Suzuki Jimny 1.3 VVT: Motorový kamzík

Když jsem nabral známý kurs do pražských Holešovic, abych vyzvedl malého neposedu, měl jsem ještě v hlavě ani ne pár hodin staré dojmy z laškování s novým Range Roverem. Uznejte sami, že snad kromě Lady Niva jsme si nemohli zvolit kontrastnější návaznost v plánu redakčních testů. Hned při přebírání klíčků jsem si vyslechl asi vůbec nejtrefnější charakteristiku Jimnyho: „Je to nejlepší auto do lesa na houby“, pravil zvesela zaměstnanec výrobce a v průběhu následujícího týdne jsem mu rád dal za pravdu.

Notoricky známou škatuli na vysokém podvozku s koly v rozích, která už se také jmenovala LJ, SJ nebo Samurai, není třeba déle představovat. Klasická japonská čtyřkolka s rámem je už více než čtyři desetiletí pomyslným „Davidem“, který se v terénu umí statečně popasovat s „Goliáši“, jakými jsou Land Rover Defender nebo Mercedes G. Stávající typ Jimny je ve výrobě už dlouhých 14 let, což mu však neubírá na nezaměnitelném charismatu. Avizovaná omlazovací kůra postihla výhradně přední partie, kde jsme shledali výraznější nárazník a kapotu nezasahující mezi světla. Její střed i nadále zdobí charakteristická boudička sání pro benzínové turbo 0,6 litru dodávané na japonský trh. Do Evropy se ale dováží výhradně atmosférická jedna trojka, takže jde už skutečně pouze o milou dekoraci se záslepkou. Typickým detailem je rovněž anténa ručně zasouvatelná do A sloupku.

TIP: Suzuki Jimny prošlo lehkou modernizací

Pokaždé, když se člověk nasouká do těsné boudičky pro čtyři pasažéry, rozhostí se v jeho mysli neopakovatelný pocit, že už teď je někde v přírodě, ačkoliv se třeba zrovna kodrcá po Václavském náměstí. Pocit zpoza volantu se od motoristické současnosti liší nejen vjemy ze vskutku sporého designu, ale především těsnými rozměry vnitřku, které se těžko srovnávají i s dnešními miniauty. Prostor uvnitř auta s rozvorem 2250 mm se nicméně podařilo do mrtě využít. Výbava úzké hranaté kabiny nese přeci jen jakési známky pokroku – k dispozici je jednoduchá klimatizace, vyhřívání předních sedaček, elektricky stahovaná okna a fešný radiopřijímač. Miniaturní přístrojová deska z plastu tvrdého jak kámen naopak postrádá jakoukoliv formu palubního počítače, to je ale to poslední, co by lesáka trápilo. Přední sedačky bez možnosti výškového nastavení (stejně jako kluzký volant) nemají v podstatě žádné boční vedení a jejich výstelka je až moc měkká, což bolestivě pocítíte při delší přepravě. Mnohem důležitější ale je, že z místa řidiče je díky bohatému prosklení a jasným tvarům karoserie báječně vidět do všech stran. Zadní dovjsedátko má vskutku nouzový charakter, jak co do životního prostoru, tak krkolomného přístupu k němu. Dveře do miniaturního kufříku vhodného tak akorát na motorovou pilu nesou rezervu a otevírají se po japonsku doprava a tedy ne úplně nejpraktičtěji.

(+) výborný výhled ven

(+) bytelné zpracování

(-) stísněný prostor

(-) nepraktický přístup do kufru

Podélně pod přední kapotou už dlouhá léta klokotá osvědčená benzínová třináctistovka, která přežila i nedávnou torturu normou Euro 5 a je v současnosti jedinou možnou volbou. Otočení klasickým zubatým klíčkem následuje kultivované ševelení, které ve vyšších otáčkách přechází v docela příjemnou jadrnou tóninu. Aktuálních 63 kW se někomu může jevit jako nepřiměřeně málo, spodová charakteristika motoru spolu s „krátkou“ převodovkou a nízkou hmotností ale dělají z Jimnyho čilého čiperu. To pochopitelně neplatí o vyšších rychlostech, řekněme nad 90 km/h, po městě nebo venkovské silničce ale offroadová miniatura upaluje jako drak a mimoděk tím popírá dnešní kvasi-nutnost cpát všude přeplňované rychlokvašky s pochybnou životností. S tuhým, leč přesným řazením jste vyřízení opravdu rychle, takže v padesátce můžete v klidu zasadit pětku a plynule zrychlovat až do konečných 140 km/h, kde motor točí okolo 4.500 otáček. Můžete si být jisti, že v dálničním stoupání tohle tempo neudržíte a tlačení masy vzduchu před hranatou kabinou bude zapotřebí podpořit energickým podřazením. Líbil se mi velmi čitelný a jemný záběr spojky. Spotřeba se po čas testu zpravidla vměstnala do osmi litrů, náročnější pasáže nebo dálniční tempo vyždají o 2-3 litříky navrch.

(+) dostatečný výkon motoru

(+) příjemná spojka

(+) pružnost v nízkých otáčkách

(-) omezené dynamické možnosti ve vyšších rychlostech

Nesmírně kompaktní rozměry s prakticky nulovými převisy předurčují Jimnyho k vynikajícím výkonům mimo zpevněný povrch. Nejlepší možná offroadová koncepce s bytelným rámem a tuhými nápravami pak vytváří trvanlivou záruku vysoké odolnosti ve všech podmínkách. U nějakého těžšího auta by nejspíš bylo limitním letní obutí, jaké měl obuté testovaný kus, lehká konstrukce spolu s pevným náhonem na všechna čtyři se ale dokázala vysápat čtyřicetistupňovým svahem na mazlavé motokrosové trati nebo po slizkých kamenech vyskákat z koryta rozvodněného potoka (vinou utopeného fotoaparátu se tyto snímky bohužel nedochovaly). Vynikající je také velká křížitelnost náprav. Rámový podvozek snese rovněž velmi rychlou jízdu po rozmlácené polňačce, limitem se pak obvykle stává váš vlastní strach, jestli náhodou nezačnete po nějaké té terénní vlnce metat kotrmelce. To mi připomíná, že jsem zapomněl zmínit absenci jakékoliv formy stabilizace – Jimny má jen ABS. Podobné to je třeba s bočními náklony, kde z důvodu nevolnosti stočíte kola ze svahu mnohem dříve, než by auto reálně sneslo. Japonský samochod je standardně hnán zadními koly, což je velmi zábavná dispozice na jakémkoliv povrchu, když to, ale začne klouzat, daleko se nedostanete. Stačí však zmáčknout tlačítko 4WD a přední kola jdou napevno do záběru. Mezinápravový diferenciál chybí, takže se obě osy točí jinou rychlostí a není radno čtyřkolku aplikovat mimo nezpevněný povrch. Vyložený samochod do otřesných podmínek pak z Jimnyho dělá redukce (rovněž tlačítkem), která půlí kvalty v poměru 2:1. Nejen v terénu oceníte výborný rejd, se kterým se otočíte doslova „na pětníku“. Jízda po běžných komunikacích vlivem permanentního pohupování moc pohodlná není, na druhou stranu si absolutně nemusíte lámat hlavu s nějakými propadlými víky od kanálů, obrubníky nebo zpomalovacími prahy. Všechny tyhle nástrahy malý Japonec jen s měkým žuchnutím přeskočí, aniž byste museli sundávat nohu z plynu. Menší porci zvyku vyžaduje snad jen delší převod řízení, které je nicméně posilované i dobře čitelné.

(+) bezkonkurenční průchodnost terénem

(+) velký rejd

(+) trvanlivost rámové konstrukce

(-) méně pohodlí v běžném provozu

Suzuki Jimny dostálo svému statutu legendy a originálu bez přímé konkurence. Do jisté míry je mu sice podobná Lada Niva, jde však o něco větší a archaičtější auto s výrazně horší kvalitou montáže, ale taky mnohem nižší cenou. Jimny je jedinečný svými kompaktními rozměry a průchodností tím nejnemožnějším terénem. Základem je bytelná a jednoduchá mechanika, která nepodléhá zubu času a v těžkých chvílích nenechá svého majitele ve štychu. Na druhou stranu, omezené rozměry vylučují užívání Suzuki jako expedičního vozidla pro převoz velkého množství bagáže a osob. Zajímavou informací je také fakt, že na trhu už se delší čas nevyskytují nové vozy ze Španělska, což by mělo být zárukou vyšší kvality díky výhradně japonské montáži.