Auto z ciziny: výhoda i starosti

Češi platí za nová auta často mnohem více peněz, než kolik stojí srovnatelný model v zahraničí. Jenže na první pohled stejné auto může být ve skutečnosti technicky poněkud odlišné - a to se někdy dost prodraží. Díky silné koruně nemusí našinec pro výhodnou cenu ujet tisíce kilometrů. Stačí se vypravit k sousedům do Německa. Zájemce o Škodu Octavii 1,9 TDI tam za ni v přepočtu zaplatí 471 100 korun. V Česku přitom obdobný model vyjde na 509 900 Kč. Rozdíly v cenách jsou ještě nápadnější u luxusních značek. Třeba Audi A4 startuje v tuzemsku s cenou 795 000 Kč, zatímco Němci si tentýž vůz s motorem 1,8 TFSI cení na 675 990 korun.
Ten, pro koho není zatěžko vyjet za novým autem až do Spojených států, může běžně počítat s úsporou několika set tisíc korun. A to přesto, že na dovoz aut z USA uvalila Evropská unie desetiprocentní clo, které se obvykle platí i v případě, že vůz pochází z Evropy. Prokázat totiž původ součástek, ze kterých je vozidlo vyrobeno, bývá pro individuálního dovozce většinou neřešitelný úkol.

V Evropě chtějte doklad o shodě
Nákup nového auta v zemích Evropské unie se stal nyní jednodušším než kdykoliv předtím. Neplatí se žádné dovozní clo, a vůz je v místě nákupu účtován dokonce bez DPH - ta se následně doplatí na tuzemském finančním úřadě.
Důležitá maličkost, která majiteli nového automobilu zjednoduší život, se jmenuje COC list. "Jde o doklad o shodě výroby. Pokud ho máte, nemusí vůz projít v Česku technickou prohlídkou, nýbrž pouze evidenční kontrolou na STK," upozorňuje vedoucí zkušebny Dekra z pražského Chodovce Petr Říha. COC list má prodejce k dispozici jen u zcela nových aut, které ještě nebyly přihlášeny do provozu. U jetého nebo předváděcího auta už bývá zpravidla k mání jen technický průkaz, ale údaje v něm zapsané na automatické vydání českých registračních značek nestačí. Proto je nutné projít evidenční kontrolou, emisemi, technickou prohlídkou a ve většině případů i dovozovou kontrolou. "S auty dovezenými z Německa nebo Itálie nebývá problém, ale třeba s vozy koupenými ve Francii nebo v Belgii jsou někdy starosti," upozorňuje Petr Říha. Důvodem může být například motor, který se v daném modelu v Česku nikdy nenabízel. V takovém případě musí majitel auta požádat importéra nebo pověřenou zkušebnu, aby neznámé údaje do protokolu z technické kontroly byly doplněny. Pokud se to nepodaří ani jim, zaplatí zájemce o české registrační značky technickou zkoušku, která parametry sporných součástí vozu prověří.

Odlišná americká pravidla
Ještě větší trpělivostí se potřebuje obrnit každý, kdo si přiveze vůz z USA. V zámoří jsou automobily homologovány podle jiných pravidel než v EU a žadatel o český technický průkaz je musí přestavět podle evropských předpisů anebo získat výjimky ministerstva dopravy. "Některé díly je třeba vyměnit za součásti homologované v Evropě," tvrdí Petr Říha. "Patří mezi ně kupříkladu oranžová přední obrysová světla nebo zadní červené směrovky." Naopak ministerstvo obvykle udělí výjimky na homologace reflektorů, bezpečnostních pásů, zasklení vozu, zpětných zrcátek anebo počítače ujeté vzdálenosti, který ukazuje v mílích.
S emisemi nebývají u amerických aut problémy, jiné je to ale u motocyklů. Od 1. ledna 2007 se totiž v Evropě zpřísnily emisní limity pro jednostopá vozidla s objemem nad 150 cm3. "Kdo si třeba doveze z Ameriky stroj Harley-Davidson s karburátorem, u nás už ho nepřihlásí," upozorňuje Petr Říha. Aby tato tradiční americká značka splnila v Evropě emisní limity, musela své modely pro zdejší trh vybavit vstřikováním a řízeným katalyzátorem výfukových plynů.

Když má vůz cenu šrotu
Do neřešitelné situace se obvykle dostane ten, kdo si přiveze auto ze zemí, které jsou k plnění emisních nebo bezpečnostních předpisů benevolentnější než státy EU a USA. A takových případů podle Petra Říhy stále přibývá. "Lidé se vracejí z různých misí a chtěli by si koupit vůz, který na místě používali. Často je ale musíme zklamat, neboť by je přestavba takového stroje vyšla na několik set tisíc korun."
Nástrahy aut určených pro trh v Africe, na Ukrajině nebo Dálném východě mohou být nejrůznějšího druhu. Nejčastěji však tyto vozy neplní evropské emisní limity. "Obvykle jim chybí palubní diagnostika, a ta je v Česku povinná od roku 2001," vysvětluje Petr Říha. "Smůla také je, když si přivezete z Turecka auto, které má místo dvouokruhových brzd pouze brzdy s jedním okruhem. To je samozřejmě špatně."

Kdy platí záruka
Samostatnou kapitolou jsou pak záruky výrobce na nový vůz. Evropské automobilky obvykle uznávají takzvanou globální záruku - Audi, BMW, Mercedes nebo Volkswagen shodně ujišťují, že pro individuálně dovezené vozidlo platí v tuzemsku stejné garance, jako by si vůz koupil zákazník doma.
Jiná situace však může nastat u amerických značek, zejména pokud nepůsobí na evropském trhu. Se skutečností, že si jejich výrobek někdo vyveze mimo území USA, často vůbec nepočítají a odmítají také převzít záruku za případné poruchy. Přivézt si americké auto, které má svůj evropský ekvivalent, je důležité i kvůli jeho přestavbě podle tuzemských předpisů. Úpravy jsou pak mnohem snazší a také levnější.

Na co pamatovat při nákupu v zahraničí

Informujte se předem, zda vůz splní technické podmínky pro registraci v ČR

Technická přestavba modelu dovezeného z USA, který se oficiálně prodává v Evropě, vyjde levněji

K ceně vozu si připočtěte i položky za dopravu a nutné technické úpravy (u aut z USA vyjdou náklady dohromady obvykle kolem 100 000 korun)

Zeptejte se, jak to bude se zárukou výrobce

Podrobně se seznamte s postupem při přihlašování vozu do provozu (například na adrese www.dekra-automobil.cz)

Cenové srovnání (ceny jsou uvedeny v Kč)

	Česko	Německo	USA
Audi A5 3.2 FSI	1 239 000	1 207 125	1 919 230
BMW X5 3.0 Si	1 542 000	1 354 590	1 057 461
Porsche Cayman 2,7	1 392 000	1 275 742	1 138 086
Lexus LS 460 Lexus LS 460	2 399 000	2 161 080	1 428 381
Chrysler 300C 5,7 HEMI V8	1 459 000	1 469 169	1 830 984
Mercedes S 600	4 430 000	3 987 976	3 341 144