Alfa Romeo 159 SW - chilli paprička po 60 000 km

Byla červená, krásná, se světlým interiérem v kůži. Najednou jsem se přistihl, že inzerát s jejími fotografiemi kontroluji snad každou hodinu.

Značka:	Alfa Romeo
Model:	159
Typ:	SW
Bližší označení:	2.4 JTDm Q4
Karoserie:	kombi
Objem motoru:	2387
Palivo:	nafta
Rok výroby:	2008
Typ řazení:	manuální
Najeto km při koupi:	112500
Najeto km nyní:	170000
Koupen jako:	ojetý
Jak dlouho vůz využívám:	5 roků
Průměrná spotřeba:	7.5
Poruchy:	EGR ventil, vířivé klapky
Předchozí vozidlo:	Alfa Romeo 147

A jak jsem se stal vlastně majitelem?

Po prodeji 147 jsme se s přítelkyní domluvili, že pořídíme autko více rodinného typu než byla 147 v kupátku pro případ, že by se náš počet rozšířil na 3 a více. Měl jsem v plánu pořídit Subaru Outback od roku 2007, které se mi designově jako jeden z mála japonců líbí, i když interiér nepatří zrovna ke skvostům (je praktický až moc). Tohle autíčko naprosto splňovalo představu toho, co od auta požadujeme - dobrý pohon 4x4, vyšší podvozek, možnost vyspat se v kufru při nezávislém cestování z místa na místo, levný provoz díky dostupnosti modelů v LPG. Neváhali jsme a jeli jsme si prohlédnout černého krasavce se světlou alcantarou v Brně. Téměř v každém motoristickém periodiku se člověk dočte nějakou tu ódu na 2,5litrový benzínový boxer od Subaru na téma spolehlivosti a výkonu. Pro mne to bylo jedno z největších zklamání nad autem, jaké jsem v životě zažil. Naprosto mdlý projev a nulová dynamika i s neobsazeným autem vztyčil velký vykřičník v mé hlavě. Řekl jsem si, že třeba s tím autem není něco v pořádku a vyhlídl si jiný kousek ve Zlíně. Zážitek se opakoval a já věděl, že určitě nechci koupit auto za 300tis, které nejede. Krátce na to jsem měl možnost vyzkoušet od kamaráda verzi 3.0. To byla úplně jiná liga a naplnila mé představy o dynamice vozidla. Bylo rozhodnuto - najdu si H6 v LPG. Náhoda tomu chtěla, že nabídka H6 v LPG není v ČR vysoká a v blízké Itálii jsem taky neviděl kousek, který by mě uspokojoval. Mezitím mě napadlo víceméně náhodou zkontrolovat, co dělala má oblíbená značka Alfa Romeo v kombíku ve verzi 4x4. A zjevila se ONA. Byla červená, krásná, se světlým interiérem v kůži. Pane Bože, jak jsem vůbec mohl zapomenout na 159 Q4 v kombíku? Úplně se mi vytratila z hlavy. Najednou jsem se přistihl, že inzerát s jejími fotografiemi kontroluji snad každou hodinu. Nedala mi prostě spát a myslel jsem snad jen na ni. A začal jsem si pomalu omlouvat nevýhody, které z mého pohledu měla – nechtěl jsem už interiér v kůži, v zimě studí a v létě se potím. Pak si říkám, ale co, 4 roky jsem ho přežil ve 147, přežiju ho i teď. No jo, ale podvozek Q4 není tak vysoký jako u Outbacku – a opět omluvy: „tak když budu mimo silnici, tak pojedu opatrněji, však to nebývá zas tak často." A co to chybějící vyhřívání sedadel? To asi nepřežiju. Ale třeba se to nějak udělá, seženu jiné sedačky anebo se vyhřívání „nějak dodělá“. Věděl jsem, že Chilli paprička, jak Alfince říkáme, zanechala těžkou stopu v mé mysli a já nemohl jinak, než ji vyzkoušet. Navíc H6 v LPG vykazuje průměrnou spotřebu cca 15l plynu/100km a spotřebu Q4 jsem odhadoval na 7-8/100km a to je v podstatě stejný peníz.

S Aureliem, což byl kontakt uvedený u inzerátu, jsem si vyměnil několik emailů, že se stavím na auto podívat. Netrvalo dlouho a vyrazil jsem s kamarády na každoroční motorkářskou dovolenou směr Dolomity. Po pár dnech jsem se osamostatnil a dojel až do Milána, resp. Legnana do autosalónu, kde měla stát. Byl jsem nervózní a cítil jsem tep, jako bych šel na první rande. Když jsem na recepci v autosalónu sdělil, že jsem se z „La Republica Checa“ přijel na motorce podívat na jedno auto, všichni si mě ukazovali jako největší kuriozitu, co kdy viděli a neskrývali obdiv nad mou výpravou. Však co, normálka, říkal jsem si, když jsem si vzpomněl, jak jsem si kdysi stopem zajel pro Barchettu skoro do Belgie. Pak jsem oznámil, že chci tedy vidět tu krásnou „red Alfa one hundred fifty nine“ - italové se na měli chvilku dívali jako na blázna a nechápali, o co mi jde. Po chvilce někdo z nich křikl „áááá čento činkvanta nove“ a bylo jasno. Přišli jsme do sklepa autosalónu, kde stála asi delší dobu odstavená, jelikož ji pokrývalo asi půl centimetru prachu. Řekl jsem si, že to není tak špatné, aspoň kilometry budou sedět, když dlouho nejela. Registraci měla od 05/2008 a za 3,5 roku provozu mi 112 000 km přišlo odpovídajících + jsem dostal výpis servisu, který kdy podstoupila. Než Alfu připravili na zkušební jízdu, skočil jsem si na oběd. Mezitím ji naleštili, dali novou baterku a vyrazili jsme. Aurelio jako správný ital uměl howno anglicky, a tak jsme se na sebe spíš usmívali a domlouvali se posunky během zkušební jízdy. Po krátké demonstraci jsem dostal možnost Alfu řídit. A byl jsem znovu v tom, jako školák s první láskou. Pocit oproti zážitku se Subaru byl nepopsatelný a dostal mě i silný turboefekt „dvačtverky“. Přeci jen 400 Nm oproti 220 v dvaapůlkovém Subaru byla jiná liga. Řekl jsem, že ji beru, podepsal kupní smlouvu a domluvil se na tom, že pošlu peníze z domu, oni pak Alfu odhlásí a já si pro ni přiletím za 14dní. Tak se i stalo.

Převzetí auta byl neskutečný zážitek jak pro mě, tak i pro tehdejší přítelkyni, dnes již mou ženu. Dořešili jsme papírovou stránku věci, a pak nás Aurelio odvedl do místnosti, kde by se ze země dalo jíst. Zde stálo asi deset vozů, každý z nich zakrytý červenou plachtou Alfa Romeo. Aurelio bez vahání přišel k jednomu z nich a plachtu sundal. Ten pohled nikdy nezapomenu. Auto bylo do posledního možného detailu naleštěno a vyčištěno tak, že vypadalo jako nové. Monča zprvu nevěřila, že je to auto, pro které jsme přijeli. Když po chvilce pochopila, že je to skutečně ono, dala se skoro do smíchu s pláčem od radosti. Bylo to nepopsatelné. Aurelio pak nastartoval, opatrně projel mezi vozy vystavenými v autosalónu a vyjel ven, kde jsme přilepili přepravní papírovou „SPZ“, potřásli si rukama a vydali se na cestu směrem k domovu s plánovanými zastávkami v městě Bellagio, Livigno (kde jsme nakonec přenocovali v autě) a na Passo Stelvio. Den na to jsme v pořádku dorazili domů a Chilli paprička se stala členem naší rodiny ;)

Hodnocení po 4,5 letech provozu:

Žádná velká závada se nekonala. Ihned po koupi jsem nechal udělat komplet rozvody s vodní pumpou. Po 2 letech ježdění se začal objevovat problém se sníženým výkonem motoru, nakonec identifikováno jako vířivé klapky, po jejich jednoduchém zafixování vše v pohodě. Pak se objevil problém se zatuhávajícím EGR ventilem, vyřešeno jeho odstavením. Opravdová závada byla jediná, a sice měsíc po koupi spadlo levé zadní okno, vyměněna stahovačka v servise AR a od té doby nic.

Auto jsem kupoval pro ježdění na delší vzdálenosti (min 100km) a k tomuto účelu slouží perfektně. Oceňuji pohodlí, klid na palubě, slušnou dynamiku na dálnici, nízkou spotřebu při vysokých rychlostech. Díky pohonu 4x4 je úplně jedno, co leží na silnici, vyjede prostě všude.
Jízda po městě a v zácpách je proti tomu utrpení, kombinace mechanické převodovky a silného motoru není ideální.

Klady	Zápory
nízká spotřeba při vysokých rychlostech	městský provoz
design	méně místa na zadních sedadlech
vynikající podvozek	menší a hůře přístupný kufr
robustní pohon 4x4	slabší svítivost potkávacích xenon světel
dynamika na dálnici

Spolehlivost	2
Provozní náklady	2
Cena náhradních dílů	2
Dostupnost náhradních dílů	1

Koupili byste si automobil od stejné značky znovu? - ano