Renault Captur 1,5 Blue dCi – příjemný diesel umí jezdit pod šest litrů

Captur II jsme už v testu jednou měli. Jenže to byl silný benzínový motor. Teď tu máme vznětovou patnáctistovku pro všechny, kteří ještě neposlali naftu do věčných lovišť. Tento motor si to totiž vůbec nezaslouží. Přeskočme pohled na design Renault Captur druhé generace, který si můžete přečíst v našem dřívějším testu. Nás zajímá, jak captur funguje s dieselovou patnáctistovkou naladěnou na 85 kW ve spojení s dvouspojkovým automatem EDC. První dojem je velmi dobrý, sedmistupňový automat řadí rychle a také hezky plynule. Nesmíte na něj však spěchat. Při prudké akceleraci sice podřadí a snaží se využít maximum z točivého momentu motoru, v případě, kdy ale rychle sundáte nohu z plynu, zůstává motor stále chvíli v otáčkách. Až po chvíli převodovce dojde, že by bylo dobré přeřadit na delší stupně. Není to však žádná katastrofa a běžný řidič tento projev zaznamená maximálně při intenzivním předjíždění.
Velkou radost nám ale udělal motor. Osmá generace jednotky K9K dostala několik konstrukčních úprav, které přispěly ještě k vyšší tichosti a kultivovanosti, ačkoli už předchozí sedmá generace s Euro6 na tom byla velice dobře. Zmínit lze třeba novou regulaci turba, novou osmiventilovou hliníkovou hlavu, upravené sání nebo nové vstřikovače pracující s tlakem 2000 barů.Navíc tu teď máme i technologii Ad-Blue, která opět mezigeneračně snižuje spotřebu. Přitom ale došlo k nárůstu točivého momentu + přidává i funkci overboost, která umí krátkodobě přidat 25 Nm. Je znát, že si na vývoji této generace dal Renault záležet. Aby také ne, tento motor se mimo Captur objevuje i v Cliu, Megane, Kadjaru a Kangoo. Využívá jej i Dacia ve všech svých modelech, stejně tak se objevuje v Nissanech i Mercedesech třídy A,B a Citan. Troufám si tvrdit, že se spolehlivostí by na tom mohl být motor stejně dobře, jako jeho minulá generace. Stačí si hlídat servisní intervaly pro výměnu oleje a běžnou údržbu. Plus je u sedmé generace 1,5 dCi třeba dávat pozor ještě na výměnu řemenových rozvodů po šesti letech, která se malinko prodraží, protože spolu s rozvody je třeba nechat vyměnit vodní pumpu a řemen pro pohon příslušenství.
Zpět ale k našemu Capturu. S patnáctistovkou jsme jezdili za průměrných 5,7 l/100 km. Ve městě se už ale lehce dostanete nad šest, naopak na okreskách při rozumném tempu zvládnete jezdit za cca 5,5 l/100 km. Captur s tímto motorem tak dává smysl při vyšších nájezdech mimo město, kde potěší rozumnou spotřebou a tichým kultivovaným chodem. Je ale třeba si za motor připlatit. Oproti dříve testované 1,3 TCe (96 kW) je při srovnatelné výbavě diesel dražší o 5 tisíc korun. Pro zbytek auta platí to, co jsme psali dříve. Captur ve druhé generaci podstatně dospěl a i s dieselem jsou jeho jízdní vlastnosti na nové podvozkové platformě velmi dobré. Velký posun je i v použitých materiálech i ergonomii uvnitř auta. Naše výtka k automatické převodovce je tak snad jediným mínusem. A ten se dá v případě potřeby vyřešit volbou šestistupňového manuálu.