Zámek z pohádky o Popelce slaví úspěch. Moritzburg vítá davy návštěvníků

/AUTEM ZA POZNÁNÍM/ Šaty s vlečkou stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane. Také tato věta zazněla v prostorách zámku Moritzburg nedaleko Drážďan. Památka známá z pohádky Popelka, láká návštěvníky svou barokní krásou a filmovou historií. Tato perla saského baroka je oblíbeným cílem turistů z Česka i Německa. Návštěvníci zde mohou obdivovat nejen historické interiéry, ale i unikátní sbírky a romantické výstavy připomínající slavný film. Moritzburg leží uprostřed vodní plochy necelých 15 kilometrů od centra Drážďan nedaleko českých hranic. Cesta autem sem z Prahy trvá necelé dvě hodiny a měří zhruba 180 kilometrů. K zámku lze dorazit i poměrně netradičně vlakem taženým parní lokomotivou.

Webový portál Mapy.cz nabízí dvě trasy. Ta rychlejší měří 171 kilometrů a posádka by z Prahy do cíle měla dorazit za méně než dvě hodiny. Trasa vede kolem Ústí na Labem a Drážďan.



Moritzburg je zámek známý zejména z filmového plátna. Natáčela se zde z českého pohledu pohádka všech pohádek – Popelka. Ta se obří popularity dočkala v Česku, Slovensku a žebříčky oblíbenosti drtí i v Německu. Památka nedaleko Drážďan je tak hojně navštěvovaná dodnes. Je známá i jako Perla saského baroka.

Šaty s vlečkou stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane. Legendární hláška z pohádky Popelka, která se natáčela také u Moritzburgu, jednoho z nejkrásnějších zámků v Německu. Dodnes se tam na filmaře nezapomenulo. I díky tomu do Moritzburgu míří davy turistů samozřejmě i z Čech.

Jak to vypadá na zámku Moritzburg:

„Lößnitzgrundbahn patří k nejstarším úzkokolejkám na území Německa. Každý den se vypravují nostalgické parní mašinky na trasu dlouhou 16,6 kilometru ze stanice Radebeul Ost přes Moritzburg do stanice Radeburg,“ uvedl místní dopravní web VVO.

Historie velmi krásné památky se začala psát v letech 1542–1546, kdy si původní stavbu nechal postavit vévoda Mořic Saský jako lovecký zámek v renesančním stylu na vrcholu žulové hory v bažinaté dolině. V letech 1661–1672, za vlády kurfiřta Jana Jiřího II., byla k zámku přistavěna kaple. Současnou barokní podobu získal za vlády saského kurfiřta a polského krále Augusta Silného v 18. století podle návrhu Matthäuse Daniela Pöppelmanna.

Posledním šlechticem, který na zámku žil, byl pak v letech 1933 až 1945 princ Ernst Heinrich ze Saska. Podle internetové encyklopedie Wikipedia však v roce musel objekt opustit, jelikož se dostal pod poválečnou sovětskou správu a byl zkonfiskován.

Zámek Moritzburg už je návštěvníkům letos otevřený každý den od 10 – 18 hodin. Bude to tak až do listopadu. Základní vstupné činí 12 eur. Mládež a skupiny v přepočtu na jendnotlivce platí o několik eur méně, jak uvádí oficiální webové stránky Moritzburgu. Zámecký park je pak vždy otevřený od východu do západu slunce.

Moritzburg jakožto barokní lovecký zámek a letohrádek saských kurfiřtů a králů roku 1972 vytvořil romantickou filmovou kulisu česko-německé filmové pohádky, což si tu zde každý rok zejména v zimě připomínají velkou výstavou, jak uvedl například Deník v článku: „K vidění bývají původní kostýmy, rekvizity a také sál, kde se točila scéna s bálem. A to i v češtině. Návštěvníci se mohou vyfotit s figurínami hlavních postav romantického příběhu,“ přiblížil Deník.

Deník připomenul, že interiéry zámku ale posloužily jen pro zlomek záběrů, ve skutečnosti se natáčelo hlavně venku kolem něj. Konkrétně jde o části filmu, jak Popelka přijela na zámecký ples, jak nakukuje do sálu, kde uvidí tančit Doru s princem, a potom jak po schodech prchá a ztratí tam střevíc.

„To „zapařené“ okno, do kterého si Libuše Šafránková vytvořila rukou malé kukátko, aby přes něj viděla do sálu na plesající hosty královské rodiny, najdete v zadní části zámku. Je dobře označeno, ale pohled z něj nevede do žádného sálu, ale někam do zámecké chodby,“ přibližuje Deník.

Popelčin střevíček na schodišti patří mezi hlavní atrakce celé památky. Každá dáma si může vyzkoušet, zda si jí do něj její ctěná nožka vejde. Jak ho popsal ve své reportáži Český rozhlas, je o trochu větší než v pohádce. „Je to takový malý zámecký podvůdek,“ uznala dlouholetá kastelánka zámku Ingrid Möbius. Je to proto, aby se do něj vešla noha většině dam, které sem přijdou.

Hlavní role v Popelce ztvárnila již bohužel zesnulá Libuše Šafránková a Pavel Trávníček. Ten vzpomíná i na fakt, že se točilo v zimě. „Libuška prala prádlo v potoce, byla strašná zima a já jsem na ni volal: ‚Už máš úplně červené ruce!‘ A ona odpověděla: ‚Až budou fialové, tak toho nechám‘,“ sdělil s úsměvem na rtech pro televizi Prima Pavel Trávníček.

„Je zvláštní, že si nevybavuji nějakou nepříjemnou zimu. Asi proto, že jsem byla pořád v pohybu nebo jsem jezdila na koni. Tam je člověk navíc v přímém kontaktu se zvířetem, takže mráz až tak moc nevnímá. Ovšem tím nechci říct, že mi zima vůbec nebyla. Například při scéně, kdy peru v potoce prádlo, tak to určitě ano,“ pamatovala si na scénu u potoka Libuše Šafránková v rozhovoru pro Deník.

Pavel Trávníček poukázal i na fakt, že chyběl sníh, který byl však pro natáčení nezbytný. Filmový štáb proto sehnal umělou sněhovou pokrývku, která se však vyráběla z rybí moučky, do které když zasvítilo sluníčko, měla prý patřičný odér.