Test ovládání elektroniky v autech: obvykle stres a minuty ztraceného času

Zejména v oblasti pohonů a elektronické výbavy v posledních letech osobní automobily prodělaly obrovský vývoj. Pro konzervativnější motoristy pak může být jejich ovládání občas složité a dokonce stresující. Rozhodli jsme se společně s kolegy z odborného magazínu Flotila otestovat, jak jsou pro běžného řidiče uživatelsky příjemné ovládací prvky asistenčních systémů a párování mobilního telefonu ve čtyřech různých moderních autech. • Čtyři testovaná auta
• VIDEO: Obecně použitelný návod pro připojení telefonu k vozu
• S telefonem to ujde
• Trápení s asistenty
Taková situace může teoreticky potkat každého zaměstnance.

„Hele, je třeba zajet tam a tam a vyřešit ten problém. Po telefonu to nejde, vezmi si auto. Jo, ty máš vlastně to svoje v servisu, vezmi si tedy ten nový Mercedes (Mazdu, Škodu, Fiat). Jo, a jsou tam ty nové asistenční systémy pro udržování v pruhu a upozorňování na rychlost. Raději si je vypni, budou tě štvát,“ tak zazní instrukce od šéfa, který vzápětí odchází pryč. Zaměstnanec si tedy převezme klíčky a usedne do vozu.

Roli pokusné testovací osoby při našem testu hrál kolega z redakce. Ale ne z motoristické sekce, nýbrž ze zpravodajství. Vílém Janouš je zkušený řidič, který vlastní již poněkud letitý Ford Mondeo. S moderními vozy v podstatě žádnou zkušenost nemá, pokud se nepočítají také již poněkud letité redakční Škody Octavie.

Na průběh testu se můžete podívat do naší komentované fotogalerie:



Pro test jsme využili čtyři naprosto různé automobily, z nichž každý pocházel z jiného automobilového koncernu. Tudíž v jejich interiéru se nacházejí komponenty s jiným designem, jiným způsobem ovládání a často také od jiného dodavatele. Navíc jsou ve velmi různých cenových hladinách.

Konkrétně se jednalo o vozy Fiat 600e, Mazda 3, Mercedes-Benz EQE a Škoda Scala. Dva z nich tedy měly elektrický pohon, dva karosérii hatchback a dva SUV. To ale nebylo tentokrát pro účel našeho testu podstatné.

Kolega Vilém postupně usedal do všech čtyř aut a zkoušel ovládání. Nejprve si vyzkoušel to jednodušší – tedy připojení telefonu k infotainmentu vozu prostřednictvím bluetooth.

Tento úkon, jak se ukázalo, není ani pro neznalé moderních automobilů nic extra obtížného. Stačí zapnout na telefonu bluetooth, zakliknout to správné auto, které se ukáže v seznamu a po pár dalších kliknutích již se na centrálním displeji auta ukážou třeba vaše telefonní kontakty.

A v jakém autě to Vilém zvádl nejrychleji? Zdaleka nejčipernější je v tomto ohledu Mercedes. Stačilo pouze 25 sekund, v Mazdě a Škodě stejný úkon zabral 49 sekund a nejpomalejší byl s časem jedna minuta a jedenáct sekund Fiat.

Nyní ale nastal složitější úkol. Všechna auta v tomto testu již měla z výroby nainstalovaný systém pro upozorňování na překročenou v daném místě povolenou rychlost. Projevuje se tak, že když třeba po odjezdu z křižovatky překročíte městskou padesátku o pouhý jeden až dva kilometry v hodině, začne se ozývat poměrně výrazné cinkání. Systém se dá vypnout, ale po každém dalším nastartování vozu je opět připraven k činnnosti.

Já, stejně jako mnozí další řidiči, si navíc před většinou jízd vypínám také systém pro aktivní udržování auta v jízdním pruhu. To, že mi někdo jiný točí během jízdy volantem, totiž opravdu nemám rád. Vilém tedy měl za úkol oba tyto asistenty vypnout.

Někde je to poměrně rychlý a intuitivní úkon, jinde je zapotřebí času více a stisknutí několika tlačítek.



„Nikdy bych si nemyslel, že něco takového bude pro mě tak složité,“ nechal se pak po skončení testu slyšet Vilém. Kdybychom mu občas lehce nenapověděli, zabralo by mu zmíněné vypínání i mnoho minut.

Podruhé už by to samozřejmě zvládl během pár desítek sekund. Problémem je, že někdy lze vše ovládnout tlačítky na volantu (Škoda), někdy zase kombinací tlačítek a dotyků na ikonky na displeji (Fiat), dále bylo třeba najít třeba speciální tlačítko vlevo od volantu (Mazda) a konečně ikonku autíčka v liště stále viditelných, avšak virtuálních tlačítek, pod hlavním displejem v Mercedesu.

Z naměřených časů, ale i z pocitu Viléma a našich zkušeností lze vyvodit, že nejvíce intuitivní je pro řidiče, který nemá s daným vozem žádnou zkušenost, ovládání vypínání asistentů ve Škodě. Jen si je třeba uvědomit, že je na pravé straně volantu zapotřebí vyhledat správnou ikonku a následně využít vedle umístěného válečku pro najetí na název toho žádaného systému a jedním stisknutím ho pak deaktivovat.

Podobně snadné je to v Mercedesu. Tam stačí zatlačit na autíčko pod displejem, objeví se seznam asistentů (navíc s dostatečně velkými ikonkami) a pak už je jen odkliknete.

V obou těchto vozech se s úkolem Vilém dokázal vypořádat za méně než dvě minuty a s minimální nápovědou. V Mazdě a Fiatu pak s tím bojoval zhruba o minutu déle. Navíc třeba ve Fiatu (a stejně tak v dalších nových modelem koncernu Stellantis) musíte vždy při vypínání asistentů klikat dvakrát. Poprvé pro výběr podruhé pro potvrzení, že tak opravdu chcete učinit.