Stylový francouzský hot-hatch nebere svou sportovní image na lehkou váhu a vedle relativně krotkých provedení pro městské floutky přidává i pořádně nabroušenou variantu. Je skutečně tak nekompromisní, jak se tváří?
V době, kdy na veřejnost pronikly informace a snímky vrcholného modelu Citroënovy exkluzivní řady – DS9, se vracíme k jejím kořenům a přinášíme vám naše tradiční týdenní postřehy z ježdění se zakladatelem celé dynastie, typem DS3. Romantičtější značka z tandemu skupiny PSA sice není klasickým výrobcem sportovně zaměřených speciálů, tu a tam se ale vytasí s nějakou tou adrenalinovou lahůdkou. V době hegemonie Sebastiena Loeba na kolbištích světových rally asi není vhodnější čas na využití závodních úspěchů v sériové praxi. S malými dravci mají samozřejmě u Citroenu bohaté zkušenosti, ať už se bavíme o AX GTI nebo C2 VTS, na kterou ze sportovního hlediska DS3 volně navazuje. S druhou nejsilnější šestnáctistovkou se 156 koníky jsme vás již před časem seznámili, nyní přichází čas na to nejostřejší, co můžete pod kapotu téhle imidžovky dostat –
dvousetkoňový DS3 racing.
![]()
Už v základním genetickém kódu je DS3 autem, které v uniformním davu rozhodně nepřehlédnete. Logo řady DS na kraťounké kapotě, výrazné na LED diody situované na výšku nebo prostřední sloupek trčící k nebi resp. ke střeše jako žraločí či delfíní ploutev v barvě střechy, to všechno a mnohem víc dostanete i v základu. Verze Racing se vedle
černo-oranžové kombinace vyznačuje velkou porcí „rychlých“ doplňků k tomu. Předně jsou to „vystajlované“ viněty DS3 na různých místech stroje. Můžete si být jisti, že pokud vás zrovna stíhá kobra 11 nebo podobně vypečená partička, bezpečně DS3 identifikuje i z vrtulníku podle trojice písmen na střeše stejně jako na někdejších vozech veřejné bezpečnosti. K tomu jsou tu karbonové nástavce spoilerů, které jsou díky svojí malé výšce nad vozovkou krajně náchylné k poškození podobně jako výrazně
vyčnívající nizoučké ráfky.
![]()
Ani vnitřek fešné krabičky od sirek nepostrádá výrazný punc originality. Všechno se točí okolo architektonicky stylové přístrojovky s dominujícím lakovaným pruhem napříč – v našem případě oranžovým s nezbytnými nálepkami DS3. Celkem věrohodně vypadal i
karbonový dekor použitý na středovém panelu. Ten v našem případě završoval střídmě rozměrný multimediální displej s navigací, jejíž ovládání podobně jako u jiných vozů od PSA není úplně nejintuitivnější. Podařené jsou analogové budíky tachometru a otáčkoměru v hlubokých tubusech, digitální sekci zastupuje palivoměr spolu s nezbytnými údaji o spotřebě paliva, ujeté vzdálenosti atd. Naproti tomu bych si odpustil
„hranatý“ volant, který nejen při manévrování ve stísněných prostorách dělá více škody než užitku. Jednoznačně výtečný dojem ve mně zanechaly přední sedačky, které nesnesou smítko kritiky jak po stránce tvarové (mocné boční vedení včetně úrovně ramen), tak ideálního komfortu sezení (obrovská tloušťka).
![]()
Na to jak se DS3 zvenku tváří miniaturně je na předních sedačkách až překvapivě hodně prostoru, jistě i díky vybrání palubní desky před spolujezdcem. Přes všechna pozitiva si nelze nevšimnout trochu pouťového dojmu celého vnitřku, který silně sází na první dojem, na ten třetí, až čtvrtý vypadají některé prvky poněkud fórově a ultratvrdý podvozek zajistil po dvou desítkách tisíc kilometrů i
lehké povrzávání. Jestliže vpředu pasažérům nic nechybí, pak vzadu jsou na tom o poznání hůře. Na tamním úsporném otománku je pochopitelně místa pomálu, takže dva běžně vzrostlí dospělci se budou nejspíš cítit dost klaustrofobicky. Situaci trochu zachraňuje kufr, který pojme solidních 285 litrů základního objemu. Sklápění zadních opěradel postrádá na významu, neboť abyste tak učinili, je nutné mít přední sesle přiražené skoro ke sklu, což je v praxi nesmysl.
(+) design přístrojové desky
(+) prostor vpředu
(+) přední sedačky
(-) horší zpracování
![]()
Nebudeme se nyní rozptylovat šířícími se fámami o praskajících rozvodových řetězech agregátů THP a pohroužíme se do výkonnostní stránky věci. Stylový Citroën pro svůj pohon používá trojici zážehových motorů vyvinutých spojenými silami PSA a BMW a obligátně také dva diesely. V základu se musíte spokojit s atmosférickou jedna čtyřkou VTi, následuje stejně značená šestnáctistovka plus její přeplňovaná verze. Dieselovou sekci pak zastupují dvě šestnáctistovková „hádéíčka“ s 90 resp. 110 koňskými silami. Nás bude pochopitelně zajímat vrchol nabídky v podobě dvousetkoňového turbomotoru THP, čili jednotky dobře známé i z jiných koncernových modelů – krotili jsme ji naposledy například v testu modelu DS4. Předně musím vyjádřit svoje přesvědčení, že tento uživatelsky bezesporu vynikající motor se svým až příliš vzorňáckým charakterem pod kapotu ostrého „hatche“ tak úplně nehodí. Proč? Je sice pěkné, že šestnáctistovka „bere“ v podstatě z jakýchkoliv otáček, a že vás dokonce ani nesní svým nezřízeným apetitem, kamsi se ale vytratil nepoddajný sportovní duch, který by měl být podobným modelům vlastní. Pěkně nakřáplý zvuk vychází jen z naladěného výfukového potrubí (samotný motor zní asi jako ![]()
šicí stroj) a výkonová špička, ač je výkonu kdykoliv dostatek, jaksi chybí. K tomu všemu pocit, že jet s tímto autem rychle je až nesnesitelně snadné – stačí jen polechtat pedál plynu a minikára se s nezanedbatelnou prodlevou vrhne vpřed. Dobře táhne od 1.500, skvěle jí to jde 3 – 5.000 otáčkami, dál už to nemá význam. Z velikého točivého momentu profituje na sporťák poměrně dlouhé převodování, kdy třeba druhý rychlostní stupeň můžete využívat od 0 do 100 km/h. Vyloženě „econommy“ jsou pak pětka a šestka, která ve 130 km/h točí pouhých 2.600 ot./min. Jaký to rozdíl oproti takovému surovému Cliu RS se stejným výkonem ale atmosférickým motorem, které ve stejném tempu na stejnou rychlost zuří okolo 4.200 otáček. Řazení není v DS3 oproti dřívějšku nebo i C3 nejhorší, jistá přetrvávající „gumovost“ a vůle páky však na piedestal ani náhodou nedosahují. Již zmiňovaná spotřeba je skutečně velmi příjemným překvapením i s ohledem, že u přeplňovaných malých agregátů bývají její hodnoty dosti vrtkavé. S DS3 Racing běžném jezdění bez extrémního vytáčení vystačíte se sedmi litry na sto, ani dynamické zacházení ale nevyžene průměr nad 10.
(+) výkon a pružnost motoru
(+) nízká spotřeba
(-) méně sportovní charakter
(-) prodleva na plynu
![]()
Na to jak má DS3 Racing velmi poddajný motor, má řidič tu čest s dosti nekompromisním naladěním podvozku. Ve městě z vás vyklepe duši, stejně jako v pravém pruhu D1, odmění se však precizností při rychlé jízdě zatáčkami s dobrým asfaltem. Nezbytným předpokladem takové závodní jízdy jsou pochopitelně kvalitní pneumatiky ve snesitelném stádiu opotřebení, což nebyl tak úplně případ „našich“ notně amortizovaných „zimáků“. Díky nim se po kratším zahřátí malý Citroën na silnici smýkal víc, než by mu bylo normálně vlastní a zejména výjezdy z ostrých zatáček s vypnutou stabilizací nejvíce připomínaly snahu rozběhnout se v ponožkách na ledu. Na mizerné trakci má samozřejmě svůj podíl absence nějaké formy samosvorného diferenciálu, který by tuto fázi jízdy značně usnadnil a zajistil pasažérům požitek z mnohem většího bočního přetížení. Celkové precizní naladění podvozku se mi ale ![]()
líbilo a na oblíbené trati jsme nebyli pomalejší, než třeba s mnohem silnější Mazdou 3 MPS. Řízení, ač jde zbytečně zlehka, je sympaticky přesné a i jízda rovně vyžaduje neustálou pozornost s rukama pevně na volantu, neboť stačí, aby silný záběr velkých hnacích kol zavadil o sebemenší nerovnost silnice, a vůz si to hned namíří jinam. Menší nejistota nastává jen s odhadem stopy při nájezdu do zatáčky, jakmile už jste v ní, je kontrola nad vozem ne velmi dobré úrovni. Za všech okolností však musíte být pamětlivi krátkého rozvoru a případné kontra provádět vždy s citem, aby se z lehkého přetáčení nestaly divoké „hodiny“. DS3 prokazuje dostatek talentu taky při ubrání plynu v zatáčce, kdy se dá snadno přinutit k lehce zvladatelnému driftu. Jeho ladné provedení umožňuje možnost vypnutí úzkostlivého ESP, které vám jinak veškerou legraci nekompromisně zatrhne hned v začátku. Fantastické byly brzdy, které se dobře dávkují a jsou snad k neutahání.
(+) prvotřídní brzdy
(+) držení stopy v zatáčkách
(+/-) přesné, ale přeposilované řízení
(-) absence samosvorného diferenciálu
![]()
Nejostřejší vydání DS3 zdatně umlčuje všechny škarohlídy, kteří tvrdí, že jde jen o pouťovou atrakci vhodnou tak nanejvýš pro jízdu z butyku do cukrárny. Je sice pravda, že verze Racing působí zvenku možná trochu prvoplánově, interiér je vyjma předních sedaček poněkud křehký a o ceně raději ani nemluvím, jenže to všechno nemůže zastřít neoddiskutovatelný fakt, že především podvozek je hoden označení „sportovní náčiní“. Méně už to bohužel platí o trochu nudném projevu silné přeplňované šestnáctistovky vhodné spíš do rodinného vozu, která na druhou stranu potěší nečekaně nízkou spotřebou.