Jaké menší benzínové auto pro cestování po dálnici?

DOTAZ: Dobrý den, sháním auto na každodenní cestování do práce. Cca 40 km dálnice, zbytek město. Preferuji benzín. Vzhledem k tomu ,že budu cestovat převážně sám, raději bych menší auto, které by mělo dobrou spotřebu při vyšších rychlostech, výkonem přibližně 120 koní. Spíše zánovní auto v ceně kolem 200 tisíc.

ODPOVĚĎ: Dobrý den,

první dotaz, který je vhodné si položit (bez ohledu na značku vozu) je, zda-li by Vám nestačilo třídveřové vozidlo, nebo zda-li potřebujete pětidveřové.
Benzínový motor s výkonem kolem 120 koní nás dostává buďto do kategorie atmosféricky plněných agregátů o kubatuře 1600 až 1800 ccm nebo do kategorie foukaných čtrnáctistovek.
Dobrou spotřebu ve vyšších rychlostech nemá žádný vůz, můžeme ale tento požadavek přetransformovat na preferenci šestého převodového stupně.
Cena nám umožňuje poměrně široký výběr, vezmu tedy od počátku v potaz jen několik vybraných favoritů. Zánovním vozem budeme rozumět vozy s rokem výroby od 2008. Podíváme se v rámci segmentu nižší střední třídy od řekněme low-endové produkce až po (sub)prémii, cenovka Vám to umožňuje. Neuvádíte jednu zásadní informaci - jak dlouho hodláte vůz používat.
Na začátku se podívejme na Fiat Bravo T-jet, jediného a tím pádem exkluzivního zástupce klubu vozů plněných pomocí turbodmychadla. Jeho čtrnáctistovka dopovaná klasicky turbem IHI (ve službách FIATu modifikovaně již od éry legendárního Una Turbo) produkuje maximální výkon 88kW. Šestistupňový manuál Vás při jízdě dálničním rychlostním limitem neochrání před osmilitrovou spotřebou, ale to je snad pochopitelné. Pokud chcete jezdit ekonomicky, nelze prostě jet s těžkou nohou. Bravo zdobí relativně bezproblémový provoz, olej se samozřejmě nemění podle předepsaných norem (30.000km), ale alespoň jednou tak často. Za mne, coby staromilce a příznivce atmosféricky plněných motorů, bych tohoto Itala přece jen vzal na milost. Je to vůz, který Vám Vaše peníze vrátí na silnici do poslední liry, které bude schopen. Pověst poruchovosti si s sebou nese do značné míry neprávem, krom dětských nemocí se jedná o vyspělý vůz, který jen pokračuje v tradici toho, co ve FIATu vždy uměli. Malá, někdy zábavná auta, která jsou sice trochu svá designem a ergonomií, ale co se týče funkčnosti jim není příliš co vytknout.
Nebyl by to článek ode mne, abych nezmínil Ford Focus. Nuže tedy, máme tu notoricky známý Focus II s klasickou šestnáctistovkou pod kapotou. O ní se člověk stará rád, neboť je to nezáludný Duratec (Sigma, což znamená, že do 150.000km o motoru krom oleje a rozvodů nevíte, pak se musí hlídat spotřeba oleje). Sice mu chybí nějakých 20koní k tomu, aby se dostal na úroveň Vašich představ, ale na Focus bez problému stačí. Silnější verzi s proměnlivým časováním ventilů nedoporučuji, pokud nechcete jezdit za víc než 8litrů. S klasickou 1,6kou a pětistupňovou převodovkou budete jezdit zhruba kolem 7,5litrů, budete mít k dispozici jeden z nejlepších podvozků své doby a své třídy, co víc si přát?
Pokud si přejete víc, tak se před výletem do Francie podíváme k Volvu, které Vám v podobě svého babyVolva C30 nabízí stylovku, jež nemusí nutně být jen nákupní taškou do městského provozu. Podvozková platforma C1 je sdílena mimo jiné právě s Fordem Focus. Osmnáctistovka o výkonu 92 kW patří do jiné motorové rodiny než Duratec (do rodiny MZR vyvinuté Mazdou v mnoha variantách). A prodávané Fordem ve svých produktech coby Durateky, aby se to lidem pletlo a aby měli pocit, že dostávají Forda se vším všudy. Zde je samozřejmě situace ještě zajímavější o ten kousek švédského vozu, o němž se bavíme. Zajímá Vás spotřeba? S pětistupňovým manuálem se zde prakticky nedostanete pod 7,5 litrů na 100km. Ale je nutno podotknout, že se jedná o nejdospělejší a nejdotaženější z představovaných vozů a auto je až na určitou tupost v řízení radost řídit (zní to divně, ale je to tak). Pokud opravdu jezdíte sám a nikdy, opravdu nikdy nepotřebujete odvézt víc než 2 lidi včetně sebe, mohlo by stát za úvahu.
Co vybrat z francouzské produkce, která se do Vašich parametrů trefuje vícero produkty? Trojlístek Citroën C4, Renault Megane i Peugeot 207 Vás může uspokojit, jedná se zdaleka o nejnovější vozy, které za své peníze můžete dostat a slovo zánovní zde znamená něco jiného než například u výše zmíněného Volva. Malého Peugeota jsem zařadil proto, pokud byste skutečně chtěl malý vůz. Každý z vozů má své klady a zápory, doporučuji zkušební jízdy. Z této trojice bych jako nejvážnějšího kandidáta minimálně na zkušební jízdu viděl Renault.
Opel Astra toho nabízí víc, než se na první pohled zdá. Šestnáctistovka s proměnlivým časováním sacích i výfukových ventilů a proměnnou délkou sání disponuje maximálně 115-ti koňskými silami, ale na druhou stranu je tlumena emisními normami. Spotřeba oplácké benzíny obvykle zdobila a i tento motor je toho příkladem (a to i přes absenci šestého rychlostního stupně). Převedeno do řeči čísel, hranici sedmi litrů na 100km byste měl uhájit. Potěšitelné je řízení, které sice nedosahuje kvalit Fordu, ale zpětnou odezvu v něm naleznete. Podvozek platí daň za vlečenou zadní nápravu, ale na komfortu to znát nebude a hrozit Astře jízdou na hranici limitu jejího podvozku? To se prostě nedělá...
Posledním kandidátem je Toyota Auris. Nebojte, není to Japonec na konec (stejně jsem na tuto rádoby vtipnou hlášku alergický). Proč Auris? Protože to auto má jen jeden problém. Jinak pro Vás může představovat dokonce optimální volbu. Po městě je úsporné, motor je technologicky na výši, spolehlivost na vysoké úrovni, příjemně se do něj leze, respektive „leze“ se do jiných aut, do Aurisu se skutečně nastupuje. Ale Auris před faceliftem nemá šestý převodový stupeň (co na tom, že jej nemají ani některé výše uvedené vozy) a co hůře, je zpřevodován tak, že při jízdě dálniční 130-kou točí motor 4.000 otáček. A to může být kámen úrazu. Prostě buďto byste musel jezdit pomaleji po dálnici (což je nedůstojné, nenosí se to atd.), nebo byste musel akceptovat to, že jinak skvělé auto Vám na dálnici projí to, co ve městě ušetřilo. Nebo jít přesně na cenový limit a hledat jeden z mála kousků po faceliftu, což v případě zájmu o tento vůz lze doporučit.
Základem je (jako vždy) nestydatost v počtu zkušebních jízd, s Vašimi požadavky nebudete řešit závady, ale spíš to, jaké auto Vám svým projevem a charakterem sedne, zda-li to bude stylovka typu Volva C30, některý z klasiků hlavního proudu produkce (Ford, Renault, Opel), či svým způsobem raritní vozy jako Bravo T-Jet nebo Auris, které na našich silnicích vídáme spíše zřídka. Závěrem podotýkám, že ve Vašem případě je nutností řádně vedená servisní kniha.