Francouzská Simca: Skoro zapomenutá značka s komplikovanou historií

Francouzská automobilka Simca, jejíž vozy se i za socialismu dovážely do Československa, měla historii dlouhou 46 let. Pyšnila se i tituly Evropské auto roku, její konstruktéři vyvinuli také první Renault Espace… Za vznikem Simcy stojí jeden jediný muž. Byl to Ital Henri Théodore Pigozzi, který žil a podnikal ve Francii. Jeho podnikatelská činnost byla dlouho spojená s italským Fiatem Nejprve z dovážených dílů montoval od třicátých let lidové modely této italské automobilky, což pokračovalo i v následujících desetiletích, kdy již existovala jím založená společnost SIMCA (Société Industrielle de Mécanique et de Carosserie Automobile).

První vlastní model automobilky s označením Simca 6 vznikl v roce 1947. Byl to stále de facto Fiat Topolino alias Simca 5, ale měl už jinou karosérii a upravený motor.

Kompletně vlastní konstrukci dostal v roce 1951 sedan Aronde (francouzsky to znamená vlaštovka), což byl čtyřmetrový automobil poháněný čtyřválcem se zdvihovým objemem 1221 cm3. Postupně se ho ročně vyrábělo již dvě stě tisíc kusů a znamenalo to nutnost rozvoje výrobních kapacit.

Na některá auta, která se vyráběla po druhé světové válce, se můžete podívat do naší fotogalerie.

Vhodná příležitost nastala v roce 1954, když Ford prodával svoji továrnu v Poissy. Součástí transakce bylo i převzetí produkce modelu Vedette. Jednalo se o vůz poháněný osmiválcem a vyráběný ve variantách sedan i kombi.

Úspěšnější byla ale stále Aronde, která se prodávala dokonce i u nás v Mototechně. Měla jak tvar sedan, tak i kupé, kabriolet, dodávka, kombi či pick-up. Definitivně éra tohoto modelu skončila před šedesáti lety s bilancí 1,4 milionu prodaných kusů.



V šedesátých letech vyráběla Simca postupně například malý model 1000 (délka 3,8 metru) a o půl metru delší Simcy 1300 /1500 a také Simcy 1100. To byl automobil, který do automobilového světa poprvé přivedl koncepci pohonu předních kol s motorem převodovkou v jedné ose. Ta je dnes u „předokolek“ nejrozšířenější.

V té době již přestávala být Simca samostatnou automobilkou V důsledku výše zmiňované transakce s Fordem v ní původně malý podíl získal americký Chrysler. Ten ale postupně získával další a další akcie a nakonec měl na konci šedesátých let podíl 99 procent. Simca tak zůstala jen obchodní značkou, automobilka jako taková nesla název Chrysler France. Název americké značky se dostal i do nových modelů. Těmi byly Chrysler-Simca 160 a Chrysler-Simca 180.

Technicky byly auta vyvíjená francouzskými specialisty stále na výši, o čemž svědčí také zisk titulu Evropské auto roku pro Simcu 1307/1308. Vůz měl i líbivou klínovitou karosérii s celou výklopnou zádí.



Podnik se také sloučil se značkou Matra. Díky tomu vzniklo v roce 1976 sportovní kupé Matra Bagheera, které v roce 1981 nahradil model Talbot Matra Murena.

To již Simca jako taková neexistovala. Chrysler, který se na konci osmdesátých let dostal ve své domovině do obrovských finančních problémů, byl nucen prodat Simcu a vše s ní související francouzskému koncernu PSA (Citroën-Peugeot).

Ve vývojovém oddělení rozpracované modely tak poté dostaly jméno Talbot. Toto logo měl mít na své karosérii i typ Arizona, ovšem nakonec si ho Peugeot vzal pod svá křídla a začal ho prodávat jako Peugeot 309.

Práci inženýrů původní Simcy je možno nalézt rovněž v první generaci rodinného velkoprostorového vozu Renault Espace. Prototypy vznikly jako Talbot Solara. Ovšem tehdejší vedení PSA o projekt nemělo zájem, a tak jej prodalo konkurenční francouzské automobilce.

O tom, že konstrukční oddělení původní Simcy bylo velice široce rozkročené, svědčí také fakt, že v sedmdesátých letech byla jedinou automobilkou na světě, v jejíž autosalonech šlo koupit auta jak s klasickou koncepcí pohonu (motor vpředu a poháněná zadní kola), tak s motorem vpředu a pohonem předních kol, dále s motorem vzadu a pohonem zadních kol a konečně s motorem uprostřed a pohonem zadních kol.

Památkou na zlaté časy Simcy jsou nyní jen historické vozy sběratelů například v českém Simca klubu nebo zápisy v historii slavných automobilových závodů. Například je vůz Matra Simca MS 670 od počátku sedmdesátých let celkem třikrát zapsán do listiny vítězů čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans.