Panu K. se stala autonehoda. Jelikož to ale naštěstí byly jen „plechy“, auto ihned dopravil do servisu k opravě. Vyřizování věcí spojených s havárií probíhalo bez problémů až do chvíle, kdy mu místo částky fakturované opravnou pojišťovna vyplatila o 30 procent méně.
Důvodem krácení byla údajná
amortizace, jinak řečeno korekce nákladů na materiál. Tohoto nástroje pojišťovny využívají ke snížení náhrady škody na vozidle. Hlavním argumentem je, že by se auto po provedené opravě zhodnotilo a došlo by tak ke zvýšení jeho ceny. Amortizace tak pojišťovnám slouží jako náhrada částky, o kterou se navýšila cena auta.
Případů, kdy je takto krácena vyplácená částka, jsou podle sdružení Pomoc poškozeným stovky. Přitom je velká část z nich přinejmenším sporná. „Lidé se málo brání, čehož pojišťovny využívají pro svůj prospěch,“ vysvětluje Lukáš Fládr ze sdružení Pomoc poškozeným. „V průměru jde o tisíce až desetitisícové částky za jednotlivé nehody. V součtu si pak pojišťovny přijdou na miliony korun navíc,“ dodává Fládr.
V řadě případů je amortizace velice sporná, protože lze objektivně konstatovat, že k
navýšení hodnoty vozidla v žádném případě nedošlo. „Například při výměně předních či zadních světlometů nebo nárazníků se vozidlo jen uvede do stavu před nehodou.
Pojišťovny si tak mnohdy nárokují něco, na co nemají právo,“ vysvětluje Lukáš Fládr ze
sdružení Pomoc poškozeným. „Naopak, u zánovních aut a zásahu do nosných částí karoserie se auto ani po náročné opravě nedostane do stavu před nehodou a jeho hodnota je nižší,“ dodává Fládr. Pak by měl poškozený dostat zaplacenou nejenom fakturu za opravu, ale i tzv. znehodnocení vozidla.
„Rozpoznat, zda má pojišťovna na amortizaci nárok, je často poměrně komplikované a je nutné vycházet ze stáří opraveného automobilu, počtu ujetých kilometrů, z konkrétního poškození a dílů, které byly použity při jeho opravě,“ říká Lukáš Fládr, podle kterého jsou ale případy, kdy skutečně dojde ke zvýšení ceny vozidla, spíše ojedinělé. Odečet korekce materiálu se podle metodiky výpočtu může pohybovat od nuly až do 50 procent z celkové částky.
Dyskusja
Koloss, 21.02.2013 16:11
Co jsem si měl z toho článku odnést? Že nás pojišťovny odírají, to tady víme prakticky všichni. Nějaký konkrétní návod, jak se bránit, nejlépe s odkazy na paragrafy a soudní rozhodnutí, to tady není. Jen se dozvíme název nějakého sdružení, které nás jistě ochotně zastoupí a bude po pijišťovně možná i něco vymáhat, ale takové firmy jsou často jen další zlodějí, až to vypadá, že jsou to prodloužené ruky pojišťoven, které mají nějaké odbojníky jen otupit, protože jim nakonec stejně vlastně nic nenabídnou.
Reno, 21.02.2013 19:22
zrovna nedávno mi říkal známý, jak ho pojišťovna okradla, dal to k soudu, samozřejmě ho prohrál...
asi to nebude tak jednoduché.
Petr S, 21.02.2013 22:29
Mně to jen potvrdilo to že jsem udělal dobře, když jsem se zbavil všech pojistek, kterých jsem zbavit mohl. Radši si veškeré škody zaplatím sám sobě a ze svého. Platím už jen povinné, živel na dům kvůli hypotéce a úrazové na smrt kvůli rodině. Havarijko a pojistku domácnosti jsem už dávno zrušil. Jako klient velké firmy (pojišťovna, telekomunikační firma apod.) vždycky tak trochu taháš za kratší konec provazu. A můžeš jen doufat, že sis všechny podmínky smlouvy, cca 6 stran psané drobným písmem vyložil stejně jako pojišťovna. Mnoho lidí podmínky pojistek asi ani nečte a prostě "věří", že jsou zajištěni. Kolega si pojistil kufry na dovolenou a když mu je ukradli, tak mu pojišťovna řekla ať donese účtenky ke všemu co v tom kufru měl. Takže asi tak.