Náklaďák IFA G5 se „proslavil“ u Berlínské zdi, objevil se i v seriálu Vyprávěj

Vůz IFA G5 byl původně zamýšlen jako důležitý prvek nákladní dopravy v Německé demokratické republice. Nakonec se proslavil především v armádních a policejních službách a s přezdívkou „Chromá bedna“ se stal symbolem doby, protože byl mimo jiné nasazen i při stavbě Berlínské zdi. Přestože jeho výroba trvala přes deset let, vůz se nikdy nedočkal masového exportu a zůstal spíše ikonou východního bloku. Jeho nástupcem se pak stal rovněž dobře známý náklaďák IFA W50. Byl to nákladní vůz, který měl původně ambici stát se jedním z nosných pilířů dopravy v někdejší Německé demokratické republice. Bohužel pro něj se tak nestalo, protože hlavními odběrateli nákladního vozu IFA G5 byly policie a armáda. Automobil se tak nejvíce „proslavil“ v provedení s pancéřováním a vodním dělem, přičemž několik vozů bylo nasazeno při stavbě proslulé Berlínské zdi. Objevil se také v několika filmech a v českém seriálu Vyprávěj.

Vývoj vozu vlastně začal už v době II. světové války ve firmě Vomag. Ostatně podoba s někdejšími typy Vomagu je více než patrná. Jenže po skončení války zůstala jen dokumentace.

Automobilka Vomag ale byla v roce 1946 sovětskými okupačními orgány zrušena, zařízení demontováno a odvezeno v rámci reparací do Sovětského svazu a budovy továrny zbořeny. Proto další vývoj vozu pokračoval u firmy Auto Union, respektive Horch.



Prototyp G5 tak vznikl až v roce 1952, aby následná výroba probíhala v podniku VEB Kraftfahrzeugwerk Ernst Grube Werdau, nedaleko Zwickau, až do roku 1964. Podnik se stal součástí kombinátu IFA a vznikl v roce 1945 v někdejší zaniklé továrně firmy Schumann-Werke v již zmíněném Werdau.

Písmeno G v názvu znamená Gelände – terénní, číslice 5 označuje nosnost pět tun. Vůz se osazoval širokou škálou nástaveb. A přestože měl nákladní automobil IFA G5 silnější motor než sovětský třínápravový ZIS - 151, byl v terénu značně pomalejší. Od řidičů si vysloužil nelichotivou přezdívku Chromá bedna.

VIDEO / Setkání IFA G5 u příležitosti 70 let od zahájení výroby:

Vůz měl tři nápravy, přičemž všechny byly poháněné (6×6). Pohon přední nápravy bylo možné vypnout. Nástavby na G5 byly většinou zhotovovány ve specializovaných podnicích mimo výrobní závod ve Werdau. Kabina řidiče byla dodávána v několika různých provedeních. Například prodloužená pro hasičské automobily, s plátěnou střechou nebo s odklopným čelním sklem.

Společně s vozy označenými jako G5 byly ve Werdau souběžně vyráběny také vozy IFA H6, takže oba typy sdílely množství společných dílů a agregátů. Pro zlepšení terénních vlastností byl vyvinut i jejich možný následovník se silnějším motorem. Ten byl označen jako G5/3, ale do výroby se nikdy nedostal.

V průběhu sériové výroby se vůz postupně mírně zdokonaloval, takže vznikly ještě dvě generace, a sice G5/1 a G5/2. Od základu nově vyvinutým následovníkem pak měl být již zmiňovaný vůz G5/3. Měl mít vzduchem chlazený vznětový motor V8 o objemu 12,5 litru. Vůz měl být klasicky třínápravový s jednoduchým obutím a regulací tlaku v pneumatikách. Mezi lety 1958 až 1961 vznikly čtyři funkční vzorky a dva předvýrobní prototypy.

V květnu 1962 byl vývoj typu G5/3 přerušen. Důvodem se stalo rozhodnutí o sériové výrobě i později u nás dobře známého vozu IFA W50. Skutečnou příčinou, jak uvádí portál wikipedia, ale byla tehdejší hospodářská situace v NDR.



Především vývoj motoru a pneumatik se potýkal s velkými problémy. Navíc chyběly prostředky na investice do modernizace výrobního závodu. K tomu ještě byl předpoklad odběru pouze malých počtů vozů armádou a prakticky nulové šance na export.

Hlavními odběrateli vozů byla armáda, pohotovostní jednotky policie a lidová policie. Proslulost si automobily IFA G5 získaly v provedení s pancéřováním a vodním dělem pro potlačení případných demonstrací, které byly nasazeny v noci z 12. na 13. srpna 1961 při stavbě proslulé Berlínské zdi. Zde byla nasazena speciální verze označená jako SK-2 WaWe – WasserWerfer.

Protože v NDR byl celkově trvalý nedostatek nákladních automobilů, byly i opotřebené vozy z armády přesouvány do zemědělských podniků, ale i jinam do národního hospodářství. Také hasiči používali hodně vozů tohoto typu.

Určitě zajímavou se stala verze cisternového hasičského automobilu s prodlouženou kabinou pro 7 členů posádky, vodním dělem a na přídi umístěným čerpadlem, kterou ve spolupráci s výrobcem hasičské techniky ve městě Jöhstadt podle portálu Automobil Revue zhotovili ve 120kusové sérii.

„V provedení jednostranného i třístranného sklápěče se G5 uplatnil ve stavebnictví, obvyklá se stala i cisternová vozidla pro převoz pohonných hmot. Vedle nákladního valníku doznaly velkého rozšíření i skříňové nástavby, které v armádě sloužily jako pojízdné dílny, velitelská stanoviště, elektrocentrály, polní tiskárna, ošetřovna nebo zpravodajské pracoviště,“ píše se na webu Automobil Revue.

Specializovanými verzemi byly záchranné varianty pro nasazení při katastrofách, přepravníky pontonů, tahače, autojeřáby nebo sněhové frézy.

Pro nasazení v armádě byla nosnost 5 tun dostatečná a důležitá byla průchodnost terénem. V národním hospodářství ale tyto vlastnosti příliš nevyhovovaly. Proto byly náklaďáky IFA G5 co nejrychleji nahrazovány vhodnějšími typy vozidel.

Během své kariéry se užitkový automobil IFA G5 sice projevil jako robustní a spolehlivé vozidlo, ale v době kdy se vyrábělo, už bylo zastaralé. Snahy o vývoz do kapitalistických zemí se nepovedly. Nepomohlo ani úspěšné propagační testování ve Werdau vyráběných automobilů v horských oblastech Tibetu v roce 1956. A tak jen omezený počet exportovaných kusů nalezl své odběratele pouze ve státech východní a jižní Evropy.

Východoněmecký náklaďák IFA G5 si zahrál také v několika filmech. Ve většině případů to byla verze s vodními děly.

Výjimkou jsou snímky Der Tunnel, německý akční film z roku 2001 a americký film C.S.A.: The Confederate States of America.

V dalších už hrál pancéřový vůz německé pořádkové policie. A to v americkém filmu Escape from East Berlin – Útěk z východního Berlína z roku 1962. V dramatu Die Mauer - Berlin '61 z roku 2006, u nás uváděném jako Studené léto. V maďarském muzikálu Made in Hungaria z roku 2009.

Také v českém seriálu Vyprávěj (2009 až 2013), konkrétně v první řadě, v 9. dílu, a v českém dokumentu Rekonstrukce okupace z roku 2021 režiséra Jana Šikla.

• Délka 7,17 metru, šířka 2,50 metru, výška 3,00 metry.
• Motor EMaW 6—20 (diesel, 9036 cm3, 88 kW), převodovka manuální pětistupňová nesynchronizovaná.
• Vlastní hmotnost 7 850 kilogramů. Po silnici mohl G 5 převážet náklad o hmotnosti 5 150 kilogramů, v terénu 3 650 kilogramů a připojený vlek mohl vážit 4 000 kilogramů.
• Podle některých pramenů, které byly samozřejmě tajné, mělo být v letech 1952 až 1964 zhotoveno celkem 10 099 kusů G5 všech variant a provedení.