Labutí píseň limuzín Tatra utichla před 25 lety. Model 700 byl drahý a zastaralý

Automobilka Tatra ukončila výrobu osobních vozů přesně 102 let od zkonstruování prvního modelu Präsident. Posledním typem byl 700, který ovšem jen dále rozvíjel koncepci Tatry 613 z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Je to rozhodně nejvzácnější typ sériové osobní Tatry, protože se jich vyrobilo jen 63. S odstupem čtvrtstoletí se celý projekt limuzíny Tatra 700, která uzavřela éru klasických osobních aut vyráběných v nejstarší české automobilce, jeví jako ekonomický nesmysl. Zodpovědným činitelům kopřivnické firmy to mohlo být jasné už po vyhodnocení prodejů vozu Tatra 613 v první polovině devadesátých let. V roce 1995 totiž produkce tohoto modelu v pobočném závodě klesla na pouhých 55 vozů. Nebyla to ani desetina počtu, jakého tento vůz dosahoval ještě v roce 1990.

Na to, jak vůz vypadal, se můžete podívat do fotografie, kde jsou i unikátní záběry a vzpomínky z vývojové dílny„V roce 1995 bylo vedením společnosti Tatra rozhodnuto o ukončení výroby osobních vozů v Příboře a případně další objednané kusy montovat v dílnách technického vývoje Tatry přímo v Kopřivnici,“ vzpomíná dlouholetý technický náměstek závodu Tatra Příbor Zdeněk Kübel.

Přitom právě v té době připravovala Tatra nový typ limuzíny Tatra 700. Vývoj začal v průběhu roku 1995 a funkční prototyp byl hotový za pouhých deset měsíců. Dnes, kdy vývoj nového modelu nebo nové generace daného typu auta trvá renomovaným automobilkách téměř čtyři roky, se to zdá prakticky jako zázrak.

Jenže, Tatra 700 fakticky novým modelem nebyl. Však také oficiální výrobní označení vozu zní Tatra 613-4 Mi long Model 96. To proto, že nebylo dost prostředků na provedení příslušných homologačních zkoušek na nový typ.

Jak uvádí ve svém článku na webu Tatra 700.cz Miloš Bukáček, o název novinky se v Tatře svého času pohádali. Logické by bylo, aby na počátku číselného označení byla šestka. Tak tomu ostatně bylo po celou dobu poválečnou dobu. Navíc hrozila v případě použití třeba číslic 7 nebo 9 kolize s právníky jiných značek jako BMW nebo Saab. Osmička zase byla vyhrazena pro nákladní Tatry.

„Nakonec bohapustou hádku ukončil tehdejší generální ředitel Karel Beneda bouchnutím do stolu a doslova proučil, že nový vůz se bude jmenovat Tatra 700,“ píše Bukáček.



Velkolepá premiéra vozu, jemuž vnější tvary udělil britský renomovaný designér Geoff Wardle, se konala 9. dubna 1996 v pražském hotelu Hilton. Tatra ale hned narážela na výrobní problémy. Například navržený přední blatník nebylo možné obrobit na stávající fréze. Proto ho museli vyrábět po částech a následně svařovat.

Zákazníky pak odrazovala nemožnost objednání mnoha prvků výbavy. Například systému ABS nebo airbagy. Ty přitom již o rok dříve začala třeba značka Škoda montovat do lidového modelu Felicia.

Na počátku byla cenovka auta ve standardním provedení 1 466 000 Kč. Ovšem již o září se takový vůz zlevnil na 1 229 000 Kč. Ve standardní výbavě toho ale neměl mnoho. Třeba palubní deska měla sice potah z kůže, ale sedačky, výplně dveří i další části interiéru byly textilní. Standardní výbava dále obsahovala klimatizaci, nezávislé topení, vyhřívání a elektrické ovládání zpětných zrcátek a také tónovaná skla a kola z lehké slitiny.

Seznam příplatkové výbavy byl podle záznamů dochovaných v Muzeu osobních vozů v Kopřivnici bohatý. Jenže zákazník pak musel oželet značné sumy peněz. Třeba za kompletní kožený interiér se připlácelo 62 000 Kč, za elektricky seřiditelné sedačky značky Recaro neuvěřitelných 290 000 Kč, CD měnič vyšel na 19 000 Kč a videopřehrávač s barevným monitorem se montoval za 137 000 Kč. A to jsou, prosím, ještě ceny bez DPH.

„První verze tohoto vozu, která se vyráběla v letech 1996 až 1997, vzniklo 40 kusů,“ dodává kurátorka muzea Michaela Bortlová.

Vůz poháněl stejný vidlicový vzduchem chlazený jako v dosavadních Tatrách 613. Měl tedy zdvihový objem 3,5 litru a výkon 200 koňských sil. Jeho točivý moment byl přenášený opět za zadní kola prostřednictvím pětistupňové manuální převodovky. Ukazovalo se ale, že i vzhledem k vyšší hmotnosti sedmistovky v porovnání se šest set třináctkou, by se hodil výkonnější pohonný agregát.

A tak hlavní motorář Tatry Karel Bordovský vyvinul motor se zvětšeným zdvihovým objemem na 4,3 litru. Výkon vzrostl na cca 234 koní a točivý moment z 300 na 380 Nm. Tento motor se nabízel za příplatek.

Zásadní změna vizáže zadní partie Tatry 700 nastala v roce 1997. Designér Jiří Španihel zapustil zadní okno mezi dřívější svislé spojlery a zároveň posunul kapotu směrem vzhůru. Díky tomu se i zlepšilo chlazení agregátu. Auto také díky němu dostalo novou palubní desku. Cena vozu stoupla na 1 800 000 Kč v základní verzi, maximálně vybavené exempláře se prodávaly za 2 300 000 Kč.

Takových Tater 700-2 ovšem nakonec smontovali jen 23. Vůbec poslední čtyři osobní Tatry vznikly na sklonku roku 1998. „Dvě měly motor 3,5 litru, dvě pak 4,3. Dva byly lakovány odstínem tmavě modré barvy, dvě pak vyjely ve stříbrné metalíze,“ uvádí Michale Bortlová.

Vůbec poslední oficiálně vyrobený exemplář pak podle ní převzal zákazník v březnu roku 1999. Pak sice ještě jeden pražský autoservis smontoval další sedmistovku z náhradních dílů, ta se však již do oficiálních statistiky aut z Kopřivnice počítat nedá.