Hyundai i30 1,6 CRDi - dožene premianty?

Korejský automobilový koncern slučující značky Kia a Hyundai se rozhodl dobýt Evropu. Kia přispěchala s modelem Cee´d a Hyundai s bratříčkem pojmenovaným jednoduše i30, který nahrazuje v modelové řadě Elantru. Nás během týdenního redakčního testu zajímalo, zda má i30 všechny předpoklady stát se lídrem nižší střední třídy, a jak se automobilce nový model podařil? Prvotní prodeje naznačují i30 společně se Ceed´em hvězdou kariéru. Otázkou zůstává, zda to není jen dočasný zájem?

Karoserie: atraktivní design základ úspěchu

Líbivá karoserie prodává. To ví každá automobilka. Korejci se ponaučili a kompletně "í-třicítku" navrhli Německém designérském studiu. A povedlo se. Celý vůz působí harmonicky a jako celek se může i po této stránce plně rovnat konkurenčním automobilům. Nízkou příď s výrazně protáhlou maskou zdobí velké logo automobilky. Po stranách našly místo světlomety protáhlé až do blatníků. Pod nimi designéři umístili mlhová světla, která vytvářejí ucelený dojem z přídi vozu. Z bočního pohledu na testovaném voze vynikají příplatková sedmnáctipalcová kola. Pochvalou je stejnobarevné provedení nárazníků, zpětných bočních zrcátek a klik dveří spolu s karoserií. Tu zdobila atraktivní modrá metalíza se kterou i30 působí atraktivněji. Nejvíce odlišností od sesterského Cee´du nalezneme na téměř rovné zádi. Negativem tohoto řešení je náchylnost k zašpinění.

Interiér: drastické zlepšení

Aby vůz byl úspěšný a dobře se prodával, musí se v něm řidič a cestující cítit dobře. Předpokladem jsou kvalitní použité materiály, pohodlná sedadla, příkladná ergonomie, bohatá výbava a hlavně dobré dílenské zpracování. Všechny výše uvedená kritéria i30 splňuje a není pochyb o tom, že právě interiér přispívá k dobrým prodejům.

Posez v přiměřeně dimenzovaných sedadlech je pohodlný, sedadlo řidiče lze snadno nastavit dokonce i výškově. Sedadla vynikají dostatečným bočním vedením a příjemnou tuhostí. Jen sedáky by mohly být o kousek delší. Správné pozice za volantem jsem docílil během okamžiku. Veškeré ovládací prvky jsou v dobrém dosahu řidiče. Jejich jednoduché a přehledné rozdělení ocení po pár kilometrech snad každý. Za tříramenným volantem v přístrojovém štítu nalezneme vlevo dobře čitelný velký kruhový otáčkoměr a vpravo ve stejném provedení rychloměr. Mezi nimi se nachází kruhový ukazatel teploty motory a stavu paliva. Pod nimi přesně uprostřed je řidiči k dispozici displej palubního počítače, který se konečně ovládá inteligentně pomocí stisku tlačítka za volantem. Středový panel začíná shora praktickou skřínkou, pokračuje přes audiosoustavu s modře podsvíceným displejem až k ovladačům klimatizace a ventilace. Té slouží další modře podsvícený displej pod kterým nalezneme velký pogumovaný kruhový volič teploty. Všechny tlačítka vynikají dobrou odezvou a fungují znamenitě. To samé platí i o kovových kruhových ovladačích. Ty jsou potažené praktickou gumou a nekloužou.

Středový tunel ukrývá hned za řadící pákou vedle páky ruční brzdy dva držáky nápojů a středovou loketní opěrku. V interiéru se objevují konečně měkčené plasty a zanechávají vesměs pozitivní dojem. Při přejezdu nerovností se proto neozývají žádné rušivé zvuky. Zavazadlový prostor pojme 340 litrů zavazadel. Ten je však dobře tvarovaný a jeho využitelnost tím jen stoupá. Sklopením zadních sedadel lze dosáhnout prostoru o objemu 1250 litrů.

(+) dobrá ergonomie a provedení ovládacích prvků
(+) znamenitá čitelnost přístrojů
(+) výbava
(-) modré podsvícení displejů

Motor: 1.6 CRDi nejlepší volba

Aby Hyundai uspěl zejména v Evropě, je nutné rozmlsaným zákazníkům nabídnout pestrou paletu pohonných jednotek. Nabídka začíná zážehovou čtrnáctistovkou poskytující 109 k, která slibuje stejnou kombinovanou spotřebu jako vznětová šestnáctistovka (tj. 4,7 l/100km). Dále je možné volit benzínovou šestnáctistovku s 122 koníky a nebo dvoulitr, který uzavírá nabídku motorů s vůní benzínu. Diesely zastupuje již zmíněná šestnáctistovka ve dvou výkonnostních provedeních (90 nebo 116 koní). Posledním možným agregátem je dvoulitrový diesel poskytující 140 koní, který je jako jediný spojen s šestistupňovou manuálně řazenou převodovkou (ostatní motory se musí spokojit se spojením pouze s pětirychlostní manuální nebo čtyř-rychlostní automatickou převodovkou).

Pod kapotou testovaného automobilu tepal dieselový čtyřválec typu common-rail 1.6 CRDi se čtyřventilovým rozvodem a variabilní geometrií lopatek turbodmychadla, který dovede poskytnou až 116 koňských sil při 4000 otáčkách. Točivý moment dosahuje svého maxima 255 Nm v rozmezí 1900-2750 otáček. Tyto hodnoty dovolují dosáhnout stokilometrové rychlosti za 11,6 sekundy a maximálky 188 km/h. Motor svým projevem posádku neobtěžuje, na druhou stranu se projev dieselu nezapře. Šestnáctistovka je příjemným společníkem ve městě i na dálnici (v rámci povolených rychlostí). Vyniká pružností, minimální hladinou vibrací přenášených do interiéru a příjemnou spotřebou, o které jsem psal již v nedávném testu spotřeby.

(+) kultivovaný projev
(+) adekvátní spotřeba srovnatelná s konkurencí
(+) potlačení vibrací

Jízdní vlastnosti: lepší než průměr

Testovaná i30 sdílí stejný základ se Cee´dem. Po testu několika konkurentů s pevnou zadní nápravou přichází na řadu komplikovanější řešení v podobě víceprvkové nápravy vzadu a vzpěr MacPherson vpředu. A rozdíl se hned dostavil. Hyundai i30 projíždí zatáčky s radostí a přibližuje se k etalonům třídy (Focus a Mazdě3). Zadní náprava při ostřejším průjezdu zatáčkou se jen nevleče, ale příjemně spolupracuje. i30 je mírně nedotáčivá a její jízdní vlastnosti mohu označit za vydařené a vyvážené. Jediným zklamání zejména při rozjezdech bylo odlehčení předního vnitřního kola při rozjezdu do zatáčky.

Podvozek se podařilo naladit na příjemnou tvrdší notu. I přes sedmnáctipalcová kola s nízkým profilovým číslem není nastavení přehnaně tvrdé. Kompromis se jednoduše povedl. Od kol do interiéru proniká stejně hluku jako u konkurence a rány od větších nerovností jsou trochu více zřetelnější, což přičítám právě příplatkovým kolům. Řazení patří k lepšímu průměru a řízení zprostředkovává dostatečný kontakt s vozovkou. Brzdy mají ostrý nástup a svou práci odvádějí znamenitě i při opakovaném brzdění.

Jedinou negativní zkušenost vykazoval testovaný exemplář při přejezdu nerovností. To se do řízení od levého předního kola přenášelo nepříjemné bouchání v podobě ran připomínající opotřebený kulový čep. Těžko říct, co bylo příčinou po patnácti tisících kilometrech. Dále mi vadila páčka směrových světel, která se po zatočení nechtěla vracet do základní polohy.

(+) řízení
(+) brzdy
(+) nastavení podvozku
(-) přílišné odlehčení a následný prokluz vnitřního kola při zatáčení

Závěr: růžová budoucnost

Hyundai modelem i30 dohnal své konkurenty v segmentu nižší střední třídy a řadu z nich již stihl předběhnout. Korejská automobilka tímto modelem učinila obrovský skok kupředu, čemuž odpovídá i pořizovací cena. Korejské automobilky se již nemusí podbízenou nízkou cenu. Přesto i30 patří mezi konkurenty k těm levnějším a nabízí velmi dobrý poměr mezi cenou a užitkem. Pořizovací cena modelu i30 s benzínovou čtrnáctistovkou začíná na 344.900 Kč. Přesto je nutné upozornit, že testovaný model vyjde na 464.900 Kč bez příplatků. S těmi se cena vyšplhá na 526.500 Kč, což je stále méně než stojí některé konkurenční vozy.