Za design 1*, za jízdu ve městě dvojka. Začínáme dlouhodobý test Opelu Mokka-e

Tři měsíce budeme zkoušet soužití s menším rodinným elektrickým SUV. Opel Mokka-e využívá stejnou techniku jako řada dalších elektromobilů koncernu Stellantis, ovšem v jednom z nejatraktivnějších "balení". Opel Vizor, což je nový tvar přední masky vozů této německé automobilky, je určitě jedním z nejvíce vydařených projektů designérů z Rüsselsheimu. Právě v tomto městě totiž sídlí vedení i hlavní vývojové cenrum značky s bleskem ve znaku.

Když se navíc tento prvek nasadí na karosérii malého městského SUV, která je navíc lakována v kombinaci černé a ostře zelené barvy, pak je jasné, že vznikne velmi atraktivní auto. Už při prvních dobíjecích zastávkách jsem zaznamenal, že se kolejdoucí lidé zastavovali a auto si prohlíželi a řada z nich se dokonce dávala do řeči.

Na konkrétní testovaný vůz i s detaily se můžete podívat do naší komentované fotogalerie.

Opel Mokka se dá stále koupit se spalovacími motory. S nimi je levnější. Elektrická varianta, která je vždy poháněna agregátem s výkonem 136 koní a baterií s kapacitou 50 kWh, se nabízí ve čtyřech výbavových stupních. Ten nejlevnější přijde aktuálně na 909 990 Kč, nejdražší s označením Ultimate na 979 990 Kč. V jeho výbavě už jsou třeba navigační systém, adaptivní světlomety, parkovací kamera, vyhřívané sedačky , bezklíčkové odemykání a startování, systém pro hlídání mrtvého úhlu i osmnáctipalcová kola z lehké slitiny.

Během prvních dnů, kdy jsem s autem jezdil hlavně po klasických trasách mezi adresou bydliště a redakce, dále do sportovního nebo nákupního centra, jsem neshledal, že by mně ve výbavě něco chybělo.

Na výše umístěné sedačky se usedá pohodlně, stejné je to s vystupováním. Ovládací prvky jsou pěkně po ruce, navíc většina funkcí se zapíná a vypíná pomocí klasických tlačítek nebo koleček.

Na titěrný volič automatické převodovky jsem již zvyklý z jiných modelů koncernu Stellantis, jen na tlačítko parkovacího režimu "P" se zejména ve tmě trefuje poměrně obtížně.

Líbí se mi klasický způsob nastavování teploty klimatizační soustavy, možnost zesilovat a zeslabovat audio klasickým knoflíkem i tlačítka pro rychlý vstup do menu navigace, audia nebo systémů vozu.

Nejvíce mě zatím rozčiluje otevírání víka zavazadlového prostoru. Lze ho sice odjistit stiskem tlačítka na klíčku. Když ho ale nechcete lovit z kapsy, pak musíte nejprve sáhnout doprostřed nárazníku na tlačítko nad registrační značkou a pak přehmátnout k prohlubni pod spodní hranou pátých dveří. Ušpiníte se tak hned dvakrát.

Mokka je pro pohyb ve městě dobře uzpůsobená. Podvozek je mírně tvrdší, takže rychlejší přejetí zpomalovacího retardéru nebo propadnutí kola do kanálové propustě zaznamenají lidé v kabině jak vinou otřesu, tak i ostřejší zvukové rány, ale manévrování v hustém provozu je díky tomu přesné. 

Najít místo na zaparkování pro tento vůz, který na délku měří jen 415 centimetrů, není moc obtížné.

Spotřeba při městské jízdě, která často zahrnuje také pohyb po Jižní spojce někdy i rychlostí 80 kilometrů v hodině, činila v zářijových dnech při teplotách kolem 15 stupňů zhruba 16 kWh/100 kilometrů. Znamená to, že při využitelné kapacitě baterie 45 kWh bych v takovýchto podmínkách mohl ujet přibližně 270-280 kilometrů. Díky tomu by většina obyvatel hlavního města a příměstských oblastí mohla Mokku-e nabíjet jen jedenkrát za týden.

V dalších týdnech samozřejmě Mokku vyvezu do vzdálenějších míst. Třeba na vinobraní na Moravu po dálnici nebo na naši oblíbenou dálkovou testovací trasu z Prahy do středních a západních Čech. Tam samozřejmě využiju také sportovní mód, protože pouze v něm je k dispozici plný výkon elektromotoru.

1) plynové vzpěry kapoty, díky nimž je třeba dolévání kapaliny do ostřikovačů snadnější záležitostí

2) Menší a hůře zřetelný obraz parkovací kamery

3) dobře hrající audio, které nemá na sobě žádné prestižní logo

4) dostatek USB konektorů na palubě ( a ještě bezdrátové dobíjení mobilu)

5) kvalitní čalounění na sedačkách i obložení dveří

6) lesklý černý plast na středové konzole, na němž ulpívají otisky a kvůli kterému je záhodno stále mít k dispozici ubrousek nebo hadřík

7) absence možnosti zcela vypnout rekuperační zpomalování při sejmutí nohy z plynu a tedy plachtit třeba ke vzdálenému semaforu s rozsvícenou červenou.