Trněný: Dakar je diagnóza. Závodník z Domažlicka plánuje návrat do dun

Karel Trněný, český závodník z Meclova na Domažlicku, se po letošní účasti na Rallye Dakar připravuje na další sezónu plnou výzev. V rozhovoru pro Deník odhalil nejen své plány na návrat do Saúdské Arábie, ale také finanční náročnost účasti na tomto prestižním závodě. Jaké jsou jeho další kroky a jaké překážky musí překonat, aby se opět postavil na startovní čáru? Ještě nevstřebal únavu z letošní Rallye Dakar a už plánuje Karel Trněný z Meclova na Domažlicku další závody a návrat do dun v Saúdské Arábii začátkem příštího roku. V rozhovoru také prozradil, kolik stojí jedna účast na slavné rallye.

Platí tedy i ve vašem případě, že kdo Dakar jednou zkusil, chce si to zopakovat?
Motorsport jako takový, je diagnóza velká. (úsměv) Svým způsobem je to tak, jak říkáte. Pro mě je teď nejdůležitější věc, že jsme byli dvakrát po sobě úspěšní. Respektive považuju to za úspěch já i partneři, přestože jsme si proti loňsku výsledkově pohoršili.

Znamená to, že umístění ve třetí desítce odpovídá tomu, co jste schopní ve vašich podmínkách jezdit?My jsme se letos paradoxně přesvědčili, že jsme schopní jet ještě rychleji. Časově jsme si ohromně polepšili, ale zase byla větší konkurence. V loňském roce jsme ztratili téměř 24 hodin na vítěze, i když jsme neměli žádný zásadní problém. Letos to bylo o deset hodin méně, přestože jsme měli potíže. Bez toho bychom se pohybovali někde okolo 15. místa. A to vůbec nemluvím o tom, že současná nařízení FIA jsou nefér. My jedeme oproti elitním posádkám podle starých pravidel, s určitou restrikcí. Ale zkoušíme to změnit.

Zkuste to více vysvětlit?
Výkonnost aut mají sice omezenou všichni, ale rozdíl je v tom, že my o více než sto koní, to je hrozně moc, ztrácíme tím. Takže teď chceme zkusit lobovat. Ale víme, že to bude těžké, protože FIA je strašná organizace. Ale chceme to minimálně zkusit.



Pojďme ale zpátky k tom, čím vás Dakar učaroval?
Nechtěl bych o sobě říkat, že jsem specialista na jízdu v písku. To zdaleka ne, ale každým kilometrem se cítím lépe. Naše auto je fantastické, je to jako WRC v terénu. A k tomu Dakaru, jeho prestiž je obrovská. My jsme předtím působili jen v národních šampionátech rallye nebo v evropském poháru v jízdě do vrchu. Ale tady je to opravdu světová úroveň.

Znamená to, že i vaše účast poutá větší pozornost?
Jasně. Ozvou se vám i lidi, kteří nejsou motorističtí fanoušci. Je až neuvěřitelné, jakou má Dakar popularitu, jak ho dokážou přiblížit lidem. On je celý ten závod chytře udělaný, má celosvětový dosah. Pořadatelé ho umí skvěle prodat. Už tím, že se jede v době, kdy se toho jinak moc neděje. Obsáhnou to pak všechna média.

Říkal jste přiblížit lidem, ale o to jste se snažili i vy, když jste nabízeli na sociálních sítích pohledy do zákulisí…Všechno se vyvíjí, s novým hlavním partnerem přišel svěží vítr, jiná energie. A neskončilo to záběry z Rallye Dakar. Teď budou jezdit auta s naší kolekcí, s našimi designy. Já budu předávat zkušenosti a zaučovat jezdce. Je úžasný, co se dá v propagaci udělat. Myslím, že i v tomhle směru jsme se naprosto zásadně posunuli.

Alfa a omega všeho jsou peníze. Dá se říct na kolik jeden start na Dakaru přijde?
Samozřejmě hodně záleží na tom, jakým způsobem to pojmete. Nejjednodušší a nejkomfortnější je auto si pronajmout, vyhnete se celoročním starostem, ale je to i nejdražší cesta. U těch nejlepších se to pohybuje někde kolem milionu eur. A to se bavíme jen o autě, k tomu je třeba připočítat pneumatiky a další provoz, startovné… To znamená, že utratíte řádově tak dva miliony eur. To nebyla cesta, kterou bychom si mohli dovolit.

Takže?Zvolili jsme druhou variantu, všechno jsme dovezli a budujeme to průběžně. Makáme na tom vlastně už třetím rokem. Nejde jenom o závodní auto, který jsme přestavovali, ale i zázemí, které k tomu potřebujete. A hlavně náhradní díly, protože Dakar je dlouhý a náročný. V prvním roce to bylo šílené, druhý už méně a teď už se dostáváme do fáze, že by to mohlo být provozuschopné.

Trochu jsme zamluvili, na kolik ta účast na Dakaru přijde vás?
V Česku bychom za to odjeli pět šest sezon. Už jenom ve vybavení je obrovský rozdíl. Třeba cena jedné pneumatiky se pohybuje okolo 500 eur, na Dakaru se bavíme o tisíci eurech. A to jich tam spotřebujete hodně a tak je to i s ostatními náhradními díly. Všechno je odpovídající počtu ujetých kilometrů. Zkrátka Dakar je prostě maraton.

Tohle je i důvod, proč jste mezi automobily jeli z Čechů jen vy a Martin Prokop? Že je to drahé?Extrémně drahé. Tím nechci říct, že by to třeba kamiony měly výrazně levnější, to bych si netroufl tvrdit. Ale nejdražší jsou osobáky.

Jak je to s tankováním na Dakaru? Koukal, jsem, že vy jedete na jiný benzín než největší hvězdy…
Jo, tak to je. Každému koňovi musíš dát správný žrádlo. (úsměv) Oni prostě nemají jinou možnost, než tam dát úplně nejlepší benzín. Obzvlášť pro turbo motory to má obrovský efekt. U našeho atmosférického motoru to zase tak důležité není. Tam musí být efekt přímo úměrný vynaloženým penězům. Takže my jsme zvolili i z ekonomických důvodů variantu, že jsme jeli na sériový benzín, který tam byl na slušné úrovni a především ho dostáváte v rámci startovného. Když si vezmete, že potřebujete na každý den 300 až 500 litrů benzínu, tak to nebyla zanedbatelná položka. Jen pro informaci benzín, který tankují top týmy stojí až 200 korun za litr.



Kolik je spotřeba na sto kilometrů?
Na přejezdech tak 20 až 30 litrů. V závodě na pevnějším povrchu cirka 60 až 70 litrů, ale když přijede do těch opravdových dun odpoledne, když je písek rozpálený a začíná takzvaně téct, tak tam ani nejsme schopní spotřebu přesně spočítat. Ale určitě přesahuje 100 litrů. Myslím, že když jsme jeli extrémní rychlostí bralo to až 140 litrů na sto kilometrů.

Jaké další nástrahy s sebou účast na Dakaru přináší?
My jsme z rallye v Česku zvyklí pohybovat se v terénu, který známe, protože máme před závodem tréninky. Napíšeme si to. Ale tam vjedete do pouště a všude jste poprvé. I když jste třeba loni jel někde poblíž, nikdy ta cesta není identická. Nikdy to není o tom, že byste věděl, kam jedete. A to nemluvím o tom, že se terén v poušti mění podle větru. Ale úplně nejtěžší na tom všem je fyzická kondice, protože tohle dát je opravdu záhul. Těžší to je ještě pro spolujezdce, je tam spousta otřesů, na které nedokáže ani zareagovat, natož aby se připravil.

Spánku si tam asi také moc neužijete, co?Čím jedete rychleji, jste dřív v bivaku, předáte auto mechanikům a vy můžete jít spát. Pro ně je to taky složité, když jsme jeli Dakar poprvé, byli tam tři čtyři dny, kdy spali tak hodinu, pak se museli přesunou 600 kilometrů. Každou minutu je potřeba využít k odpočinku. Musíte se také naučit pracovat s vlastním tělem, protože nemůžeš jít na záchod, kdy se ti zachce, takže jedeš na hranici dehydratace. Tohle všechno je o zkušenostech, to se u stolu nenaučíš.

Jak je to s jídlem a pitím?
Dneska už je to jiné, než když jezdil starej Karel (Loprais) a moc to neřešili. Ta doba už je pryč. Musíš jet tak, abys nezastavoval, my třeba prvních sto kilometrů nepijeme skoro nic. O nějakém čaji a kafi si můžeme nechat zdát. V bivaku jsme si vytvořili vlastní zázemí, do společných prostor nechodím skoro ani na jídlo. Tyhle all inclusive dovolené jsem nikdy moc rád neměl. (úsměv) Dám si nějakou minimální snídani a přes den už pak jím jen energetické tyčinky, gely. Víc jíme jen večer, to je podobné asi jako u cyklistů.

Už jste si stačil odpočinout? Kdy půjdete znovu do boje?Musím přiznat, že letos jsem byl rozbitý víc. Možná i proto, že doháním resty, začínám se připravovat na další sezonu. Nejbližší závod bude Valašská rallye, protože sprinty jsou teď moje jediná jistota. Všechno ostatní je v jednání, takže seriál mistrovství ČR ve sprintrallye, v němž jsme byli loni druzí absolutně, ano, ale ještě nevíme s čím.