Po předchozím malém dieselovém autě Citroen AX jsem se rozhodl jít do něčeho většího. Předobrazem byla Oktávka liftback 1,6 – tedy hledal jsem něco podobného, ale ne tak drahého a tak často kradeného.

Vůz jsem si koupil od známeho ještě na konci minulého roku, abych se vyhnul ekopoplatku (emisní norma EURO II). Kupní cena byla 30.000 Kč.

Na tak velké auto mi vadí menší zpětná zrcátka, méně učinné světlomety, přeposilované řízení a některé plasty v interiéru by mohly být lépe zpracovány.

Kroky k Mondeu byly poněkud zdlouhavé a jeho volba byla spíše z nouze ctnost, ačkoliv Mondeo považuji za velmi zdařilé auto, o kterém se v kombinaci se zážehovým motorem nic špatného nenapsalo.

Kupovali jsme auto po pečlivém zvážení všech pro i proti, dokonce s vědomím, že vozidlo má náznaky koroze lemů ve spodní části dveří.

Na tachometru tehdy stála číslice lehce nad 300 000 km, ale vzhledem k tomu že jsem čtvrtý majitel, je to údaj k smíchu.

První verzi Toyoty Avensis jsem si koupil jako mé první vlastní auto. V automobilu je osazen motor 2.0i 16V s označením 3S-FE s výkonem 94 kW (128k).

Rychlá auta se už policii skoro zaplatila. Stačilo na to půl roku. Řidiči dálničním hlídkám neujedou. Passaty jedou i 300 km/h.

V roce 1997 to bylo auto s nejnižší udávanou spotřebou vzhledem k obsahu motoru. Výběr prvního nového vozu probíhal podle nasledujících kriterií: nafťák, stříkačka, japonec.

Čekali jsme s manželkou rodinu, proto jsem se rozhodnul koupit velké, ale i bezpečné auto, se kterým dokáže jezdit naprosto každý a které odpoustí většinu řidičských chyb a nezastaví ho skoro nic.

Káždému, kdo kupuje rodinné auto bych doporučil, aby si osobně vyzkoušel, jak se cítí na všech sedačkách.

Nastal čas, kdy bylo potřeba zakoupit rodinný vůz. Hned od začátku padla volba na Renault Laguna. A to z toho důvodu, že je to dle mého názoru bezpečný vůz s bohatou výbavou a i desing se mi moc zamlouvá.

Golfa jsem koupil v roce 2002 jako ojetého po podnikateli z Prahy. Vůz měl na sobě různé promáčkliny a šrámy, nejspíš díky provozu po Praze.

Rád bych se s Vámi podělil o zkušenosti s vozidlem Fiat Bravo 1,6 16V ve výbavě SX. Předem prohlašuji že jsem výhradní zastánce vozidel s jakoukoliv italskou značkou a velký odpůrce čehokoliv od koncernu VW.

Fiestu jsme kupovali jako novou a výběr padl na ni, protože v rodině jsme byli po předchozích zkušenostech s Fiatem a škodovkami nejspokojenější s Fordem Focus.

Je to moja piata Alfa 156. Odkedy som skúsil Alfu, iné auto už nechcem. Mal som aj BMW 3 rady, aj Hondu, ale Alfa mi proste prisrástla k srdcu.

Auto bylo ve výborném stavu a navíc podle serv. knížky bylo 2 měsíce před koupí na celkové prohlídce.

Chtělo se mi trochu bilancovat a tak jsem u jistého „výročí“ sesmolil menší elaborát na téma „Alfa Romeo 156 2.0 TS“. Do konce roku 2002 byl vůz provozován převážně v Nizozemí, sporadicky na německých dálnicích a v České republice.

Po naprosté spokojenosti s Avensisem D4-D, kterého máme v rodině, jsem se rozhodl vyzkoušet sportovní sedan od Hondy. Hledal jsem něco co bude mít dobrou spotřebu a solidní výkon.

Náhon na zadek, samosvorný diferenciál (dodávaný pouze s automatem) a tlačítko Sport - driftovat se dá jedna radost.