Test Peugeotu 308 1.2 PureTech: Překvapení!

Tři válce. Objem jen 1,2 litru. A přitom k tomu Peugeot 308 s pohotovostní hmotností 1,3 tuny a výbavou nadupanou k prasknutí. K tomu já, těhotná manželka, dítě, tašky a jedeme na výlet.

Nástup malých přeplňovaných motorů je tak razantní, že ani nestačím sledovat, kde všude se objevují agregáty s objemy blížícími se jednomu litru. A tak najednou usedám do Peugeotu 308 s tak luxusní výbavou, že se i stydím, jaké jsem si vzal kalhoty, ale s vědomím, že pod přední kapotou je tříválcová dvanáctistovka s přeplňováním.

Nejsem sice přítelem hesla „objem ničím nenahradíš“, ale také nemám rád tu neustálou touhu po snižování objemů, protože fyziku prostě neošidíme (doporučuji k přečtení můj seriál o palivech, kde například popisuji principy hoření paliva). A ze sna o fantastické rovnici malý motor = malá spotřeba jsem se už dávno probudil. Proto jsem se dost bál, co mi tenhle střední lvíček předvede. Vždyť jsem měl už Nissan Qashqai s dvanáctistovkou (a u vytržení jsem nebyl) nebo jsem byl na rozpacích i z ekologického Fordu Mondeo s jedna-šestkou. Usedáme do auta a…

Kam ten Peugeot spěje?

To jsem si řekl, když jsem usedl za volant. Nemluvím teď o podivném malém volantíku a kapličce přístrojů nad ním (podobně bláznivé nápady už PSA mělo u jiné značky a naštěstí je opustilo), ale o interiéru a jeho kvalitě. Sedíme ve správném autě? Tohle je auto luxusní třídy! Neuvěřitelné. Perfektní lícování plastů. Pohled na ovladač hlasitosti mě přivádí v úžas – vynikající práce, která v usazení nekloktá, otáčí se příjemně ztuha, stlačení je doprovázeno tichým „klap“.

Řadicí páka je stále trochu delší, ale drží se skvěle, i dráhy řazení jsou přesné. Jednotlivé stupně tam padají se slyšitelným klapnutím.

Asi se dám na modlení, protože tohle je to, co bych od francouzského auta vůbec nečekal. Navíc k tomu sedadla, která drží celou mou 190 cm vysokou postavu, perfektní odhlučnění… Co vytknout?

Něco se přece jen najde. Stejně jako nejsem přítelem ubírání objemů motorů, nejsem přítelem ani nesmyslného ubírání tlačítek na přístrojové desce. A tady je to zvlášť znát. Vše se totiž ovládá přes pěkný dotykový displej. Funguje bezvadně, jenže dlouho. Modelová situace – jedeme s rodinou na zmíněný výlet a navigace nás vede k cíli. Za chvíli manželka prosí, že vzadu je jim horko, ať stáhnu topení. Normálně bych vzal za jediný knoflík a otočil jím (nebo zmáčkl). Tady musím vyskočit z map, najít záložku klimatizace, stáhnout teplotu, vyskočit z klimatizace, najít záložku map… A když je k tomu puštěné rádio a chci přeskočit na jinou stanici, připadám si, že se víc koukám na displej než na silnici.

Výběr světlých potahů a interiéru je věc vkusu, ale radím vám – nekupujte si je, pokud máte děti. Ale to je jen takové malé upozornění pro mamky a taťky.

Vysoké otáčky
O motoru jsem si našel nějaké informace, ještě než jsem vyjel. Turbodmychadlo například točí až 240 000 otáček. Rozvody se mění po deseti letech nebo po 180 000 km. Všechny ventily mají časování. Uvnitř motoru je speciální vrstva na snížení tření. Olej se mění každých 30 000 km. Vstřikovací tlaky – 20 MPa. Takže klobouk dolů technikům z PSA.

Jenže šedivá je teorie, zelený strom praxe. Startuju. Ticho. O odhlučnění jsem už psal. Ale takhle perfektní… WOW! Nechávám motor pěkně poslušně zahřát a pak si dovolím trochu popotáhnutí do vyšších otáček. Žádný extrémní výbuch síly to není, ale překvapivě ani žádný pajdal. Jasně – vždyť točivý moment má 230 Nm v 1 750 ot./min! Zátah je plynulý (nástup turba tu sice je cítit, ale není to nic drastického). Je znát jeho proměnlivá geometrie turbinové mříže a nízká setrvačnost jeho rotoru. Ale to muselo nutně být, protože pulzační výfukový systém napojený na tři válce musí nutně přenášet do systému větší dynamické změny, kterým se turbo prostě musí přizpůsobit, jinak to zabalí.

I když turbodmychadlo točí velké otáčky, je tu zase cítit právě chyba zmenšení setrvačných hmot a zmenšení turba pro jeho rychlejší reakce. Posledních 1 000 otáček do omezovače už prostě táhne ze svého maxima a nedokáže s motorem nic udělat.

Ale všechno "mezi" je příjemné, plynulé, energické a popravdě řečeno velmi sympatické. Najednou mi připadá, že tohle auto je geniální. Je to přesně takové auto, které by si měla pořídit rodina, která chce něco šmrncovního. Ale také něco, co jí bude startovat i v zimě, co bude mít emisní známku s vysokou hodnotou Euro 6 a extra nízké pojištění. Luxus. S autem jsem neměl problém vyjíždět dlouhé i velmi náhlé a prudké kopce. Rozjezdy, poskakování v koloně, ba dokonce ani prudké padání otáček k volnoběžkám mi nedělaly vrásky.

A teď skutečná jízda
Tohle zatím byly jen zážitky z motoru. Teď ta skutečná jízda. Mluvit o nějakém zatížení přední nápravy tady nemá smysl. Auto je v tomhle perfektní a velmi směle se točí za volantem. Není to tedy vržené kladivo jako mnohé naftové verze.

Podvozek je příjemně komfortní, ale ne tak podbízivě měkký, jako to bývalo u téhle značky zvykem. Je univerzální. Ano, to je to slovo – univerzální. Není to žádný sportovec, ale ani žádný valčíkový tanečník. Líbí se mi jeho odezva na příčné nerovnosti. Bouchne, ale jen tak, aby upozornil. Nezjančí, neuskakuje.

Nejhůř podvozek reaguje na podélné nerovnosti. Tam tahá do stran, vlní se a chová se vůbec nepěkně. Vyjeté koleje tedy raději objíždím. Také se mi nelíbí, že mi trochu kloužou kola. Je vlhko a já mám pocit, jako by mi to auto tak úplně nesedělo. Občas to škubne někam, kde být nechci. Jistě – při focení tomu přicházím na kloub. Na voze jsou Micheliny s nízkovalivým odporem!

A co ten vychvalovaný motor? Táhne. Jede. Tiše, klidně. A za kolik? Je to jako kdekoli jinde u nízkoobjemových motorů.

Když jedete plynule po rovince, spotřeba bude nízká. V tomhle případě bude poskakovat kolem pěti litrů. Zvyšte tlak na plyn a spotřeba rychle mění směr vzhůru. Na fotkách mám po 41 km ujetých kilometrech spotřebu 6,3 l na 100 km. Když jsem si povolil udidla, dvojciferná čísla na mne zírala z počítače tak výhružně, že jsem toho raději hned nechal.

S rodinou nerad jezdím rychle. To pozná každý, kdo rodinu má. S prvním dítětem zpomalíte o 10 km/h. Navíc je tu těhotná manželka, takže jsem jel velmi klidně a plynule. Žádná ekojízda, ale úplně obyčejný provoz mimo města, s poloviční tratí po dálnici. Při najetých 183 km spotřeba 6,2 l na 100 km.

Za celý test pak s připojením pražského provozu na mě zůstal počítač hledět na 6,5 litrech na 100 km.
Takže i tady klasika. Malé turbomotory jsou na první pohled fantasticky úsporné a ekologické. Jenže potřebují víc šlápnout na krk. A to pak jede spotřeba a i emise (které už ovšem EU nezajímají) prudce vzhůru. Tady velmi vhodným převodováním se dokáže auto umírnit v apetitu a jeho špičky tak nejsou tak extrémní jako u jiných modelů.

Takže Peugeot 308 1.2 PureTech je po testu milé překvapení. Moc milé. Tohle jsem nečekal. A cena téhle nadupané verze, která měla vlastně všechno? 417.500 Kč. Základní verze vozu pak stojí 340.000 Kč.

Hodnocení:
+ Kvalita
+ Vzhled
+ Odhlučnění
- Závislost spotřeby na stylu jízdy
- Pneumatiky nedrží tak, jak by měly
- Geekové ovládání infotaimentu