Začíná sezona Formule 1. Znáte technologie, které přinesla i do vašeho auta?

Nároky na extrémní rychlost a zatížení nutí týmy vymýšlet stále nová technická řešení. Řada z nich pomáhá při vývoji běžných osobních aut. Formule 1 začíná. Už tento víkend se bude závodit v Austrálii. Vývoj závodních vozů je před těmi osobními roky napřed a může ukázat, co se možná v budoucnosti objeví i u sériových modelů aut. Tady jsou příklady, kdy se už tak stalo:

1) Dvouspojková převodovka
Téměř před 16 lety představil koncern Volkswagen první generaci své automatické dvouspojkové převdovoky DSG (direct shift gearbox). Jde o systém, ve kterém jsou zjednodušeně řečeno dvě převodovky, každá má zařazenou rychlost a přepnutím spojky se mezi nimi přehazuje. Tím dochází k bleskové změně převodu, které je rychlejší než manuální řazení. S tímto systémem se v závodech experimentovalo už v osmdesátých letech, později se rozšířil právě do Formule 1. Formule řadí ale stále mnohem rychleji než sériová auta, ke změně převodu jim postačí i jen 8 milisekund. DSG se mezitím stalo velmi populárním mezi běžnými uživateli a se svými dvouspojkovými převodovkami přišly i další automobilky.

2) Řazení na volantu
Ne všechny, ale většina vozů s DSG má k dispozici ještě jedno zajímavé řešení – možnost manuálního řazení páčkami na volantu. Pravá plus, levá minus. Je to jednoduché a intuitivní. Řazení „pádly“ se ve Formuli 1 objevilo z logického důvodu. Jezdec vůbec nemusí dávat ruce z volantu a tím má závodní stroj neustále pod plnou kontrolou. Páčky ke stejnému účelu slouží i v osobním voze. Nejprve se s nimi chlubily sportovní modely, teď je ale najdete v autech takřka každé kategorie. Řada řidičů je přitom vůbec nepoužívá a nechává práci na automatu.



3) Kompozitní materiály
Lehké kompozitní materiály v čele uhlíkovým vláknem přišly do aut přímo ze závodních okruhů Formule 1. Tam se ale samozřejmě objevily už mnohem dříve. Už na začátku osmdesátých let s tímto materiálem experimentovala stáj McLaren, dnes je u závodních vozů samozřejmostí. V sériovém autě se výrazněji objevil až v roce 1987 u slavného Ferrari F40. Materiál, který je tvrdý a lehký přispěl nejen k lepším výsledkům závodních aut, ale i k bezpečnosti. I po 30 letech je ovšem velmi drahý a tak je stále doménou sportovních aut. Levnější modely ho alespoň používají na nejrůznějších místech na ozdobu.

4) Monokok
Formule 1 díky své konstrukci přinesla do světa aut také takzvaný monokok. Jde o stavbu vozu, kdy rám zároveň tvoří nosný prvek. Toto řešení se objevilo už ve dvacátých letech, ale až závodní vozy ho přivedly k dokonalosti. V šedesátých letech začala toto řešení používat stáj Lotus. Monokok postavila z hliníku. Dnes se „vana“ kolem řidiče vyrábí z kompozitních materiálů. Monokok najdeme zejména u velmi drahých supersportů, kde přispívá k tuhosti vozu.

Zkuste druhou kapitolu, ve které se podíváme na elektroniku i pneumatiky.

 

5) Kontrola trakce


Elektronika, která používá senzory a automaticky upravuje tok síly z motoru na kola tak, aby zabránila prokluzu, zažila svůj boom v devadesátých letech. Tehdy exotický systém byl nejprve ve Formuli 1 zakázán, protože se předpokládalo, že jezdci na stabilizaci příliš spoléhají a ta jim pomáhá k lepším výsledkům. V roce 2001 se ale vrátila do závodů zpět. To už se ale ESP rychle rozšiřovalo mezi osobními auty a dnes je naprostou samozřejmostí. V Evropské unii je dokonce tento systém od roku 2014 u všech vozů povinností.

6) Multifunkční volant
Zpět ale k volantu. Mít vše pěkně při ruce dává řidiči snadnou kontrolu nad autem. Jistě, ve vozech Formule 1 se řeší nastavení jízdních systémů nebo komunikace s boxem. Moderní auta si vzala z tlačítky posetých volantů závodních strojů inspiraci a začala své volanty také obsypávat ovladači. Dnes na nich můžeme nastavovat tempomat, přijímat telefonní hovory nebo ovládat multimédia. Sportovní vozy sem ale přenesly i startovací tlačítko nebo volič jízdních režimů.



7) Pneumatiky
Výrobci pneumatik pro osobní vozy využívají ve vývoji svých zkušeností ze závodů Formule 1. Kde jinde se dají vyzkoušet materiály v při extrémním zatížení tak dobře jako právě na závodní trati? Odolnost vůči aquaplaningu, brzdění za mokra a za sucha, přilnavost. S tím vším bojují speciální pláště na závodních vozech.

8) Aktivní aerodynamika
Formule řítící se extrémní rychlostí je také dobrým místem pro testování aerodynamiky. Z pasivních dílů se objevily aktivní elektronikou ovládané součástky, které mění svou polohu podle potřeby a přispívají k příplatku nebo k rychlejšímu brzdění. Pohyblivé díly nyní najdeme i na supersportovních vozech. U Bugatti Chiron pomáhá vztyčené zadní křídlo s rychlým brzděním, Pagani Huayra zase mění nastavení klapek pro lepší přítlak. Tyto prvky se postupně dostávají i do vozů, jejichž cenovky již nejsou tak astronomické.