeot nebo Saab. Mezi špičku patřily Volhy, které používali různí pohlaváři a hlavně taxikáři. Vládní flotily tvořily černé Tatry 613.

Občané tehdejšího Československa mohli poprvé spatřit Škodu Favorit na brněnském autosalonu v červenci roku 1987. Vytoužená novinka méně známá pod továrním označením Š781 se chlubila praktickou karoserií hatchback, motorem vpředu a pohonem předních kol. Občané si ji mohli koupit až v revolučním roce. A že nebyla levná, dokazují statistiky Českého Statistického Úřadu. V roce 1989 přišel Favorit na 84.600 Kčs, přičemž průměrné mzdy byly oproti těm dnešním desetinové. Vývoj ceny nejlevnějšího automobilu z Mladé Boleslavi za uplynulých 20 let přinášíme v níže uvedených tabulkách členěných podle modelu.

Škoda Favorit 136L	1989	1990	1991	1992	1993
ceny v Kčs dle ČSÚ	84.600	97.208	127.223	144.658	191.192

Škoda Felicie 135LX	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000
cena v Kč dle ČSÚ	197.628	223.187	221.494	224.037	229.300	230.581	229.521

Škoda Fabia 1.2 Classic	2001*	2002	2003	2004	2005	2006	2007	2008
cena v Kč dle ČSÚ	279.900	279.900	279.900	279.900	262.900	261.915	265.800	229.900

V revolučním roce 1989 se prohánějí po silnicích západních zemí úplně jiná auta. V nepřístupném "západním" Německu je představen Opel Calibra chlubící se nízkým odporem vzduchu, u BMW chystají vrcholnou verzi osmičkové řady (model 850i) a Audi uvádí populární diesel TDI, v Japonsku dostává Honda Prelude systém natáčení zadních kol 4WS a Toyota dává zelenou vzniku své luxusní divizi (automobilce Lexus), v Itálii běží naplno produkce Lancií Delta Integrale, v zemi galského kohouta sjíždí z výrobních pásů Citroën XM nahrazující veleúspěšnou řadu CX atd. Svět je neporušeným automobilovým trhem na úplně jiné technické úrovni a tehdejší Československo pomalu obnovuje vozový park u kterého se ani po 20-ti letech nedaří snížit dobu průměrného stáří.

Během dvaceti let jsme se naučili přezouvat pneumatiky, svítit po celý den, jezdit v obci padesátkou (od 1. října 1997) a také žít s bodovým systémem v zádech (od 1.7.2006). Naučili jsme se plně využívat výhod všudypřítomných čerpacích stanic a kupovat bezpečnější automobily. To co v dnešní době považuje za samozřejmost, to bylo před dvaceti lety spíše zbožným přáním než realitou. Navíc litr benzínu vyšel v roce 1989 na osm korun, litr nafty na sedm-padesát, což nebylo vzhledem k příjmům málo ...