Dneska na benzin, zítra na odpadky

Snaha omezit závislost automobilového průmyslu na ropě se projevuje každým dnem razantněji. Od prvotních a spíše módních než efektivních pokusů o ekologii a alternativu ke konvenčním palivům se možná blíží výrazný zvrat. Biopaliva jsou známá i v České republice již nějaký ten rok. Ta současná však mají svůj základ ve zpracování potravinářských surovin. Jsou proto častým terčem kritiky. Jejich výroba se odráží v celosvětovém měřítku na cenách běžných potravin, jako jsou například cukr nebo pečivo. A dav nespokojených lidí každý den roste. Výrobci biopaliv i vědci tak nyní intenzivně hledají způsoby, jak produkovat biopaliva bez potravinových zdrojů.
Takzvaná biopaliva druhé generace by mohla některé rozlícené hlasy utišit. Podle vědců tkví hlavní rozdíl mezi současnými a vyvíjenými biopalivy v tom, že ta chystaná se už nebudou vyrábět jen ze semen. Zdroji se stanou celé rostliny, tedy i jakýkoliv rostlinný odpad. Palivo se bude získávat třeba ze slámy nebo ze dřeva. V roce 2012 například plánují společnosti DuPont a Dansco připravovat biolíh z celulózy, která se využívá jen minimálně. Skeptici vůči podobným vyhlídkám upozorňují především na náročnější technologické procesy předcházející samotné výrobě a jejich energetickou náročnost.
Ještě ambicióznější plány připravuje americký chemický gigant INEOS. Již v roce 2012 hodlá komerčně vyrábět biolíh z běžného domácího odpadu. Nebo přesněji řečeno z jeho částí, které se dají biologicky odbourat. Samotný proces se pak skládá ze tří dílčích kroků.
V prvním z nich se vytříděné a vysušené uhlíkové složky zplyní řízenými dodávkami kyslíku. Vznikne tak horký syntetický plyn, který se hasí a čistí. Odpadní teplo vzniklé při reakci slouží jako zdroj energie procesu.
Ve druhém kroku podstupuje vyčištěný a ochlazený plyn patentovaný proces fermentace, při kterém se díky anaerobním bakteriím (biokatalyzátorům) mění v biolíh. Důležité jsou přísně hlídané podmínky reakce, například druh a množství výživy. Při jejich dodržení dosahují bakterie vysoké selektivity a oddělí velké množství bioethanolu. Odpadní plyny se pak využívají k další výrobě energie a tepla.
Třetí krok připraví finální čistící úpravou bezvodý ethanol, který je možné přimíchávat do benzinu. Získá se tak srovnatelná alternativa k dnešním biopalivům, ovšem výrazně se sníží produkce skleníkových plynů, a to až o 90 % vůči benzinu. To je významný posun, protože ani nejlepší bioethanol současnosti, vyráběný v Brazílii z cukrové třtiny, neušetří více než 70 procent.
Zkušební provoz již běží. Dosavadní výsledky jsou velmi optimistické. Společnost INEOS ve své tiskové zprávě uvedla, že jde o průlomovou technologii, která umožní z jedné tuny suchého odpadu získat až 400 litrů biolihu. Podle šéfa INEOSu Petera Williamse může bioethanol druhé generace v Severní Americe a Evropě nahradit přibližně 10 procent konvenčních pohonných hmot. „Věříme, že naše technologie bude významným příspěvkem ke snížení produkce skleníkových plynů a světové závislosti na fosilních palivech,“ uvedl Williams. Dodal, že průlom vidí hlavně v odstranění závislosti na potravinářských zdrojích a poskytnutí nízkonákladové cestě za obnovitelnými palivy.
Takovéto technologie podporuje také český ministr životního prostředí. „Potenciál biologické složky běžného komunálního odpadu je více než dvojnásobný, než kdybychom na výrobu paliva chtěli použít udržitelným způsobem všechno dřevo na celém území České republiky,“ řekl Martin Bursík. Podle něj by se biopaliva druhé generace mohla u nás objevit do čtyř let.