Jaký je Renault Vel Satis?

Vážení přátelé,
velice vážně uvažuji o zakoupení vozu Renault Vel Satis. Vzhledem k počtu kilometrů které ročně najezdím cca 15 000 bych raději sáhl po benzinové verzi. Jaký je Váš názor na tyto ojetá auta a jaký motor by jste mi doporučili?

Děkuji za Vaši radu

Nývlt Pavel

Vážený čtenáři,

ve svém „hledáčku“ máte skutečně zajímavý a výjimečný automobil, který na silnici často nepotkáváme. Pojďme se v následujících řádcích podívat na jeho důležité vlastnosti a hlavně zhodnotit všechna důležitá rizika.

V nabídce francouzského výrobce se objevil v roce 2002. Ukázal nový designérský směr, který byl již dříve naznačen konceptem stejného jména. V tomto designovém duchu se měly nést i další modely značky. I když, první „vlaštovkou“ byl model Avantime, který se objevil koncem roku 2001. Jeho výroba ale díky malému zájmu skončila již po necelých dvou letech. Vel Satis je přece jen trošku umírněnější a můžeme ho v nabídce nalézt i v současné době. I když, jak je zvykem, již v mírně faceliftované podobě. Design ale v článku hodnotit nebudeme. Pouze poznamenám, že je to přesně ten typ automobilu, který Vás buďto nadchne, a nebo vůbec ne. To, že patříte do první skupiny, je jasné z Vašeho dotazu.

Ani v dnešním článku nezačnu ničím jiným, než výhodami tohoto modelu. Jako první musím zmínit pohodlí a interiér vozu. V recenzích vozů francouzské provenience jsme zvyklí psát o nekvalitních materiálech a špatném zpracování. Tentokrát jsme ale někde úplně jinde. Materiály jsou příjemné na dotek, jsou kvalitní a úroveň zpracování je dle mého názoru na dobré úrovni. Prostorná sedadla (i vzadu) poskytnou opravdu dostatečný komfort. Ta přední nabízejí, kromě obvyklých možností seřizování, i „zlomení“ opěrky zad a přizpůsobení všem požadavkům. K pohodlí také přispívá konstrukce automobilu. Ten je vysoký – cestující mají i při vysokém posezu stále dost místa nad hlavou. Vel Satis je také dostatečně široký – vzadu mohou sedět vedle sebe tři dospělé osoby bez jakéhokoliv problému. Zavazadelník nabízí průměrných 460 litrů s tím, že je k dispozici běžná rezerva. Na sedadlech naleznete kvalitní kůži a dveře a palubní deska jsou vykládány dřevem. Pokud používám výrazy „dřevo“ či „kůže“, nemám na mysli imitace, jaké někdy můžeme zahlédnout i ve vozech této cenové kategorie. Rozsáhlou standardní i nadstandardní výbavu vozu ani nemá cenu komentovat. Jízdní vlastnosti vozu jsou komfortní, ale poměrně jisté. Konstruktéři použili modifikované zavěšení kol typu McPherson u nápravy přední a víceprvkové zavěšení využívající trojúhelníková ramena u té zadní. Ostřejší jízdy se tedy nemusíte obávat, ale samozřejmě v mezích možností těžkého a poměrně vysokého vozu. Brzdy jsou dostatečně dimenzované. Řízení je, tak jako u nových francouzských vozů, bez zpětné vazby. Domnívám se ale, že u komfortní limuzíny je to prakticky jedno. Jako poslední klad bych rád zmínil pasivní bezpečnost. Nárazový test Euro NCAP absolvoval Renault Vel Satis v roce 2002 a získal při něm 34 bodů, tedy 5 hvězdiček.

Dále zhodnotíme motory, které jsou v nabídce. Ve svém dotazu píšete, že více Vás zajímají motory zážehové. Troufám si říci, že u tohoto vozu jsou lepší volbou. Nejprve se ale podíváme na ty vznětové. Slabší motorizací byl hned od uvedení vozu na trh čtyřválec 2.2 dCi s výkonem 110 kW (Euro 3). Pro pohon tak těžkého vozu je i jeho mohutný zátah z nízkých otáček poněkud slabý a dynamika je tak pouze průměrná. Navíc tento motor je nechvalně známý tím, že vstřikovače systému common-rail ani turbodmychadla nemají příliš dlouhou životnost. V ČR již tento motor v nabídce není, existují ale i jeho novější verze s výkonem 85 či 102 kW. Další vznětovou motorizací, která byla v nabídce od uvedení vozu, je vidlicový šestiválec 3.0 dCi s výkonem 130 kW (Euro 3) či později 133 kW (Euro 4). Jedná se o „globální“ motor, pocházející od automobilky Isuzu a je využíván i v automobilech značky Opel či Saab. Tento je kombinován pouze s pětistupňovou automatickou převodovkou. V současné době již byla vystřídána šestistupňovým ústrojím, které se ale ještě mezi ojetinami vyskytovat nebude. Troufám si tvrdit, že se jedná o nejproblematičtější motor v nabídce. Tentokrát ale nebudu hanit systém vstřikování, který pochází od firmy Denso a je poměrně spolehlivý. Hlavním problémem je systém chlazení. Díky nevhodné konstrukci a umístění chladičů, a do roku 2005 také díky softwarové chybě, která má za následek chybné vyhodnocování údajů z teplotních čidel, se motor neustále přehřívá. Prasklé těsnění pod hlavou, prasklá hlava nebo tekoucí čerpadlo chladicí kapaliny jsou už jen následky. Tyto problémy se u většiny motorů projevily již při 50 -100 tis. najetých kilometrů. Rovněž pětistupňový automat ve spojení s tímto motorem příliš často kolabuje. Motor má navíc silný turboefekt a nevhodnou momentovou charakteristiku. Tím ale není na trhu zdaleka jediný, navíc automat tyto nedostatky obvykle dokáže trochu skrýt. Verdikt je ale jednoznačný, tento motor Vám rozhodně nedoporučuji. Pokud byste z jakéhokoliv důvodu chtěl volit vznětovou motorizaci, počkejte na 2.0 dCi s výkonem 110 kW (od poloviny roku 2005) nebo s výkonem 127 kW (od začátku roku 2006). Je to mimořádně tichý a kultivovaný agregát s rozumnou spotřebou paliva. Zatím se ještě nestačil „blýsknout“ žádnou typickou závažnou poruchou. Piezoelektrické vstřikovače od firmy Bosch či turbo chlazené kapalinou jsou snad příslibem lepší spolehlivosti. Pomalu se dostáváme k zážehovým agregátům. První z nich je přeplňovaný čtyřválec 2.0 T, nabízený v provedení Euro 3 s výkonem 120 kW, od roku 2004 pak v provedení Euro 4 s výkonem 125 kW. Tento motor je spolehlivý a vcelku výkonný, pouze cca do 3 tisíc otáček nepředvádí tolik elánu, jako konkurenční pohonné jednotky této třídy. Může být kombinován s manuální i automatickou převodovkou a poskytuje vozu slušnou dynamiku. Musím ale konstatovat, že skutečně optimální pohonnou jednotkou pro tento vůz je zážehový vidlicový šestiválec s objemem 3.5 litru a výkonem 177 kW. Tento agregát pochází od partnerského Nissanu. Je to tichý, výkonný a bezproblémový motor, vyznačující se plynulým zátahem a v kombinaci s pětistupňovým „automatem“ je opravdu tím pravým pro Renault Vel Satis. Jediné, v čem může být problém, je spotřeba pohonných hmot. V dnešní „naftové“ době bude 12 – 15 litrů naturalu na každých 100 km vypadat nepatřičně.

V dalším odstavci se podíváme na nejčastější závady tohoto vozu. Určitě si musíme přiznat, že Renault Vel Satis rozhodně není vzorem spolehlivosti. Výše jsem popisoval typické neduhy vznětových motorizací. Další slabinou je určitě elektronika. Jistě jste již četl recenze na Renault Laguna 2. generace nebo Renault Mégane 2. generace. Oba tyto vozy jsou těmito problémy pověstné a Vel Satis je na tom bohužel stejně. Vůz je opravdu „napěchovaný“ elektronikou a čas od času něco začne stávkovat. Může se jednat o bezklíčové otevírání a startování vozu, ovládání klimatizace, rádio, kontrolu tlaku v pneumatikách, teplotní čidlo atd… Někdy se jedná o banality. Pokud při námraze na předním skle hlásí dešťový senzor poruchu, nebo pokud se rozsvítí kontrolka airbagu a po opětovném nastartování zase zhasne, nic se neděje. Stává se to i u jiných vozů a nikdo se nad tím už příliš nepozastavuje. Pokud vůz nereaguje na Váš příchod či zmáčknutí tlačítka na kartě a neodemkne se, je to větší problém. Bohužel jsou to závady, které se objevují zcela nahodile a při koupi ojetého vozu to neovlivníte. Mechanickou část vozu ale zkontrolovat můžete. Doporučil bych Vám zaměřit se hlavně na stav zavěšení kol. U tohoto vozu se menší výdrží vyznačuje zadní náprava – věnujte jí tedy dostatečnou pozornost. Jednak dejte pozor na jakékoliv podezřelé zvuky při zkušební jízdě, a samozřejmě trvejte na důkladné prohlídce. Také se soustřeďte na stav převodovky – a to jak v případě šestistupňové manuálu, tak již výše zmiňovaného pětistupňového automatu ve spojení se vznětovým třílitrem. Prodávající Vám určitě rád vyhoví – zájemců o koupi tohoto vozu není příliš mnoho. Ještě bych se zastavil u servisu. Ten je i v rámci zvyklostí značky Renault poměrně drahý a navíc ne všude tomuto vozu dobře rozumějí. Vzhledem k tomu, že se málo vyskytuje na silnicích, vyskytuje se málo i v servisech. Některé díly jsou shodné s lagunou druhé generace a na vrakovištích je možné občas něco sehnat – zabere Vám to ale asi více času. Některé díly existují i v druhovýrobě. Přesto prosím počítejte s tím, že servisní náklady budou odpovídat pořizovací ceně nového vozu.

Obvykle nabízíme nějakou alternativu, která by stála za zvážení. V tomto případě to ale považuji za zbytečné. Renault Vel Satis je tak netypický vůz, že pro jeho koupi se musí člověk nadchnout a pak pouze dodatečně hledá rozumné důvody, pro které jej skutečně koupit, nebo naopak zavrhnout. Na jedné straně je určitě vnitřní prostor, pohodlí a komfort, výbava a bezpečnost, na straně druhé pak poruchovost a horší pověst výrobce. Jde-li Vám jen o komfort, Citroën C5 či Mercedes třídy E s Airmaticem jsou také skvělé, Renault ale nabízí i zvláštní image. Pokud Vás předchozí řádky neodradily, doporučuji uvažovat o motorizaci 2.0 Turbo či 3.5 V6, nejlépe pak po modernizaci v roce 2005.