Chevrolet Cruze 1.6 LS: Korejský Američan

Na začátku léta se mezi uchazeče o přízeň českých zákazníků v nižší střední třídě zařadila i jedna neočekávaně horká novinka, nad jejíž cenovkou si mnozí konkurenti mohou hlavy ukroutit. Jaká další lákadla kromě nízkých pořizovacích nákladů skýtá Chevrolet Cruze? Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nemnoho pozitivního mě toho napadá na téma pozitiv nedávné produkce tradičního korejského výrobce, firmy Daewoo. Téměř výlučným hybatelem s prodejními čísly byla často právě nízká cena, která dokázala přimhouřit obě oči zákazníků nad mizerným dílenským zpracováním, nenápaditým vzhledem exteriéru i interiéru nebo nad nevalnou spolehlivostí těchto dělníků na chvostu konkurenčního pole. V takovém duchu strávila automobilka celá devadesátá léta počínaje typem Racer alias Opelem Kadett i první polovinu dekády následující. Trh kromě Raceru za tu dobu obohatily takové skvosty jako Nexia, Espero nebo papamobil Tico. Se změnou obchodní politiky mateřského General Motors konečně začalo blýskat na lepší časy na znamení začala být Daewa poněkud kontroverzně nově značena jako Chevrolet. Po tom, je-li slibně se tvářící novinka opravdu hodna tohoto legendárního jména, jsme zevrubně pátrali v modrém sedanu se střední výbavou LS a základním motorem 1,6l.

Karoserie: Těžko to mohlo být lepší
Vzhled svršku nového Cruze se nad očekávání vydařil, čímž byl položen pevný základ pro zaujmutí potenciálních zákazníků. Korejští návrháři vsadili ve svých 3D skicářích trochu překvapivě na klasickou variantu sedan a nutno říci, že se s nelehkým úkolem vymyslet něco aspoň trochu nekonfekčního popasovali na výbornou. Výsledkem je fešný automobil, jehož svébytná identita může vyvolat jen minimální zdání inspirace odjinud, což je dnes věc vskutku nevídaná. Krátká příď s vtipně dvoupatrovou maskou chladiče obklopenou hranatými světlomety s klasickými halogeny navazuje na oblouk klenoucí se nad prostorem pro posádku. Vysoká boční linie 4,6 metru dlouhého dostavníku je jednoduchá, téměř hladká a bez výraznějších prolisů nebo podobných kudrlinek, útlá plošina víka kufru profil nikterak sedanovitě nezatěžuje. Snad jen ztvárnění zádě by mohlo vyvolat reminiscenci na stejnou partii Civicu sedan, to ale koneckonců není vůbec na ostudu. Testovanému vozu velmi sekla modrá metalíza, které s nadsázkou chyběly jen rychlé žluté pruhy známé ze závodních Subaru.

Interiér: GM globalizuje
Jestliže jsem v úvodu pohovořil o blízkém vztahu Daewoo Racer k Opelu Kadett, pak vězte že inspirace vnitřku Cruze nejnovějšími výrobky z Rüsselsheimu je po letech opět velmi patrná. To ale určitě není na škodu, zvláště když se nejedná o žádnou prostou kopii, ale o vhodně dotvořený celek vycházející z kvalitního základu. Oproti dřívějším „Korejcům“ tedy znatelný skok vpřed a to i co se týče dílenského zpracování. Oko milovníka detailů ihned při nástupu těžkými dveřmi ozáří modře svítící logo výrobce přímo v prahu, aby hned následně spočinulo na osvěžujícím interiérovém prvku v podobě textilního pruhu vycházejícího od dveří a rozšiřujícího se směrem ke středovému panelu. Hezká věc, jen to chce hlídat, aby si o ni Váš rozverný psík neutíral nožky nebo babička brýle či zubní protézu. Na středový panel z vrchu shlíží jednoduchý monochromatický displej menších rozměrů se zeleným podsvícením. Vzhledem k ceně auta nepřekvapí, že zobrazované údaje se omezují na nezbytné množství informací o funkcích rádia, čase a venkovní teplotě. Pravda, nechybí taková libůstka jako například možnost nastavení dvoustupňového centrálního zamykání. Skalní industriální metalisté celkem logicky nemohou počítat s žádným ohromujícím soundem rádia. Velkou výtku musím namířit k přehledně ovládanému topení. Při nastavení na maximální chlazení se totiž při vypnuté klimatizaci z výdechů i v chladném počasí line velmi teplý vzduch! Konfigurace přístrojového štítu vychází z Opela téměř beze změny, sociálnější původ modelu prozrazuje jen malý zelený „displejíček“ s údaji o spotřebě a kilometráži. Chudším, ale stejně tvarovaným (a tedy velmi dobrým) příbuzným Insignie je ve dvou osách nastavitelný volant. Usazení vpředu je celkem pohodlné, dovedu si ale představit, že přílišná snaha konstruktérů o dobré boční vedení v oblasti sedáků se může podepsat na nepohodě cestujících s korpulentnějším pozadím. Dobrou ergonomii podtrhuje umístění řadící páky, jejíž masivní hlavice by se asi více hodila do některého z korejských nákladních vozů. Při sázení jednotlivých kvaltů může ovšem tu a tam vadit ne moc vhodně dislokovaná střední loketní opěrka. Vzadu najdeme jednoduché sedačky, které se příliš nenamáhají vytvářet dojem jakés takés boční opory. Pěkně klenutá svažující se střecha přitlačuje čahouny uvnitř hluboko do sedáků, které se jim snaží vyhovět a jsou tak situovány nízko nad podlahou. Nad hlavou jsou získány cenné centimetry, ale opora stehen pak není nejlepší. Chalupář zhýčkaný pohodlným přístupem k hnědě polstrované ložné ploše Škody Forman si u Cruze bolestivě připomene, že sedan není kombi. Nevelké víko, užší vstupní otvor, vysoká nákladová hrana (770 mm) a rozložité panty víka, to jsou atributy zavazadelníku, se kterými je potřeba počítat. Základní objem 450 litrů je ale velice slušný a to navzdory plnohodnotné (!) rezervě pod podlahou.

(+) velmi dobré zpracování
(+) vzhled a ergonomie přístrojové desky
(-) přední sedadla nevyhoví každé postavě
(-) hůře přístupný kufr

Motor: Řešení pro méně náročné
Spřízněnost se stále ještě koncernovou automobilkou Opel deklaruje i pohled pod kapotu. Ačkoliv zážehová šestnáctistovka ze známé řady ECOTEC slibuje svými výkonovými parametry mnohé požitky, vnímavý automobilista – praktik v řeči čísel vyčte i něco jiného. 83 kW je jistě pěkná hodnota, ale její dosažitelnost až ve 6.400 otáčkách (tj.na hraně červeného pole otáčkoměru) nažene leckterému nedávnému uživateli stopětky hrůzu. Podobně zavádějící může být údaj o nejvyšším točivém momentu, který by měl třináctimetrákovým automobilem nejpružněji pohybovat okolo 4.200 otáček – jen si vzpomeňte jak se v takových sférách projevoval Favorit. Je tedy nasnadě, že velmi dobré hodnoty největší rychlosti resp. zrychlení z nuly na sto v číslech 185 km/h a 11,8 sekundy budou v případě zájmu o jejich dosažení „zdaněny“ neúměrnou spotřebou naturalu a celkovým utrpením agregátu. Zdání, že motor trpí je ve většině jízdních režimů zdatně podpořeno jeho nemastným, až nepříjemným zvukovým projevem. Velká podobnost zvuku s vysavačem značky HTP je jistě jen náhodná už jen proto, že ECOTEC má naštěstí všechny čtyři pohromadě. Motor už v době testu rozhodně nebyl nikterak syrový (10.000 km), z jeho chování některé nežádoucí jevy žel nevymizely. Zejména za studena se stroj nehezky ošíval a během prvních několika stovek metrů bylo opravdu krajně náročné docílit alespoň dvou tisíc otáček. Po zahřátí se projev změnil v nezúčastněnou apatii, ve které setrval po zbytek jízdy. Jedna šestka v Cruze je zkrátka základním motorem v pravém slova smyslu. Do otáček se mu pranic nechce a pokusy o dosahování mýtických výkonových hodnot jsem záhy vzdal. Ani ve vyšších otáčkových hladinách se totiž žádný větší zátah nekoná a kdo touží po ušidrásajícím hluku, může sluch užitečněji potýrat při sekání zahrady. Dalším argumentem pro praktikování poklidné lenivé jízdy krajinou bez dramatických předjížděcích manévrů je bezesporu spotřeba, která umí při necitlivé práci s akcelerátorem vystoupat do hrozivých hodnot. Při předvídavé jízdě v mezích zákonných limitů, se ale lze v mimoměstském provozu v pohodě pohybovat v okolí zelené sedmičky svítící na displeji palubního počítače. Ve městě se nedostanete o moc přes osm, stejně jako na dálnici, kde příjemně překvapí dlouhý převod pětky. Ve 130 km/h v hodině tak motor točí necelých 3.700 ot./min., což je v porovnání se vzpomínaným HTP velmi pěkná hodnota. Velký pokrok udělal Korejec v otázce řazení, kde je nejen z jeho schématu patrný německý duch. Dráhy šaltpáky by sice mohly být kratší, preciznost zasunování rychlostí je ale na vysoké úrovni.

(+) příjemný společník pro rodinnou jízdu na delší vzdálenosti
(+) dobré řazení a dlouhá „pětka“
(-) nepěkný zvukový projev
(-) celková letargičnost agregátu a nekultivovaný chod za studena

Jízdní vlastnosti:Rozumný kompromis
Podvozková platforma Cruze je velmi blízká té, kterou bude disponovat nadcházející generace Astry, i když u té jistě nějaká ta technická finesa ještě přibude.Rozdíl si dovedu představit hlavně na zadní nápravě, která je u Chevroletu představována klasickým vlečeným uspořádáním s torzní příčkou. Základ tedy každopádně dobrý, podvozek je navíc evidentně dimenzován na mnohem dravější motorizace. Odpružení je podle očekávání spíš měkčí a tedy stvořené především pro poklidnou jízdu širokými rodnými lány. Trochu překvapivě je silnou stránkou jízdních vlastností Cruze jízda po dálnici, kde vůz oplývá obdivuhodnou sebejistotou a jízdním komfortem i ve vysokých rychlostech. Jakmile přijdou na řadu zatáčky malý Chevy přeci jen poněkud znejistí a to i vinou zmiňované jednoduché zadní nápravy. Žádných zákeřností se ale obávat nemusíte. Kdyby měl zkoušený vůz lepší obutí než použité pneumatiky Kumho 205/60 R16, dalo by se mluvit o velmi předvídatelném chování. Právě pneumatiky ale v tomto případě čitelnost auta nepříjemně ovlivňovaly. Především se řidiči ani v nejmenším nesnažily podat informaci o hrozícím nebezpečí nedotáčivého smyku v podobě klasického pískání a umožnily odstředivé síle neslyšně vylákat vůz z linie ideálního oblouku. Korekce smýknutí byla dílem okamžiku, ale jiné varování než divoké blikání kontrolky ESP by neškodilo. Řízení se sice chlubí proměnným účinkem, inteligence tohoto zařízení by ale mohla být vyšší, protože patřičné ztuhnutí kormidelního kola se dostavilo výhradně při vysokých rychlostech nad 100 km/h. Ve městě a na horších vozovkách Cruze potěší dobrou absorpcí nejrůznějších nástrah silničního povrchu, lepší by mohlo být jen střetávání se s krátkými příčnými nerovnostmi, kdy do kabiny přecházejí nelibozvučné tupé rány. K tomu se navíc přidávalo neidentifikovatelné drnčení odkudsi od přední nápravy. Přeposilované řízení se mění ve výhodu při parkování do řady, kdy je otáčení volantu záležitostí pro jeden prst vaší ruky. Proporce auta jsou řidiči skryty za hrází vysoké linie bočních oken a rozměrné přístrojovky a tak bylo jedině dobře, že Cruze disponoval zrůdně kvílivými parkovacími senzory. Pro kotoučové brzdy platí to samé co pro podvozek celkově, totiž že jsou dimenzovány pro významně větší výkony. Nástup jejich účinku je nezáludně pozvolný a svoji pohotovost dokazovali i v několika těsně po sobě následujících „akcích“.

(+) klidné a jisté chování podvozku
(+) velmi dobré brzdy
(-) méně přesné řízení
(-) použité pneumatiky

Závěr: Rukavice je vržena
Moje hodnocení jednotlivých aspektů tak levného vozu, jakým je základní Chevrolet Cruze se vám snad může zdát trochu příkré. Vše je ale relativní. Povšimněte si zásadního rozdílu v porovnání s dřívějšími zkouškami některých korejských vozů. Zatímco dříve se člověk jednotlivými neduhy od mizerného zpracování po chatrné jízdní vlastnosti vůbec nezaobíral a vše shovívavě omlouval nízkou cenou, u Cruze je tomu jinak. Tento vůz může bez jakéhokoliv přivírání očí snést přísné srovnání s evropskou či japonskou produkcí, navíc si však uchovává velikou devizu v podobě lidové ceny. Nebo se vám základních 319.000,- Kč za pěkně vypadající, dobře vybavené a slušně jezdící auto zdá moc? I testovaný exemplář ve druhé nejlevnější výbavě LS se honosil stále velmi příznivou cenovkou 345.900,- Kč. Vedle nebývale originálního vnějšího vzhledu byl velký pokrok učiněn v nápaditosti i dobrém zpracováním interiéru. Škoda hůře přístupného (ale velkého) zavazadelníku, který platí daň za karoserii se stupňovitou zádí. Asi nejméně povedeným článkem mozaiky byl základní motor 1,6 litru, který nepřesvědčil ani dynamikou, ani spotřebou. Své umění tak nemohl v plném rozsahu předvést velmi jistý i komfortní podvozek, když dobrý pocit z jízdy negativně ovlivňovalo jen méně komunikativní řízení a nevhodné obutí. .